Na počátku principálské dráhy se G. pohyboval pravděpodobně v Haliči. Za pobytu ve Lvově 1782–84 zmiňoval své tamní dřívější působení (pravděpodobně 1776). 1777 se postavil do čela pražského baletního souboru, který se ocitl bez angažmá, když J. J. Brunian svůj dosavadní balet zrušil. Do Prahy tehdy přijel na základě dřívějšího pozvání hraběte Prokopa Vojtěcha Černína i baletní mistr A. Rösler, a tak vznikl poměrně silný soubor baletu a pantomimy, v němž se dobře uplatnila i G. dcera Elisabeth (Lisette). G. však společnost dlouho finančně neudržel a pobyl v Praze jen do 1778. Nejpozději 1780 přijal i s dcerou angažmá u R. Waitzhofera v Brně. Odtud přešel 1781 do tanečního souboru B. Constantiniho (Société des Chanteurs et Danseurs) ve Varšavě, kde však hrál v německém činoherním souboru, který tu Constantini založil nejpozději koncem dubna 1781. V tomto ansámblu, který byl 1782 povolán do Lvova, působil G. do 1784, kdy se načas spojil s ředitelem J. Hilverdingem. Dcera Elisabeth sdílela s otcem angažmá až do 1784, kdy byla přijata jako subreta do německé činohry vídeňského dvorního divadla (Nationaltheater). G. příbuzenský vztah s principálkou Barbarou G., jejíž společnost hrála 1786–88 v městech dnešního Slovenska (Prešov, Košice, Banská Bystrica, Levoča), není dosud osvětlen. Podle posledních známých údajů, že G. přijel se svou společností 1789 do Lublaně z Uher, mohlo jít o tutéž družinu.
Pod G. vedením působil 1777/78 v Praze velmi dobře obsazený soubor, který ve své baletní části měl dva Noverrovy žáky jako baletní mistry (V. Morávka-Albertiho a A. Röslera, jejž po brzkém odchodu nahradil V. Piatolli) a mezi sólisty mj. členy rodiny J. Butteaua, pro pantomimu pak po vzoru Ph. Nicoliniho dětský soubor. G. zaměstnal i bývalé Brunianovy výtvarníky J. Hagera a J. J. Redlmayera, strojníka G. Tartiniho a jako skladatele angažoval F. Vrbu. Hudebně spolupracoval i L. Koželuch a V. Maschek. G. úspěšně zahájil 31. 3. 1777 dramatickým baletem noverrovského typu Die Horazier und Curiazier [Horáciové a Kuriáciové]. Brzy se však ohlásily finanční obtíže, nejlepší tanečníci soubor postupně opouštěli a G. pražský podnik, do něhož údajně investoval značné prostředky, počátkem 1778 zadlužen skončil. V Brně, ve Varšavě a ve Lvově pak G. hrál v běžném německém činoherním repertoáru, aniž zvláště vynikl. Ve Lvově uvedl 1784 i tři Shakespearovy hry.
Prameny a literatura
NMk, odd. zámeckých knihoven, fond Radenín, sign. 1881, přív. 7: Die Horazier und Curiazier, ein tragischer Ballet in fünf Aufzügen vom Herrn Noverre. Dargegeben vom Herrn Rösler. Aufgeführet unter der Impresa des Herrn Anton Göttersdorf, Prag 1777. • Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778, s. 114n.; Vom deutschen Theater zu Warschau, Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 5, 1782, s. 29; GTK 1785, s. 207–209; nesign. [F. Kratter]: Briefe über den itzigen Zustand von Galizien I, Leipzig 1786, s. 95–102; Teuber I 1883, s. 338; P. Radics: Die Entwicklung des deutschen Bühnenwesens in Laibach, Laibach 1912, s. 59; L. Bernacki: Teatr, dramat i muzyka za Stanisława Augusta I–II, Lwów 1925, s. 250–252; M. v. Alth–G. Obzyna: Burgtheater 1776–1976, Wien b. d., I, s. 38n.; tamtéž II, s. 241; J. Got: Na wyspie Guaxary. Wojciech Bogusławski i teatr lwowski 1789–1799, Kraków 1971, s. 15, 20–23, 25, 35, 321–323, 332, 379, 380 + Das österreichische Theater in Lemberg im 18. und 19. Jahrhundert, Wien 1997, s. 16, 18–20, 22–24; K. Wierzbicka-Michalska: Aktorzy cudzoziemscy w Warszawie w XVIII wieku, Wrocław 1975, s. 237, 250n., 254; M. Cesnaková-Michalcová: Premeny divadla, Bratislava 1981, s. 66n., 74, 127, 131, 167, 177, 198 + Geschichte des deutschsprachigen Theaters in der Slowakei, Köln–Weimar–Wien 1997, s. 138n., 144, 203, 241, 273; B. Brodská: Balet v Kotcích, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 93–95. • Gallerie, Pies
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 199–200
