Tanec byl v Osvobozeném divadle organickou součástí již v jeho předhistorii, např. v experimentech „Volného sdružení posluchačů pražské konzervatoře s laskavým svolením rektorátu“ 1923–26, i v období Devětsilu a 1926–29 jedním z rysů jeho uměleckého profilu. Společně s hudbou (před J. Ježkem to byli např. M. Ponc, K. Šrom), scénografií (scénu, kostýmy a masky navrhovali např. B. Feuerstein, A. Heythum, A. Hoffmeister, O. Mrkvička, F. Muzika, J. Štyrský, K. Teige, Toyen, F. Zelenka), zpěvem, klaunerií a výrazným herectvím byl rovnocennou a neoddělitelnou složkou všech inscenací. V letech 1926–29, před nástupem J. Voskovce a J. Wericha, to byli zejm. představitelé výrazového tance, kteří s režiséry J. Frejkou a J. Honzlem vytvářeli moderní poetistické a konstruktivistické divadlo (v Aristofanově komedii Ženy o Thesmoforiích, 1926; Svatebčané na Eiffelce J. Cocteaua s hudbou J. Ježka, 1927). Herci se uplatnili i jako tanečníci. M. Holzbachová zde působila 1926–29 (např. ve Vest Pocket Revue (1927) vystupovala se S. Machovem, který byl v Osvobozeném divadle angažován ve dvou obdobích, 1927–29 a 1936–38 (Cestující a Vojín ve Smoking revui, Detektiv Dupont a Druhý lump v Gorile ex machina aj.). Před odchodem do Divadla Dada (1928) zde působila i J. Kröschlová (ch. Jevrejnovovy Veselé smrti, 1926; ch. na verše s vloženou hudbou I. Krejčího: Infantčiny narozeniny, 1926) a M. Mayerová (Abeceda, 1926; ve Smoking revui, mj. partnerka S. Machova, 1928). Profil Osvobozeného divadla určovali po 1929 režisér J. Honzl, herci – autoři V + W a od Premiéry Skafandr a úspěšnějšího Ostrovu Dynamit i skladatel J. Ježek (s ojedinělým jazzovým orchestrem) a choreograf J. Jenčík. Ten přivedl z kabaretu Lucerna svoji skupinu 6 děvčátek z Lucerny se sólistkou N. Jirsíkovou, které v divadle vystupovaly jako Jenčíkovy girls. Jejich tanec charakterizoval a dotvářel emocionální náboj děje a přebíral i dramatickou funkci. Jenčíkovy ironizační a aktualizační anachronismy, živočišné pojetí tance a revue (záměrně využíval zmechanizovaného, skupinového drilu kabaretních a revuálních show), zbavily pojem girls pejorativního zabarvení. Taneční čísla byla samostatnými intermezzy her. Ve Vest Pocket Revue (1927; režie V+W, hudba J. Kyselka a J. Pavlánský, choreografie S. Machov; taneční scény: charleston, tango, blues, black-bottom; Ruka a Houska [V+W] tančili parodii baletního pas de deux). Podobně byly ve Smoking revui (1928) a Fatě morganě zařazována taneční čísla revuální formou (1929, taneční výstupy: Rapsodie krvavého měsíce, Rovníkový rag). Pevnější řád dostala taneční složka v dalších titulech s hudbou J. Ježka. Ostrov Dynamit (1930, r. V+W, ch. J. Jenčík; poprvé zde účinkovaly Jenčíkovy girls se sólistkou N. Jirsíkovou-Gurskou; taneční scény: balet divochů Timbuktu-Ta-da, taneční obraz Balet pronásledování, Rhapsody in rythm, step Tři strážníci, Dynamit fox, taneční obraz Žlutá zimnice). Sever proti Jihu(1930; r. V+W, ch. J. Jenčík; v roli Klisny Šárky vystupovali stepaři B. Milec + Bilec, Virginii hrála N. Jirsíková; taneční scény: Hvězdy severu a Hvězdy jihu, tango forbínistů Gala Petra a Viléma Tella, Sever proti Jihu, Námořnická risa). Don Juan & comp. (1931, r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: Půlnoční habanéra na hřbitově sv. Bonifáce, tango Prodám srdce, Passo doble, Menuet, Valčík, Tango, Tango quasi čardáš, Fox-blues). Golem (1931; r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: Kabalistická passacaglia, Čtyři Elementály, Umrlčí rej, Pochod stoprocentních mužůs pohyblivým pozadím, step a balet Veselí těžkooděnci). Caesar (1932, r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: Evropa volá – rumba, Tango Kleopatra, Valčík římské lázně, Pochod vojna a mír jako výcvik v plynových maskách postavený na labanovské technice, Pochod plebejců v hadrech, Obětování Osiriovi – profilový tanec kopírující břišní a staroegyptské tance v náznacích hieroglyfů, taneční obraz V domě straší duch). Robin zbojník (1932, r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: sbor zbojníků-Zbojnická polka, Filipojakubská noc v černých trikotech a kápích, Tanec kostlivce – sólo T. Lingové, Tanec s batony, Faunovo odpoledne v interpretaci V+W, N. Jirsíkové a J. Černé). Svět za mřížemi (1933, r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: Tanec opilců, Opiová tanečnice – sólo T. Lingová, Hej rup, Závěrečné tableau). Osel a stín (1933, r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: Dionýsovy družky, rytmicko zdravotní Balet lékařů, Lid