Vl. jménem Marie Hrušková. Absolvovala FF UK (čeština, ruština 1969; divadelní věda, francouzština 1978). Vedoucí redaktorka vydavatelství divadelních textů Dilia 1987–91. Po prvních samostatných pokusech (Hra na krále Leara, 1973) se jako dramaturgyně připojila k alternativnímu uměleckému souboru Křesadlo (Naivní mystérium, 1974; Tanec sv. Víta, 1975), kterému po jeho zákazu 1975 zajistila záštitu na Strojní fakultě ČVUT (pod názvem Studio pohybového divadla soubor vystupoval 1976–93 v Branickém divadle pantomimy). N. Vangeli zahájila činnost Studia inscenací Proměn podle Ovidia (Martin 1976), v níž rozvíjela představu pohybového divadla-rituálu, žití divadlem, jehož vyjadřovací prostředky se odvíjely ze schopnosti pohybové a herecké improvizace. Inscenace mj. nesly podtext uměleckého protestu: Kniha mrtvých starého Egypta (1978), Labyrint světa a ráj teď! (1982), Lučavka královská (1984), Mezopotamie na poezii R. Weinera (1986), Requiem A. Dvořáka (1987) a meditace na téma smrti Bardo Thedol (1991). Poté se věnovala teoretickým otázkám pohybového divadla ve studiích pro časopisy Svět a divadlo, Taneční listy, Taneční sezóna, Lidové noviny, Literární noviny, Divadelní noviny aj. V 90. letech uvedla autorskou inscenaci Cesty k prosperitě (M divadlo, České Budějovice 1992) a vedle členství v porotách, redakčních radách a poradních orgánech MK ČR se věnovala operní režii: scény z Mozartovy Kouzelné flétny pro inscenaci Best of Mozart (Opera Mozart, 1991), Lucia z Lammermooru (Plzeň 1997) aj. Od 2000 šéfredaktorka časopisu Taneční zóna.
Literatura
Dvořák, J.: Opera Furore & Opera Mozart, Praha, Pražská scéna, 1994 • Petišková, L.: Křesadlo, Divadelní revue 1992, č. 4 • Petišková, L.: Studio pohybového divadla, Divadelní revue 1992, č. 4
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 349
