Syn varhaníka a skladatele Giovanniho F. (1692–1743). Studoval v Neapoli na konzervatoři S. Onofrio a v tamějším Teatro dei Fiorentini debutoval jako skladatel operou L’Armindo (l: P. Saracino, 1742). Působil v Benátkách (od 1753), kde ve spolupráci s dramatikem a libretistou C. Goldonim vznikly čtyři opery buffy, v Itálii velmi úspěšné a brzy po italských premiérách inscenované také v Praze (Lo speziale [Lékárník], spolu s V. Pallavicinim, Benátky 1754, Drážďany/Praha 1755; La ritornata di Londra [Návrat z Londýna], Benátky 1756, Drážďany léto 1756, Praha karneval 1757; Il mercato di Malmantile [Trh v Malmantile], Benátky 1758, Praha 1760;Il signor dottore [Pan doktor], Benátky 1758, Praha 1762). Nejpozději 1762 se už zdržoval v Praze a komponoval pro zdejší operní společnosti. V dubnu 1766 byl jmenován dvorním kapelníkem v Drážďanech, kde v předchozím roce se společností G. Bustelliho absolvoval podzimní sezonu. 1772 mu vypršela smlouva a F. odcestoval přes Vídeň do Salcburku, kde byl jmenován arcibiskupským kapelníkem (5. 9. 1772) a setrval zde do 1783. Poté jeho stopa mizí, pravděpodobně se vrátil do Itálie, kde se ještě v sedmdesátých letech 18. stol. hrály jeho opery (La molinara [Mlynářka], l: F. Livigni, Benátky 1778).
V Praze byly v době ředitelství J. Kurtze vůbec poprvé uvedeny dvě F. opery seria na Metastasiova libreta Zenobia a Olimpiade (1762/63). Tehdy byl již F. zřejmě v Praze usazen (ve složení pražské společnosti se 1764 objevila i „signora Fischietti“) a dodával Divadlu v Kotcích ročně jednu až dvě opery. 1763 zkomponoval v Praze oratorium La morte di Abele [Ábelova smrt], a to pro soubor G. Molinariho, který byl v podnájmu u Kurtze a jehož společnost oratorium uvedla v postním období tohoto roku. Molinari v Praze inscenoval ještě další dvě F. premiéry, buffu La donna di governo [Žena vládkyní] v podzimní sezoně 1763 a operu seria Alessandro nell’Indie [Alexandr v Indii, l: P. Metastasio] v karnevalu 1764. Partitura opery La donna di governo byla dlouho považována za ztracenou. Na počátku devadesátých let 20. stol. byla identifikována ve fondu hudebnin někdejšího vévodského divadla v Braunschweigu, dnes uloženém v Niedersächsisches Staatsarchiv Wolfenbüttel. Jedná se o unikátní pramen pražské provenience napsaný v roce premiéry a dochovaný ve fondu společně s pražskou autografní partiturou F. oratoria La morte di Abele a partiturou oratoria Il Giuseppe riconosciuto [Znovupoznaný Josef] dalšího pražského divadelního kapelníka A. Ferradiniho, které bylo zpěváky Molinariho společnosti v Divadle v Kotcích provedeno ve stejném období jako F. oratorium. Další nájemce Divadla v Kotcích Bustelli (od 1764) si kapelníka F. ponechal a své působení zahájil 4.10. 1764 jeho novou operou seria Vologeso, re de Parti [Vologesus, král partský, l: A. Zeno]. Poslední F. operou, vůbec poprvé uvedenou v Praze, byla opera seria La Nitteti (1765).
F. patřil zvláště ve sféře komické opery ke skladatelské špičce padesátých a šedesátých let 18. stol., kdy byly jeho buffy komponované na libreta C. Goldoniho uváděny v řadě operních center po boku oper B. Galuppiho. Některé jeho árie byly společně s áriemi Galuppiho také vydány tiskem. Specifickým rysem F. kompozic je pečlivé detailní vypracování smyčcové orchestrální sazby včetně kontrapunktických postupů, využívaných mj. i ke komickým efektům, a vyzdvižení dechových nástrojů v nezvyklých barevných kombinacích.
Edice
Il mercato di Malmantile, faksimile (Italian Opera 1640–1770, sv. 77).
Prameny a literatura
Libreta ⇒ Kneidl, ⇒ Sartori, ⇒ Meyer; APH, sbírka hudebnin Metropolitní kapituly, divadelní cedule 1753–56 (původně součást sbírky hudebnin J. A. Sehlinga): cedule k inscenaci Lo speziale (25. 1. 1756); notové prameny ⇒ G. Poppe in MGG; ČMH, fond Fürstenberkové – Křivoklát: opis partitury Vologeso, re de Parti; Niedersächsisches Staatsarchiv Wolfenbüttel, fond hudebnin vévodského divadla v Braunschweigu, sign. 46 Alt 157: La morte di Abel… Composto in Praga nella Quadragesima dell’Anno 1763; sign. 46 Alt 452–454: [La donna di governo] Del. Sig: Domenico Fischietti, A[nno]1763, ⇒ K. Kindler: Findbuch zum Bestand Musikalien des herzoglichen Theaters in Braunschweig 18.–19. Jh. (46 Alt), Wolfenbüttel 1990. • Teuber I 1883, s. 268n., 272, 276; T. Wiel: I Teatri Musicali Veneziani del Settecento, Venezia 1897, reprint Leipzig 1979, s. 203–205, 208, 215–217, 229n., 262, 338; R. Haas: Johann Georg Schürer, Archiv für Sächsische Geschichte und Altertumskunde (Dresden) 36, 1915, s. 267, 272; R. Engländer: D. F. als Buffokomponist in Dresden, Zeitschrift für Musikwissenschaft (Leipzig) 2, 1919/20, s. 321–422; O. Kamper: Hudební Praha v XVIII. věku, Praha 1936, s. 35, 83–85, 104, 107, 145; T. Volek: Italská opera a další druhy zpívaného divadla, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 51–53 + Hudba u Fürstenbergů a Waldsteinů, Miscellanea musicologica 6, 1958, s. 130; N. Schwindt-Gross: Zwei bisher unbekannte Salzburger L’isola disabitata-Vertonungen, Mitteilungen der Internationalen Stiftung Mozarteum (Salzburg) 37, 1989, s. 161–176; A. Jakubcová: Z Čech až k severní říšské hranici, Hudební věda 35, 1998, s. 157–159, 164, 167n.; C. Stoppolini: D. F. e Carlo Goldoni: Il mercato di Malmantile, dis., La Sapienza Roma 1993. • DEUM, Dlabač, Grove, Grove O, MGG, Verti
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 176–179
