Psán též Wlodja, Voloďa Pirnikoff, Ladislaus Häusler, Vladimír Häusler, vl. jménem Ladislav Häusler. Žák A. Bergera a F. Farraboniho, v jehož italském dětském baletu vystupoval. 1910 byl údajně na turné v USA se souborem A. Pavlovové, do ND Praha nastoupil 1912/13 (Bacchus a Jinoch v Prométheovi, 1912), 1913–16 působil v Městském divadle na Královských Vinohradech, nejprve hostoval a od 1916 byl ve stálém angažmá. Na Vinohradech nastudoval tance do Modrovouse, Netopýra, Carmen, Jiříkova vidění aj. Z baletů uvedl (1913) balet Kouzlo květin J. Bredy s libretem J. Jenčíka, tančil roli Ženicha, uvedl Coppélii aneb Dívku se skleněnýma očima a tančil roli Coppélia (1916) a Zmýlená platí W. A. Mozarta. Se svou ženou A. Pirníkovou se seznámil 1914 v Praze a působili jako taneční akrobatický pár v berlínské Wintergarten, v Rize, v Rotterdamu, v Haagu. V Amsterdamu byli v divadle Flora jako baletní mistři 1919–21, poté v mnichovské Aréně 1922–24. Po návratu do republiky byl Pirnikov tanečníkem a choreografem ve smíchovské Aréně 1924/25, ve Varieté Karlín 1925–27 (1926 v Londýně), v Plzni 1927–29, kde uvedl Princeznu Hyacintu (1928), baletní pantomimy K. Moora (Golem a Bílé kníže, 1929), poté střídavě v Ostravě, v Olomouci. 1933–35 byl sólistou a šéfem baletu SND Bratislava (po dobu, kdy byla šéfka baletu E. Fuchsová v angažmá smíchovské Arény) a nastudoval zde balety Bílé kníže (1933), Raymonda (1934, spolu s J. Nikolskou, tančil roli Jeana de Brienna). Postavil tance do oper Dvě vdovy, Eugen Oněgin, Hoffmannovy povídky aj., do operet Giuditta a Paganini, Cikánská láska a řady činoher. V Bratislavě měl se svou ženou i soukromou baletní školu. Po návratu E. Fuchsové odešli manželé Häuslerovi do Českých Budějovic 1937–39. Po válce působil v Opavě, kde nastudoval Baletní koncert (1946). Manžel Anny Pirníkové, syn Otto Häuslera, bratr Jaroslava Häuslera, otec Ladislava Häusler, zeť Františka Pirníka, švagr Karla Pirníka.
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 251