Arcivévoda rakouský a hrabě tyrolský. Druhorozený syn císaře Ferdinanda I. a jeho manželky Anny. 1557 uzavřel na zámku v Březnici nerovný sňatek s Philippinou Welserovou (1527–80), dcerou augsburského měšťana a bankéře (veřejně prohlášen 1576 po papežském svolení). Jeho druhou manželkou byla dcera mantovského vévody Anna Kateřina Gonzaga (sňatek 1582).
Jelikož Ferdinand I. dbal na to, aby jeho synové nabyli politické zkušenosti již v mládí, jmenoval osmnáctiletého F. 1547 místodržitelem v Čechách a svěřil mu tak náročný úkol krátce po potlačení prvního protihabsburského vystoupení velké části české stavovské společnosti. Praha se tak stala na dvě desetiletí trvalou, byť vedlejší habsburskou rezidencí. Kolem místodržitelského dvora panoval čilý společenský ruch, na němž se velkou měrou podíleli čeští šlechtici, které F. zapojoval do mocenských, reprezentačních a výkonných institucí a jejichž podíl na dvoře neklesal ani po jeho odchodu do Tyrolska v lednu 1567. I nadále pak zaměstnával řadu šlechticů z českých zemí, např. mladého Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (1576–84) a Jana Krakovského z Kolovrat, který byl jeho osobním číšníkem. Udržoval osobní i písemné styky s českými šlechtici, především s Rožmberky, a zprostředkovával jejich společenské a kulturní kontakty do severní Itálie a Středomoří.
F. velkolepě pojatý mecenát se projevoval především sběratelstvím uměleckých předmětů, přírodnin, knih, ale i finanční podporou vědy, literatury a umění. Na svém zámku Ambras u Innsbrucku shromáždil pověstnou sbírku zbraní, gobelínů a kuriozit. Byl příznivcem slavností a her všeho druhu, jež pořádal s vynaložením značných nákladů a jejichž rozmanité podoby a kosmologické programy s komplikovaným dějem sám vynalézavě koncipoval. K typickým slavnostem patřily turnaje v maskách spojené s okázalými výpravnými průvody karnevalového typu, s alegorickými souboji a s hereckými, akrobatickými a kouzelnickými výstupy. Tyto velkolepé několikadenní akce, konané při příležitostech svateb, význačných politických jednání, příjezdů panovníka apod., pořádal nejen v Innsbrucku, ale také v Čechách, kde se na nich podíleli i italští umělci komedie dell’arte (A. Soldino, G. Maria, G. Pasquati, G. Tabarino ad.).
Za místodržitelského působení v českých zemích dal 1555 podle vlastních návrhů postavit lovecký letohrádek Hvězda, který se za F. pobytu v Praze stal častým místem dvorních zábav. 1555 uspořádal v Plzni slavnost s maskovanými turnaji a průvody ke sňatku Jaroslava Libštejnského z Kolovrat (popsána rožmberským historikem V. Březanem). Na počest příjezdu svého otce do Prahy 8. listopadu 1558, poprvé po jeho prohlášení císařem na jaře téhož roku ve Frankfurtu nad Mohanem, připravil F. ve spolupráci s českou a moravskou šlechtou monumentální uvítání, koncipované jako přehlídka jednotlivých kostýmovaných skupin tisíců obyvatel (muži, děti, panny, Židé, vdovy, starci), rozmístěných podél trasy císařova příjezdu (část mužů ve vojenském věku představovala např. husitské vojsko v černých kuklách s cepy a pavézami, rozložené poblíž Vyšehradu). Průvod, v němž císaře doprovázela početná jízda příslušníků rytířského a panského stavu, členové předních šlechtických rodů, zemští úředníci a F. dvůr, vítali za zvuků fanfár, bubnů a střelby představitelé pražských měst, duchovenstva a univerzity. Vybraní žáci pražských škol, představující Múzy, zpívali latinské verše, jezuité přivítali císaře před rozestavěným Klementinem alegorickým obrazem boha Marta přemoženého Mírem a Spravedlností, na Hradčanském náměstí byl postaven bohatě zdobený triumfální oblouk, hradní brány dekorovány obrazy a verši. Následující den se konala v Královské zahradě na Pražském hradě výpravná alegorická podívaná znázorňující Jupiterovo (císařovo) vítězství nad obry a ďábly (protivníky císaře), kteří jej chtěli svrhnout z Vesuvu (trůnu).
Další slavnosti se v Praze odehrály v únoru a březnu 1570 v době konání českého zemského sněmu a příprav svatby císařovy dcery se španělským králem, která se zde v květnu „per procuratorem“ uskutečnila. Na Staroměstském náměstí a na Pražském hradě se pořádaly několikadenní turnaje, jejichž programy z největší části navrhoval F. a realizoval dvorní malíř G. Arcimboldo. Barvitou podívanou nabídl zvláště turnaj na Staroměstském náměstí 26. února spojený s oslavným průvodem, hojně využívajícím efekty divadelní techniky a triků (např. sopka chrlící oheň, kouř, balvany a ohnivé rakety; masky a kostýmy znázorňující mytologické a historické postavy) i živá exotická zvířata.
