Žák L. Slabé, B. Szynglarského, F. Bubly, J. Nikolské. Angažmá: Tylovo divadlo Nusle 1940–42, ND Praha 1942/43, sólista ve Vratislavi 1943/44, po válce krátce ND Praha, sólista Opava 1945–48 (od 1946 i šéf baletu), sólista a choreograf v Brně 1948–51, šéf baletu a choreograf v Plzni 1951–57, v ND Praha 1957–90 (1957–70 a 1979–90 šéf a choreograf, 1971–79 choreograf), souběžně (v ND Praha uvolněn z funkce) vedl balet karlínského divadla 1971–77 a 1974–77 byl šéfem baletu v Brně. Herecky tvárný tanečník, např. Corregidor v Třírohém klobouku (Vratislav 1944), Franz v Coppélii (1946), Princ v Louskáčkovi (1952), Merkucio v Romeovi a Julii (1952), tit. role v Donu Juanovi Ch. W. Glucka (1954), Mrtvý milý ve Svatebních košilích (1955). Hlavní význam jeho osobnosti byl v choreografické práci. V Opavě byla jeho první inscenací Z pohádky do pohádky (1946, společně s J. Skopalovou), umělecky vyzrál v Plzni, kde vytvořil např. Viktorku (1951), Romea a Julii (1952), Jánošíka (1954), Labutí jezero (1955), Mládí (1956, nejlepší inscenace čs. profesionálních divadel roku). K jeho nejzdařilejším inscenacím v ND Praha patřily premiéry Sluhy dvou pánů (1958), Othella (1959), Romea a Julie (1962), Marnotratného syna (1963), Coppélie (1965), Medusy G. von Einem (1968), Dona Juana R. Strausse (1972), pp. Mládí L. Janáčka (1978), tanečně provedeného melodramatu Médea J. A. Bendy (1979); v Brně to byly Spartakus (1975) a Matčino pole (1977). Z jeho pohostinských choreografií v zahraničí: Svědomí v Sofii (1965) a Havaně (1967) a Fantasie Pinocchiova A. Casagrandeho ve Scapino Ballet (Amsterdam 1973). Celkem vytvořil na 80 baletních inscenací a desítky choreografií v operách, operetách, muzikálech, činohrách, televizi a filmu. J. Němeček patřil k velkým osobnostem českého baletu jako nejúspěšnější tvůrce realistických celovečerních tanečních dramat. Vyhraněný typ choreografa, režiséra, vypravěče příběhů; jeho inscenace měly jasný a přehledný dějový půdorys, výrazný dramatický konflikt, logiku a psychologicky věrohodnou motivaci jednání postav. J. Němeček byl zdatný organizátor, ze souboru ND Praha vytvořil mohutné těleso (150 členů), důsledně pečoval o kvalitu repríz a profesionálně hladký chod divadelního organismu. Na TK HAMU působil jako externí profesor choreografie. Umělecké výsledky i politická angažovanost mu přinesly řadu oficiálních ocenění. Zasloužilý umělec 1963, národní umělec 1981, Řád práce 1984. Manžel Elvíry Němečkové, otec Jiřího Němečka ml., jeho vnučkou je Elvíra Němečková ml.
Literatura
ED: Umělecká tvorba národního umělce Jiřího Němečka, Program, Státní divadlo v Brně, 1984, č. 8 • Vašut, V.: Zasloužilý umělec Jiří Němeček, Taneční listy 1974, č. 3/příloha • VV: Němeček Jiří in Postavy brněnského jeviště I, Brno, Státní divadlo v Brně 1979–1984 • V. V.: Němeček Jiří in Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 216–217
