Psán také Greene, Grien, Grün apod., křest. jménem Johann. – Jedna z nejdůležitějších osobností tzv. „anglických komediantů“ na evropské pevnině. Svou zdejší kariéru zahájil G. jako člen společnosti R. Browna. 1603 se s ní poprvé objevil v Lille, 1604 také v Gentu, na francouzském dvoře v Paříži a ve Fontainebleau. Napětí uvnitř společnosti, způsobené rozdílným náboženským vyznáním jednotlivých členů (Browne směřoval k protestantské a G. ke katolické straně), přivodilo brzy poté její rozdělení. V listopadu 1607 hrála G. trupa na dvoře arcivévody Ferdinanda, pozdějšího císaře, ve Štýrském Hradci a její hostování se protáhlo až do navazujícího masopustního období. 1610–14 se opakovaně zdržovala v Nizozemí, v posledním roce zřejmě také v Bruselu na dvoře místodržitelského páru Alberta a Isabelly a zároveň ještě ve Wolfenbüttelu, kde byl herec G. Vincent 1615 poprvé zmíněn jako představitel Pickelheringa, hlavní komické postavy anglických komediantů, dominující po celé 17. stol. také jazykově německému divadlu a posléze nahrazené Hanswurstem. G. trupa se podle svého komického protagonisty často nazývala Pickelheringovou kumpanií (des bicklingherings compagnia), zvláště za G. následníka R. Reynoldse. 1615/16 G. vystupoval na dánském dvoře v Kodani a po zastávce na gdaňském dominikánském trhu hrál od září 1616 na dvoře polského krále Zikmunda III. Vasy ve Varšavě, kde zůstal až do masopustu následujícího roku. Když společnost opouštěla Varšavu, obdržela od polského krále (byl ženat s Konstancí, sestrou arcivévody Ferdinanda) rekomandaci pro jeho dalšího švagra, arcivévodu Karla, biskupa vratislavského, který pak G. herce osobním dopisem doporučil kardinálovi Františku Ditrichštejnovi, olomouckému biskupovi a moravskému místodržícímu. Zda G. skutečně hrál v moravských městech, např. v Brně nebo v Olomouci, nebylo dosud zjištěno. Jisté je, že společnost následovala Ditrichštejna do Prahy, kde kardinál 29. 6. 1617 korunoval Ferdinanda českým králem. Ani o G. aktivitách v Praze se nedochovaly podrobnější zprávy. Jeho přítomnost dokládají pouze dvorní účty, podle nichž bylo 28. 7. 1617 „Johannu Grienovi z Londýna, anglickému herci“, vyplaceno 200 zlatých za hry provedené před králem.
Kromě G. dostal 100 zlatých také německý komediant jménem H. Schmidt. Platba, kterou z dvorní pokladny o půl měsíce později obdržel anglický principál J. Spencer, bývala rovněž považována za doklad jeho hostování v Praze, byla však vyplacena za představení sehraná v Drážďanech, kam se dvůr z Prahy odebral a kde byla s kurfiřtem Johannem Georgem I. prodiskutována volba krále Ferdinanda císařem. G. společnost se následně vydala znovu do Varšavy, kde vystupovala až do zimy 1619/20. Koncem dubna 1620 hrál G. se svými Polskými komedianty (Polnische Komödianten) v Kolíně nad Rýnem a po delším pobytu v Nizozemí se společnost v březnu 1626 do Kolína opět vrátila a žádala odtud o povolení hrát při velikonočním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. Tuto žádost už nepsal sám G., ale herci se přesto označili za Společnost starých anglických komediantů Johanna Grüna (Englische alte Komödianten Johann Grünen Compagnie). G. byl zřejmě v této době nemocen nebo už mrtev (⇒ Rudin 1978, ⇒ Schrickx 1986). Úmrtí jednoho anglického herce bylo ohlášeno během pobytu v Drážďanech 29. 6. 1626 (⇒ Cohn 1865), kde byla trupa od 1626 angažována jako Dvorní společnost anglických herců saského kurfiřta (Kursächsische Hofkomödianten). V čele ubytovacího seznamu ze saské Torgavy, kde hrála od 1. 4. 1627, stojí už místo G. herec Robert, kterého můžeme s jistotou identifikovat jako nového principála R. Reynoldse, pod jehož vedením společnost účinkovala také při pražské korunovaci 1627. Někdejší G. trupu lze rozpoznat podle přítomnosti Pickelheringa a podle příležitostného pojmenování „Stará anglická společnost“ (Alte englische Kompagnie), jímž se vědomě hlásila k této tradici, ožívající v českých zemích po třicetileté válce prostřednictvím Reynoldsových následníků (W. Roe, J. Waite).