O masopustu 1580 vystrojil F. na zámku Ambras svatbu Janovi Krakovskému z Kolovrat, provázenou slavnostmi včetně alegorického turnaje národů, společenstev a bratrstev symbolizovaných maskami a kostýmy, jehož scénář byl do detailu předem připraven v písemné i výtvarné podobě. Divadelní prvky měl i triumfální průvod maskovaných šlechticů, představujících roční doby, živly a božstva. Výjevy z této slavnosti výtvarně zdokumentoval F. dvorní malíř S. Elsasser (spolu s tištěnými komentáři innsbruckého tiskaře H. Baura dochováno v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni, zčásti též na zámku v Březnici u Příbrami, ⇒ Daněk 2000).
F. slavnosti, vyznačující se mnohotvárností prostředků, expresivitou, tvarovou nadsázkou a barevností, se řadily k typickým projevům vrcholné renesanční kultury a manýrismu. O F. tvůrčích aspiracích a zájmu o divadlo svědčí i jeho dramatický pokus, Speculum vitae humanae [Zrcadlo lidského života], považovaný za vůbec první německou hru psanou v próze. Hlavní postavou satiricky pojaté morality (9 aktů, 35 postav) je mladý šlechtic, hledající správnou životní cestu a zaměstnání. Do díla byla vložena zpěvní čísla s instrumentálním doprovodem, která na latinské a německé texty zkomponoval F. dvorní hudebník J. Regnart (dochováno devítihlasé moteto Justorum animae in manu Dei sunt, ⇒ Osthoff 1929). Hra byla provedena 17. 6. 1584 v Innsbrucku při příležitosti křtin F. dcery Marie. 1584–86 byla na Ambrasu hrána rýmovaná vánoční hra Comedie von der freudenreichen Geburt Jesu Christi [Hra o radostném zrození Ježíše Krista, edice ⇒ Weinhold 1855], kterou F. 1568 věnoval českobudějovický rodák B. Edelpöck, sloužící tehdy u jeho dvora jako trabant. Tento příležitostný básník (Pritschenmeister) a herec zůstával pak zřejmě i nadále v blízkosti habsburských panovnických dvorů, jak dokládají zápisy o vyplacených almužnách od Maxmiliána II. i Rudolfa II. Další rodák z Čech J. Pontanus-Spanmüller (1542–1626) se na F. dvoře v Innsbrucku 1580 uplatnil jako dramaturg jezuitských představení (⇒ Senn 1954).
Edice
Ein Schöne Comedi Speculum vitae humanae. Auff Teutsch ein Spiegel des Menschlichen Lebens genandt, Innsbruck 1584, ed. J. Minor, Halle 1889 (Neudrucke deutscher Litteraturwerke des XVI. a XVII. Jhs., sv. 79–80).
Prameny a literatura
Tiroler Landesarchiv Innsbruck, sbírka Ferdinandea, kart. 175 a 181: údaje o turnajích ve Vídni a v Praze (⇒ Bůžek 2000); Kunsthistorisches Museum Wien, Kunstkammer, inv. č. KK 5134: Turnierbuch Erzherzog Ferdinands II. (⇒ Pánek1993); Sammlung für Plastik und Kunstgewerbe, č. 5269: vyobrazení svatby Jana Krakovského z Kolovrat; NK, sign. 22 G 322: Le solenni pompe et gli altri splendidi spettacoli fatti alla venuta dell’ imperatore Ferdinando I., Praga 1559; M. Cuthaenus–M. Collinus: Brevis et succincta descriptio pompae in honorem… Ferdinandi Primi… in Pragam adventantis, Pragae 1558, přepis ⇒ Teige 1910; Překlad Popisu vítání Ferdinanda I. sepsaného Kollinem a Kuthenem od Daniele Adama z Veleslavína, ed. in J. Carion–J. B. Sobek z Kornic: Kronika světa, Praha 1584, přepis ⇒ Teige 1910; I. Cornova: Beschreibung des feierlichen Einzugs Kaiser Ferdinand I. …1558, Prag 1802; NMk, sign. St. t. 43 E 16: Ordenliche beschreibung des Gwaltigen…Thurniers…Anno 70. …zu Prag… M. D. LXX. Gedruckt zu Augspurg [1570]; A. Cholossius: Magnifica exhibuit nuper spectacula Caesar…, ed. in D. Adam z Veleslavína: Kalendář historický, Praha 1590 [k 26. 2. 