Tesař, Eduard - ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE

Eduard Tesař na civilní fotografii, b. d., fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6E-2055 Eduard Tesař na civilní fotografii, b. d., fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6E-2055
Obroční Hřídelíček (F. X. Svoboda: Čekanky, Národní divadlo, 1916), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 280 Obroční Hřídelíček (F. X. Svoboda: Čekanky, Národní divadlo, 1916), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 280
Julek (S. Kiedrzyński: Hra srdcí, Národní divadlo, 1916), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 279 Julek (S. Kiedrzyński: Hra srdcí, Národní divadlo, 1916), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 279
Roland Saveri (J. Vrchlický: Rabínská moudrost, Národní divadlo, 1922), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6E-1139 Roland Saveri (J. Vrchlický: Rabínská moudrost, Národní divadlo, 1922), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6E-1139

View the embedded image gallery online at:
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=224:tesar-eduard&Itemid=281&lang=cs#sigProIda5c0188528

Herec subtilní postavy a celoživotně mladistvého zjevu prošel scénami Švandova (1906–07), vinohradského (1907–13) a Národního divadla (1913–27). Realistické herectví brzy nahradil stylizovaným jevištním výrazem, akcentujícím psychologickou výstavbu postav. Vynikl ztvárněním jinochů a mužů rozpolcených pocity marnosti a nejistoty, osvědčoval se i v rolích salonních elegánů a milovníků.

Psán též Edvard. Pocházel z venkovské rolnické rodiny. O jeho mládí, školách a zaměstnáních není nic bližšího známo, vyjma jediného údaje z pražské pobytové přihlášky 1903, na níž je zapsán jako tovární úředník (Fabriks-Beamte) bytem na Smíchově. Divadlo začal hrát s ochotníky v pražské Besedě Okoř, základy herectví si osvojoval studiem u J. Šmahy. 1906 nastoupil profesionální angažmá ve Švandově divadle na Smíchově, 1907 přešel do otevíraného Městského divadla Královských Vinohrad. Odtud byl v říjnu 1913 angažován do Národního divadla. Za války (1917) se zúčastnil zájezdů herců Národního divadla na jižní frontu s inscenacemi veseloher (Šamberk: Jedenácté přikázání, Štolba: Vodní družstvo, Štech: Třetí zvonění). Živý zájem o loutkové divadlo jej přivedl do spolku Umělecká loutková scéna (založen 1918), na popud kolegyně L. Odstrčilové se podílel na loutkové inscenaci Fausta při hereckých slavnostech k 50. výročí položení základního kamene Národního divadla. Ze zdravotních důvodů požádal 31. 5. 1927 o předčasný důchod, 1928 byl plně penzionován. Když vážně onemocněl (lymfatický sarkom), odkázal svůj majetek Ústřední matici školské a Ústřední Jednotě českého herectva. Téměř zapomenut zemřel v nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského pod Petřínem.

