Psán též von Eckenberg, Eckenberger, von Eggenberg. – Byl synem sedláře. Nejpozději 1715 nastoupil artistickou dráhu jako „silný muž“, řečený Samson, a žonglér. Do 1717 se pravděpodobně věnoval jen této činnosti. Po úspěchu své produkce u pruského dvora získal 14. 6. 1717 od krále Friedricha Wilhelma I. principálské privilegium pro Prusko, kterého zanedlouho využil k ustavení herecké společnosti. I později se však vracel k artistickým produkcím. 1718 byl načas členem jeho souboru J. Schulz, 1719 v Petrohradě čítala společnost 12 členů. V následujících 30 letech vystřídal E. velké množství štací na obsáhlém teritoriu Evropy od Petrohradu na východě (1719) až po Kodaň (1720–22) a Lucemburk (1748) na západě, od Stockholmu na severu (mezi 1720–22) až po Vídeň na jihu (1717, 1724, 1730, 1736). Jeho vrcholným obdobím bylo působení v Berlíně 1731–33. Tehdy získal přízeň krále a titul dvorního komedianta s privilegiem pro celé území pod pruskou svrchovaností, otevřel si v Berlíně karetní hernu a stavěl dům. V jeho šestadvacetičlenném souboru byli mj. C. Rademin (později E. zeť), J. S. Scolary, J. P. Hilverding s manželkou, J. P. Stengel a F. G. Wallerotti. 1732 přibyli F. A. Defraine, A. Quartal a také dramaturgicky činní J. G. Schilde (překládal z francouzštiny komedie ze sborníku Théâtre italien E. Gherardiho) a A. Weidner. S větším či menším zdarem E. udržel společnost až do své smrti. V Berlíně jej však v pozici dvorního komedianta nahradil 1742 J. F. Schönemann.
E. byl ještě z velké části komediantem v onom starším, nejen divadelním smyslu. Zejména v jeho raných produkcích převažovaly artistické prvky (silácké kousky, aranžované s velkou vynalézavostí a se zacílením na okázalý efekt, plastická akrobacie jeho manželky) nad divadelními inscenacemi. Nebyl však pouhým pouličním komediantem. Od počátku vystupoval i na stálých městských scénách a záhy také započal se skutečným divadelním provozem, který však ani později neváhal zpestřovat svou siláckou artistikou. Jako principál herecké společnosti byl reprezentantem divadla hauptakcí (v Berlíně např. Doktor Faust’s Höllenfahrt [Cesta doktora Fausta do pekel]), do něhož začínaly pronikat vlivy italské komedie. Ve svém souboru hrál Harlekýna. Repertoárové zaměření téměř neměnil, teprve na samém konci své dráhy zařazoval i některá dramata francouzského klasicismu (Voltairova tragédie Zayre ve Stuttgartu 1746).
Během svých cest navštívil několikrát i české země. Poprvé 1719, kdy se v Praze prezentoval jako „silný muž Samson“. V únoru 1726 účinkoval s hereckou společností na Malé Straně a v říjnu 1740 v domě U Zlaté hvězdy na Starém Městě. V říjnu 1736 vystupoval s komediemi a artistickými produkcemi také v Brně. I v českých zemích pravděpodobně uváděl svůj odjinud známý repertoár.
Prameny a literatura
NA, fond Kk, sign. 1158 (1726), 1165 (1740); MZA, fond B 1, sign. B 47 (žádost 1736); Staatsarchiv Solothurn, Ratsmanual 1715, s. 944, 983, 992; 1716, s. 85; Copeyenbuch 1715, s. 330n.; 1716, s. 14; Hammerschmidova Historia Pragensis, ed. A. Podlaha, Věstník KČSN, tř. fil.-hist., 1891, č. 6, s. 105–256 (separátní otisk Praha 1891). • L. Schneider: J. C. v. E., der starke Mann. Eine Studie zur Theater-Geschichte Berlins, Almanach für Freunde der Schauspielkunst auf das Jahr 1848, Berlin 1848, s. 125–169; J. Sittard: Zur Geschichte der Musik und des Theaters am Württembergischen Hofe 1458–1793 II, Stuttgart 1891, s. 16–25; J. Paludan: Deutsche Wandertruppen in Dänemark, Zeitschrift für deutsche Philologie (Berlin) 25, 1893, s. 338n.; J. Leisching: Die Vorläufer des ständigen Schauspiels in Brünn, Zeitschrift des deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens (Brünn) 5, 1901, s. 245, 252; J. Bolte: Neues vom starken Mann J. C. v. E., Zeitschrift des Vereins für die Geschichte Berlins (Berlin) 1, 1934, s. 33–38; A. Novotný: Praha „Temna“, Praha 1946, s. 191; W. Herrmann: Hoftheater – Volkstheater – Nationaltheater, Frankfurt a. M.–Berlin–Bern–Bruxelles–New York–Wien 1999, s. 47–63; H. Flechsig: „…und zeigten ihre Künste“, Fragmente zum schaustellerischen Umfeld der Neuberschen Theaterreform, Vernunft und Sinnlichkeit, ed. B. Rudin–M. Schulz, Reichenbach i. V. 1999, s. 96–104; A. Scherl: Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 16, 68, 89–92, 125, 127, 208; S. Oettermann: Der „starcke Mann“. Ein Pferdehandel, ein Sola-Wechsel und die Progressionem Arithmeticam, Diagonal. Zum Thema: Geld (Siegen) 1, 1990, s. 241–250; S. Hulfeld: Zähmung der Masken, Wahrung der Gesichter – Theater und Theatralität in Solothurn, Zürich 2000, s. 44–46. • Gallerie, Pies
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 150–152