1570], přepis ⇒ Teige 1910, překlad B. Ryba in Očima lásky, Praha 1941, s. 60n.; Monumenta historica Universitatis Carolo-Ferdinandeae Pragensis I, část 2, Pragae 1832, s. 368n.; tamtéž III [1848], s. 178; APH: Marek Moravec Bydžovský z Florentina: Maximilianus rex Bohemiae, rkp. sb. ⇒ Jireček 1876; Česká a moravská aristokracie v polovině 16. století. Edice register listů bratří z Pernštejna z let 1550–1551, ed. P. Vorel, Pardubice 1997. • F. B. Mikovec: Svatba Jana z Kolovrat, Lumír 2, 1852, s. 40–42, 66n., 87–90, 113–116; K. Weinhold: Weihnachtsspiele und Lieder aus Süddeutschland und Schlesien, Graz 1855, s. 193–288; J. Jireček: O některých sbornících obsahu historického z 15. až 17. století, Zprávy o zasedání Královské české společnosti nauk v Praze, Praha 1876, s. 83–98; J. Hirn: Erzherzog F. II. von Tirol. Geschichte seiner Regierung und seiner Länder I–II, Innsbruck 1885–88; R. Wolkan: Zum Speculum vitae humanae des Erzherzogs Ferdinand von Tirol, Euphorion (Leipzig–Wien) 5, 1898, s. 470n.; J. Teige: Základy starého místopisu Pražského (1437–1620) I/1, Praha 1910, s. 73–93; H. Osthoff: Eine unbekannte Schauspielmusik Jacob Regnarts, Festschrift für Johannes Wolf, ed. W. Lott–H. Osthoff–W. Wolffheim, Berlin 1929, s. 153–161; W. Senn: Musik und Theater am Hof zu Innsbruck, Innsbruck 1954, s. 175–180; J. Racek: Kryštof Harant z Polžic a jeho doba, Brno 1972–73, II, s. 15–20; III, s. 17–27; E. Scheicher: Ein Fest am Hofe Erzherzog Ferdinands II., Jahrbuch der Kunsthistorischen Sammlungen in Wien 77, 1981, s. 119–153 + Höfische Feste(katalog výstavy), Innsbruck 1984; S. Cífka a kol.: Literatura – Divadlo, České Budějovice 1984, s. 35; V. Březan: Životy posledních Rožmberků I, ed. J. Pánek, Praha 1985, s. 112–118; J. Pánek: Výprava české šlechty do Itálie v letech 1551–52, Praha 1987 + Aristokratické slavnosti české renesance, Opus musicum (Brno) 19, 1987, s. 289n. + Der Adel im Turnierbuch Erzherzog F. II. von Tirol (Ein Beitrag zur Geschichte des Hoflebens und der Hofkultur in der Zeit seiner Statthalterschaft in Böhmen), Folia Historica Bohemica 16, 1993, s. 77–96 + „A tu za někderý čas poostati míníme.“ Plzeň českou politickou metropolí na přelomu let 1554/1555, Vindemia. Sborník k 60. narozeninám Ivana Martinovského, ed. L. Bobková–K. Kaiserová, Ústí n. L. 1997, s. 55–73; J. Pömerl: První italští jevištní výtvarníci ve střední Evropě, DR 6, 1995, č. 4, s. 37; Ch. Gries: Erzherzog F. von Tirol – Konturen einer Sammelpersönlichkeit, Frühneuzeit-Info 4, 1993, s. 162–173; K. Vocelka–L. Heller: Die Lebenswelt der Habsburger. Kultur- und Mentalitätsgeschichte einer Familie, Graz–Wien–Köln 1997, s. 92–100; M. Simons: Český král Ferdinand I., jeho syn arcivévoda Ferdinand II. a pražský dvůr v letech 1527–1567, Rudolf II. a Praha. Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy, ed. E. Fučíková–J. M. Bradburne–B. Bukovinská–J. Hausenblasová–L. Konečný–M. Šroněk, Praha 1997, s. 80–89; V. Bůžek: „Posměch nemalej se stal“ (Příběh ze šlechtické každodennosti 16. století), Nový Mars Moravicus aneb sborník příspěvků, jež věnovali Prof. Dr. Josefu Válkovi jeho žáci a přátelé, ed. B. Chocholáč–L. Jan–T. Knoz, Brno 1999, s. 419–429 + Pijácké zábavy na dvorech renesančních velmožů (Ambras – Bechyně), Slavnosti a zábavy na dvorech a v rezidenčních městech raného novověku, ed. V. Bůžek–P. Král, České Budějovice 2000, s. 137–161 + Ferdinand II. Tyrolský a česká šlechta (K otázce integračních procesů v habsburské monarchii), Český časopis historický 98, 2000, s. 261–289; P. Daněk: Svatba, hudba a hudebníci v období vrcholné renesance. Na příkladu svatby Jana Krakovského z Kolovrat v Innsbrucku roku 1580, Slavnosti a zábavy na dvorech a v rezidenčních městech raného novověku, ed. V. Bůžek–P. Král, České Budějovice 2000, s. 207–264; O. G. Schindler: Špílmani, skákači a komedianti (Tabarino, Ganassa & Co., Praha–Paříž, 1570–72), DR 14, 2003, č. 3, s. 12–30; J. Bažant: Pompa in honorem Ferdinandi 1558, Druhý život antického mýtu, ed. J. Nechutová, Brno 2004, s. 195–205; P. Vorel: Místodržitelský dvůr arciknížete Ferdinanda Habsburského v Praze roku 1551 ve světle účetní dokumentace, Folia Historica Bohemica 21, 2005, s. 7–66. • ADB, BLGBL, DBE, DČD I, NDB, OSN, Wurzbach
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 165–168