Herec drobné, štíhlé postavy a tváře s jemnými rysy působil do konce své herecké kariéry na jevišti mladistvě, jakýmsi věčným chlapectvím. Ani jeho hlas neměl mužnou sílu, zato se vyznačoval kultivovaným mluvním projevem, minuciézně vyjadřujícím psychologické nuance. T. herectví prozrazovalo vytříbený vkus a kulturu, sycené uměleckými proudy konce 19. a začátku 20. stol. Zpočátku byl ovlivněn realistickou školou J. Šmahy, ale záhy se od ní odpoutal a přiklonil se ke stylizovanému jevištnímu výrazu. Stal se interpretem novoromantických či rafinovaně dekadentních postav, pro jejichž nálady a slabosti osvědčoval vnímavé pochopení. Jeho doménou byly role křehkých jinochů, lidí vnitřně rozpolcených a bolestně sužovaných niternou nejistotou, pocity marnosti a lhostejnosti. Za vnější tvářností světáků či šviháků, k nimž byl disponován i samozřejmou noblesou, odhaloval tragičnost typů fin de siècle. Ve Švandově divadle zaujal v cyklu Kruhu českých spisovatelů (v přesládlém hrdinovi Coolusova Rafaela, jako Jeník v Mahenově Úspěchu) a v cyklu Máje (Oskar, Téver: V podruží síly). Upoutával však i trefným podáním epizodních rolí, např. jako kulhavý poslíček Josef v Hirschfeldově dramatu Matky. Ve vinohradském divadle byl pro svůj líbivý zjev často obsazován do rolí dospívajících mladíků, šlechticů, salonních elegánů či moderních milovníků. Svůj talent rozvíjel v postavách odpovídajících jeho naturelu, jako byl Gaston v Pošetilé panně H. Bataillea, Inose v Tajfunu M. Lengyela, v nichž uplatnil schopnost interpretace básnického slova. Dikcí plnou lyrických akcentů se vyznačoval jeho satan Anael ve hře R. Jesenské Estera. V řadě postav prokázal porozumění pro jemný humor (v roli syna lovícího s otcem nevěstu ve hře K. Rösslera V klubovní lenošce) i pro karikaturu (jako Bedřich Hamann ve veselohře G. Wieda 2 x 2 = 5). Kritika cenila jeho cit pro míru, např. při ztvárnění salonního hlupáka Georgesa v komedii Buridanův osel. Příležitostně hrál i v operetách (Poručík Fifi, Straus: Kouzlo valčíku; Stuber, Piskáček: Osudný manévr). V Národním divadle dlouho čekal na příležitost uplatnit se ve vnitřně složitých postavách, které byly jeho hereckému typu nejbližší. Byl obsazován do menších rolí nejrůznějších mladíků, synů, milovníků, mladistvých šlechticů v konverzačních hrách (André z Eguzonu, Flers-Caillavet: Rozkošná příhoda), v moderní dramatice (např. Franta, Dyk: Ondřej a drak) i v shakespearovském cyklu uváděném J. Kvapilem (Hortensio ve Zkrocení zlé ženy, Florizel v Zimní pohádce aj.). T. hereckým úspěchem byl Petr Skalník v Dykově Poslu a dvě kreace v lyrických dramatech Mussetových (Perdican, Se srdcem divno hrát, Coelio, Rozmary Marianiny). Tragickými rysy obohatil Kristiana de Neuvillete v Cyranovi z Bergeraku a galerii vnitřně rozbolavělých, trpících hrdinů završil Aljošou Karamazovem v dramatizaci Dostojevského Bratří Karamazových (1922). Svým hereckým typem i projevem byl T. předchůdcem E. Kohouta. S novým šéfem činohry K. H. Hilarem si však umělecky neporozuměl a v posledních letech svého působení v Národním divadle se ocital poněkud stranou, dostával menší role a jen zřídka byl zaměstnáván v profilových inscenacích.

Role

Švandovo divadlo

Jeník (J. Mahen: Úspěch), Poutník (J. Zeman: Sen těžké hodiny), Beppo (L. Fulda: Dvojče), Rafael (R. Coolus: Rafael), Malíř Giulio Romano (F. A. Šubert: Láska Raffaelova), Jakub Šuškin (V. Krylov: Chytrák na chytráky), Bacarel (E. Audran: Miss Helyett), Riccardo (F. v. Suppé: Modell) – 1906; Praporečník Blades (J. M. Barrie: V tiché uličce), Jeník (M. Halbe: Mládí), Oskar Blom (F. Téver: V podruží síly), Kříž (M. Fučík: Zápasy), Poslíček Josef (J. Hirschfeld: Matky), John (F. v Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritka) – 1907.