O repertoáru G. společnosti jsme informováni prostřednictvím tzv. „dopisů o divadle ze Štýrského Hradce“ (Grazer Theaterbriefe), které byly rodinnými příslušníky zasílány arcivévodovi Ferdinandu Štýrskému do Řezna a z období 1607/08 zaznamenaly tyto hry: Von einem König aus England, der in eines Goldschmieds Weib verliebt gewesen [O králi z Anglie, který byl zamilován do zlatníkovy ženy – T. Heywood: Edward IV.], Der verlorene Sohn [Ztracený syn], Von einer frommen Frau von Antwerpen [O zbožné ženě z Antverp], Doctor Faustus (Ch. Marlowe), Von einem Herzog von Florenz [O vévodovi z Florencie – Ph. Massinger?: The Great Duke of Florence], Niemand und Jemand [Nikdo a Někdo], Von des Fortunatus Beutel und Wunschhütel [O Fortunátově měšci a kouzelném klouboučku – T. Dekker: Old Fortunatus], Von dem Juden [O židovi – Ch. Marlowe: Der Jude von Malta nebo W. Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig], Von den zwei Brüdern König Ludwig und König Friedrich von Ungarn [O dvou bratrech, králi Ludvíkovi a králi Bedřichovi z Uher], Von einem König von Zypern und einem Herzog von Venedig [O králi kyperském a vévodovi benátském] a Vom reichen Mann und Lazarus [O boháči a Lazarovi]. Z tohoto repertoáru se sedm her objevilo po téměř dvou desetiletích v G. drážďanském repertoáru 1626. Pro hostování v Praze 1617 lze tedy uvažovat o ještě větší shodě titulů.
Prameny a literatura
MZA, fond Boček, 12.265: dopis arcivévody Karla, biskupa vratislavského, kardinálu Ditrichštejnovi, biskupovi olomouckému (Nisa, 18. 3. 1617), ⇒ Feifalik 1858, ⇒ Cohn 1865, ⇒ Bernacki 1910, ⇒ Schrickx 1986; ÖStA, Hofkammerarchiv, Hofzahlamtsbücher, 66/1617, fol. 90v: platba 200 zlatých pro G. (28. 7. 1617) ⇒ Meissner 1884, s. 58. • D’Elvert 1852, s. 26; J. Feifalik: Engländische Comödianten in Mähren, Mittheilungen der k. k. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft für Ackerbau, Natur und Landeskunde (Brünn) 1858 (příl. Notizen-Blatt der historisch-statistischen Section, č. 3), s. 23; M. Fürstenau: Zur Geschichte der Musik und des Theaters am Hofe zu Dresden I, Dresden 1861, reprint Hildesheim 1971, s. 96–101; A. Cohn: Shakespeare in Germany in the Sixteenth and Seventeenth Centuries, London 1865, reprint Wiesbaden 1967, s. XCIII–XCIV, CXV–CXIX; E. Mentzel: Geschichte der Schauspielkunst in Frankfurt am Main, Frankfurt a. M. 1882, s. 63n.; J. Meissner: Die englischen Comoedianten zur Zeit Shakespeares in Oesterreich, Wien 1884, s. 58n., 67n., 76n.; E. Soffé: Eine Nachricht über englische Komödianten in Mähren, Anglia (Tübingen) 10, 1888, s. 289n.; Die Schauspiele der Englischen Komödianten, ed. W. Creizenach, Berlin 1888, reprint Darmstadt 1967, s. IIn., XI; J. Bolte: Das Danziger Theater im 16. und 17. Jahrhundert, Hamburg–Leipzig 1895, s. 41–47, 280; Menčík 1895, s. 90; F. Bischoff: „Niemand und Jemand“ in Graz im Jahre 1608, Mittheilungen des Historischen Vereines für Steiermark (Graz) 47, 1899, s. 127–192; T. Hampe: