Pseudonym Jan Rey. Studoval matematiku a fyziku, estetiku (žák F. X. Šaldy, O. Zicha, Z. Nejedlého); během studií se zajímal o teorii tance. Položil základy české taneční teorie, historie i dramaturgie, zasloužil se o popularizaci tanečního umění. Podílel se významně na založení českého státního tanečního školství (TKP 1945, TKB 1946, TK DAMU/HAMU 1949), sám pedagogicky působil na TKP, TK DAMU a TK HAMU, 1949–73 jako vedoucí katedry, 1951–74 profesor dějin a teorie tance (žáci B. Brodská, J. Holeňová, J. Hošková, E. Krakešová, F. Pokorný, N. Rybínová, V. Vašut aj.). Současně 1955–59 a 1967–71 byl profesorem VŠMU Bratislava (z jeho žáků např. A. Pastorová, E. T. Bartko). Systematicky se věnoval taneční kritice, články publikoval od 30. let (jako Jan Reimoser, Jan Rey, JR, jr, Rejnok) v denících Venkov, Práce, časopisech Klíč, Divadlo, Divadelní zápisník, Literární noviny, Divadelní noviny, Hudební rozhledy aj. Vydával odborný taneční časopis Taneční listy (jednotlivá čísla 1934, 1937 a v souvislé řadě 1947–50), časopis Živý tanec (1937, 1939). V letech 1930–41 a 1946–48 založil edici Terpsichora a Taneční knihovnu Athosu (1946), v nichž vyšlo 17 titulů, jejich autory byli např. J. Jenčík: Anita Berberová (1930), Tanečník a snobové (1931), Taneční letopisy (1946), Skoky do prázdna (1947) a dále H. von Kleist: Tanečník a loutka (1930), Lukianos: O tanci (1930), J. Neruda: České národní tance (1930), F. Pujman: Taneční tvarosloví (1941), I. Duncanová: Tanec (1947). Z řady jeho překladů např. Listy o tanci a baletech J. G. Noverra (1946). Založil Společnost přátel tance (1936) a po 2. světové válce, kde vedle zásluh o taneční školství, aktivoval založení časopisu Taneční listy 1963 v nakladatelství Orbis. Jako kritik sledoval systematicky českou taneční scénu, plasticky zachytil např. uměleckou činnost J. Jenčíka a S. Machova; problematický byl jeho postoj k hnutí výrazového tance a k tvorbě I. V. Psoty. Zasloužil se o rozšíření české odborné taneční literatury. Napsal 15 titulů, zaměřených hlavně teoreticky a popularizačně, např. Psychologie tance (1928), Klasické taneční názvosloví (1932), Charles Louis Didelot (1937), Tanec jako divadlo (1938), Tanec příživníkem hudby, Učebnice akademického tance I. a II. (1946, 1948), Jak se dívat na tanec (Praha 1947, Varšava, přeložila I. Turská 1958), Baletní slovníček (1960), reprezentační publikace s fotografiemi Z. Tmeje Die Welt des Tanzes (1955). Autor 18 realizovaných baletních libret, která patří k základům poválečného českého baletního repertoáru, např. ► Eufrosina, ► Ferda Mravenec, ► Filosofská historie, ► Honza a čert, ► Ondráš, ► Sněhurka, ► Sluha dvou pánů, ► Švanda dudák, ► Ve stínu lípy/Nikdy již válka, ► Viktorka, Zlatá kačka. Významná byla rovněž Reimoserova poválečná dramaturgická spolupráce se S. Machovem. Manžel Evy Vrchlické ml.
Literatura
B. B.: Jan Rey, Taneční listy 1974, č. 4/příloha • Brodská, B.: Lekce z minulosti i z přítomnosti aneb sedmdesáté narozeniny, Taneční listy 1974, č. 4, str. 15 • Kreuzmannová, Y.: Význam a dílo prof. Jana Reimosera, HAMU 1991 • red: Padesátiny Jana Reye, Divadlo 1954, sv. 5 • Rey, J.: Z epitafů a povahopisů Rejnoka a Theofrasta aneb co se dá také najít ve starých zásuvkách Jana Reye, Taneční listy 1974, č. 4, str. 17
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 276
