Po několika autorských pokusech na Slovensku (od 1955) přešel 1958 do Prahy do D 34, především jako protagonista a výtvarník inscenací pantomimické skupiny divadla vedené E. Žlábkem (pantomimická jazzová komedie Boule na hudbu A. Paloučka, 1960; podle libreta J. G. Deburaua Hadrář/Hadrrrářřř, 1961). První léta tvorby M. Sládka byla ovlivněna postavičkou Bipa M. Marceaua a dramaturgicky kultem J. G. Deburaua. V postavě zasněného pikolíka Kefky usiloval o vytvoření současného mimického typu. 1961 přešel s částí souboru do divadla malých forem Horizont v Bratislavě, poté na Malou scénu SND Bratislava a do Koncertní a divadelní kanceláře v Bratislavě. S E. Žlábkem v Bratislavě nastudovali Postřehy a Mimus, 1962; Boule, 1962; Únos do ticha, 1962; Komedie česká o bohatci a Lazarovi, 1964; Večer sólových pantomim M. Sládka, 1965; Komedie o Tobiášovi, 1966; Starrrinárr/Hadrrrářř, 1967. M. Sládek vyučoval pantomimu na VŠMU. Po okupaci 1968 bylo Bratislavské divadlo pantomimy zakázáno. Po emigraci založil s E. Žlábkem v Kolíně n. Rýnem 1974 pantomimické divadlo Kefka a 1976 spolu s Peterem Bu pantomimický festival Gaukler. Jako umělecký šéf, choreograf, libretista a interpret zde uvedl 16 premiér širokého stylového spektra. 1987 soubor rozpustil a stal se pedagogem Folkwangschule Essen. Po návratu do Bratislavy 1989 soustředil kolem sebe na NS Bratislava mladé talenty, s nimiž nastudoval pohybové partie vlastního pantomimického muzikálu Grand Pierot (1996). 1996 otevřel v Bratislavě pantomimické divadlo Aréna.
Literatura
Panovová, O.: Milan Sládek, Pantomimická tvorba doma i v zahraničí, Bratislava, Tália-Press 1996
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 289–290
