Teatro Salone Italiano

Teatro Salone Italiano
divadlo

Dřevěná divadelní aréna pro 2400 diváků byla postavena v Praze 1875 v blízkosti Koňské brány italským divadelním ředitelem a podnikatelem Eugeniem Averinem. Pestrý program divadla zahrnoval hudební produkce (mj. kuplety, šansony), kabaretní a gymnastická vystoupení, živé obrazy a zejm. taneční produkce a pantomimy, které často tvořily podstatnou část programu. Vedle četných zahraničních hostů, kteří vystupovali většinou pouze krátkodobě, byl trvale angažován 24 členný orchestr a baletní a pantomimická společnost L. Chiariniho a P. Barbariniho. Tvořil ji 32členný baletní soubor, vedený baletními mistry G. Butturinim a G. Martinim. Primabalerinou byla K. Höflichová, sólovými tanečníky D. Fissi a A. Barachi. V 1876 zde začal svou profesionální dráhu patnáctiletý A. Berger (mj. úspěšně tančil pas de deux s dcerou ředitele Averina). Nejpřitažlivější částí programu divadla byly kouzelné, dobrodružné i historické pantomimy podložené hudebními kolážemi (mj. Červený ďábel, Smrt loupežnického vůdce Ramasama, Pierot v Africe, Savojská perla, Zlatá flétna, Dva seržáni na sanitním kordoně, Mlynář a jeho dítě), které svou výpravností a jevištními efekty navazovaly na tradici v Praze populárních pantomimických produkcí z 1. poloviny 19. století. Navzdory stále novým atrakcím muselo divadlo čelit velké konkurenci dalších vinohradských divadelních arén (Aréna v Kravíně, Aréna na Hradbách, Novoměstské divadlo, Aréna ve Pštrosce). Zhoršující se ekonomická situace donutila E. Averina vzdát se divadla, které 1877 převzali J. Carmasini a K. Seltmann z Nového německého divadla (scénu pronajali, 1877/78 zde mj. hrála pantomimická společnost L. Chiariniho). 1880 byla zchátralá aréna zbořena. Ředitel E. Averino pokračoval ve své činnosti v aréně Tivoli Averino, kterou postavil na pražském ostrově Štvanice.

Literatura

Javorin, A.: Pražské arény, Praha 1958 • Hájek, L.: Paměti Augustina Bergra, Praha, Orbis 194 


Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 333