Die Entwicklung des Theaterwesens in Nürnberg von der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts bis 1806, Nürnberg 1900, s. 260; L. Bernacki: Komedyanci angielscy w XVII wieku, Pamiętnik Literacky (Wrocław) 9, 1910, s. 268–276, 269n.; C. Niessen: Dramatische Darstellungen in Köln von 1526–1700, Köln 1917, s. 89, 92n.; E. K. Chambers: The Elizabethan Stage II, Oxford 1923, s. 320; A. Konečný: Shakespeare v repertoiru anglických komediantů na půdě české, Zlatá Praha 41, 1924, s. 434; F. A. Yates: English Actors in Paris during the Lifetime of Shakespeare, The Review of English Studies (Oxford) 1, 1925, s. 392–403; E. Nungezer: A Dictionary of Actors and of Other Persons Associated with the Public Representation of Plays in England before 1642, Yale 1929, s. 159; H. Hartleb: Deutschlands erster Theaterbau: Eine Geschichte des Theaterlebens und der Englischen Komödianten unter Landgraf Moritz dem Gelehrten von Hessen-Kassel, Berlin 1936, s. 36; G. E. Bentley: The Jacobean and Caroline Stage II, Oxford 1941–48, s. 451; J. G. Riewald: New Light on the English Actors in the Netherlands, 1590–1660, English Studies (Amsterdam) 41, 1960, s. 73; Das Schauspiel der Wanderbühne, ed. W. Flemming, 2. vyd. Darmstadt 1965, s. 71–130; J. Polišenský: England and Bohemia in Shakespeare’s Day, Charles University on Shakespeare, ed. Z. Stříbrný, Praha 1966, s. 69; I. Morris: A Hapsburg letter, Modern Language Review (Leeds) 69, 1974, s. 12–22; D. Ludvik: Zur Chronologie und Topographie der „alten“ und „späten“ englischen Komödianten in Deutschland, Acta neophilologica (Ljubljana) 8, 1975, s. 47–65; P. Brand: Der englische Komödiant Robert Browne, mag. práce, Universität Heidelberg 1978, s. 66n.; O. Murad: The English Comedians at the Habsburg Court in Graz 1607–1608, Salzburg 1978; B. Rudin: Hans Mühlgraf & Co., Sitz Nürnberg: Ein deutsches Bühnenunternehmen im Dreißigjährigen Krieg, Kleine Schriften der Gesellschaft für Theatergeschichte (Berlin) 29/30, 1978, s. 20; W. Schrickx: English Actors at the Courts of Wolfenbüttel, Brussels and Graz during the Lifetime of Shakespeare, Shakespeare Survey (Cambridge) 33, 1980, s. 167 + „Pickleherring“ and the English Actors in Germany, tamtéž 36, 1983, s. 135–147, 137n. + Foreign Envoys and Travelling Players in the Age of Shakespeare and Jonson, Wetteren 1986, s. 208n., 215n., 332n.; H. G. Asper: Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 24; G. Hansen: Formen der Commedia dell’Arte in Deutschland, ed. H. G. Asper, Emsdetten 1984, s.39n.; J. Limon: Gentlemen of a Company. English Players in Central and Eastern Europe 1590–1660, Cambridge 1985, s. 99n., 103; 112n.; O. G. Schindler: „Englischer Pickelherinngen Prag jubilierend“: Englische Komödianten als Wegbereiter des deutschen Theaters in Prag, Deutschsprachiges Theater in Prag, ed. A. Jakubcová–J. Ludvová–V. Maidl, Prag 2001, s. 78–87. • DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 206–208