abdérský, Řecký vlys, Tanec 3 oslů – 6 dívčích nohou, Opilci, Sen opiového kuřáka). Slaměný klobouk(1934; r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: Baletní prolog Jenčíkových girls posouval zpět čas děje z roku 1934, symbolizovaného tancem s tělocvičnými motivy, do roku 1918, který byl charakterizován taneční parodií na mažoretkové vojáčkování uniformovaných komparzů v operetách, v další scéně Rok 1908, hrála tanečnice elegantně diabolo a duet tanečnic ve večerních róbách ohlašoval Letopočet 1900, atmosféru secese navozoval Valčík midinetek s krabicemi na klobouky a v Mouline Rouge se tančil nezbytný kankán). Kabaretní pásmo Vždy s úsměvem (1934; r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: karikatura a lehká ironie v interpretaci duncanismu, Peklo se španělskými tanci, Jen lyricky – tanec dívek z pensionátu, meloplastické scény na četbu textů, opakem tohoto čísla byla scéna Good evening s akrobatickým tancem v přiléhavých kostýmech vyjadřující styl uvolněné americké výchovy). Kat a blázen (1934, r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; všechny girls v čele s N. Jirsíkovou prostupovaly dějem jako toreadoři; taneční scény: Corrida del muerte, parodie Carriocca sol y umra, Tanec jeptišek). V závěrečném období se vrátil S. Machov. Balada z hadrů (1935, r. J. Honzl, ch. S. Machov, který současně tančil dueta s J. Malcem; samostatně, v meziscénách nesouvisejících s dějem hry, vystupovala v tzv. pantomimách šeredna německá emigrantka L. Gosslar (1. Kráska odhalí svou strašnou tvář, 2. Anděl strážný a úplatný, kdy anděl rozmlouvá s hříšnicí, 3. Čistokrevný jelen, 4. Fillede de Joie – zpověď opilé pouliční holky o ztracených řemeslných svodech, 5. Básníkova slova – v kostýmu básníka F. Villona na téma svobody). Kabaretní pásmo Panoptikum (1935; r. V+W, ch. J. Jenčík; taneční scény: tanec girls na Ježkovu úpravu Gershwinovy Rhapsody in blue interpretovanou na klavír E. Schulhoffem, mechanické loutky v Nejnovějším parním flašinetlu). Nebe na zemi (1936, r. J. Honzl, ch. S. Machov, tančil i roli Merkura, J. Černá jako Druhá sousedka, Z. Rubínová v roli Komorné a J. Malec jako Starý farník; taneční scény: v Metamorfosach tančil Jupiter blues s Danae v podobě Zlatého deště, foxtrot s Evropou jako býk a s Ledou waltz v převleku za Labuť). Rub a líc (1936, r. J. Honzl, ch. a role Klokana S. Machov; taneční scény: Taneční halucinace, Hostina chudých a Hostina bohatých, Bezhlavý šermíř, Gentleman ve fraku, Co viděl Klokan v horečce). Těžká Barbora (1937, r. J. Honzl, ch. S. Machov; taneční scény: Jarní vánek, Holduj tanci, pohybu s gymnastickými hrami a dechovými cviky, v baletu Kterak týden utekl tanečně defilovaly kalendářní dny: Pondělí jako páže, Úterý tančila barvená maškara, Středa byla nosatý hrbáček, Čtvrtek představoval rudě oblečený mužíček se zeleným plnovousem, Pátek symbolizovalo růžové strašidlo a Sobotu představovala objemná selka). Pěst na oko (1938, r. J. Honzl, ch. a role Harlekýna S. Machov; taneční scény: Manželky námořníků, Apatykáři, balet Valčíkového tanečníka a Valčíkové tanečnice, Jarní vítr, Balet manželky a Harlekýna, komedie dell´arte Pastorale kameníků, balet Napolitana hodnostářů). Osvobozené divadlo hrálo i pro dětské diváky jako Malé osvobozené divadlo. Vedle kmenového repertoáru (Ostrov Dynamit, Robin Zbojník aj.) uvedlo např. Alibabu a třicet devět loupežníků K. Steklého (r. F. Filipovský, ch. S. Machov) aj. Inscenace Hlavou proti Mihuli, připravovaná již po Mnichovu 1938, se neuskutečnila; J. Voskovcovi byla v listopadu 1938 odebrána licence. Hlavní protagonisté Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek emigrovali do USA a Saša Machov do Anglie.
Literatura
Česká divadla – Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav 2000 • Effenberger, V.: Osvobozené divadlo, rkp. DÚ 1974 • Holzknecht, V.: Jaroslav Ježek in 10 let Osvobozeného divadla 1927–37, Praha, F. Borový 1937 • Holzknecht, V.: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, Praha 1957 • Chvatík, K.–Pešat Z.: Poetismus, Praha, Odeon 1967 • Jenčík, J.: Skoky do prázdna, Praha, Terpsichora 1946 • Just, V.: Divadlo V+W U Nováků, Divadelní revue 1996, č. 4 • Pelc, J.: Meziválečná avantgarda a osvobozené divadlo, Praha 1981 • Scherl, A. – Obst. M.: K dějinám české avantgardy, Praha, ČSAV 1962 • Schonberg, M.: Osvobozené, Praha, Odeon 1992 • Siblík, E.: Tanec mimo nás i v nás, Praha, Václav Petr 1937 • V+W: Hry Osvobozeného divadla, Praha, Čs. spisovatel 1958
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 235–237