Městské divadlo Královských Vinohrad

První muž z lidu (J. Vrchlický: Godiva), Pan Hopper (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové), Vicomte (A. Capus: Slečinka z pošty), Rytíř Horák (J. Helmesberger: Děvče s fialkami) – 1907; Ribouis (P. Veber: Ruka nevěry), Lezcinski (R. Piskáček: Jen tři dny), Bedřich Hamann (G. Wied: 2 x 2 = 5), Ondřej, hrabě de Juvigny (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Láska bdí), Robert (M. Zamaçois: Šaškové), Doktor Fleischer (G. Hauptmann: Bobří kožich), Simpson (H. Becque: Pařížanka, i ND 1914), První pán (F. Molnár: Ďábel), Cesar Robin (A. Engel, J. Horst: Modrá myška), Krejza (F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn), Jiří Vilém Hrobčický (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Albert (M. Hennequin, P. Veber: Tři neděle v chládku), Algernon Moncrieff (O. Wilde: Na čem záleží), Volek (V. K. Klicpera: Česká Meluzina) – 1908; Farář (J. Štolba: Za šlechtickým erbem), Xavier (O. Mirbeau: Obchod je obchod), Stettin (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Strážný anděl domácnosti), Sernin (tíž: Král), Merestone (W. S. Maugham: Lady Frederick), August (G. Hauptmann: Tkalci), Markýz Robert de Ravray (M. Hennequin, F. Duquesnel: Princ Hejsasa), Psoj Stachič Zamuchryškin (V. N. Gogol: Hráči), Jacques Herbaut (A. Capus: Peníze nebo život), Georges Boullains (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Buridanův osel), Profesor Tjonger (L. Fall: Rozvedená paní), Vévoda Emil (H. Meilhac, L. Halévy: Tricoche a Cacolet), Rapp (P. Berton: Krásná Marsejanka), Lancelot Gobbo (W. Shakespeare: Kupec benátský, i ND 1920), Bernard (F. de Croisset, M. Leblanc: Arsene Lupin), Jan Krištof (K. Rössler, L. Heller: V klubovní lenošce), Ludvánek (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek), Max (R. Auernheimer: Nejkrásnější chvíle), Anael (R. Jesenská: Estera) – 1909; Hanuš (G. Kadelburg, R. Presber: Kaňka), Hans (O. Blumenthal, G. Kadelburg: Dveře dokořán), Leandr (J. Racine: Sudílkové), Filip Aubier (A. Capus: Chvíle slabosti), Bernardino Pocca (F. K. Hejda: Jižní krev), Frederiksen (A. Larsen, E. Rostrup: Bunkovy předhistorie), Hubert (V. Leon, L. Feld: Slavné jméno), Poručík Fifi (O. Straus: Kouzlo valčíku), Josef Schweigel (L. Thoma: Lokálka), La Panouse (P. Armont, Nancey: Theodor a spol.), Inose Hironari (M. Lengeyl: Tajfun), Des Fargettes (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Posvátný háj) – 1910; Kalaš (J. Štolba: Ach, ta láska!), Gaston (H. Bataille: Pošetilá panna), Slabihoudek (V. Štech: Habada a Jordán), Josef Adler (B. Buchbinder: Třetí škadrona), Erik (H. Ibsen: Spolek mladých), Ondřej (F. V. Krejčí: Půlnoc), Havlák (V. Štech: Ohnivá země), Mladý básník Zaschka (H. Bahr: Pavouk), Jiří (H. Berény: Lord Piccolo), Kostomlatský (K. Jonáš: Bavorské slovo), Herbert (T. Bernard: Neznámý tanečník), Messenio (T. M. Plautus: Menaechmové), Ninyas (P. Heyse: Dcera královny Semiramidy), Fanger (J. Vojáček: Korsár), Alcide (P. Veber, H. de Gorsse: Uličnice) – 1911; Morenito (P. Louÿs, P. Frondaie: Žena a tatrman), Generál Napoleon Bonaparte (G. B. Shaw: Muž osudu), Gustav (G. Hauptmann: Červený kohout), Fredy (F. Lehár: Eva), Jeroným (H. Scharling: Mistr Jan Hus), Louis Chambeaupert (G. Berr, M. Guillemand: Milion), Mladý manžel (J. Štolba: Mořská panna), Podasokys (C. Terrasse: Námluvy Telemachovy), Vicomte de Gastonnet (T. Bernard: Kavárnička), Hektor de Pavezac (P. Gavault: Čokoládová princezna), Bertrand de Simieres (R. Coolus: Rekruti lásky), Karel Kudrlička (L. Stroupežnický: Naši furianti), Stuber (R. Piskáček: Osudný manévr), Hrabě Alexej Sergejevič Černý (L. Biro, M. Lengyel: Carevna) – 1912; Jakub (K. Rössler: Pět Frankfurtských), Julius (H. Malířová: Přítel), Angelo (J. Karásek z Lvovic: Cesare Borgia), Fritz Holm (A. Sandberg: Hedvábné punčochy), Jean Beaubignac (O. Blumenthal: Souboj), Jenda (H. Bahr: Princip), Horst Waldinger (A. Ohorn: Samson v zajetí), Zelnický (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Litoň (S. Krzywoszewski: Čert a krčmářka), Pán (S. Guitry: Dobytí pevnosti), Alexej Ivančevič (O. Wilde: Nihilisté), Clitandre (Molière: Jiří Dandin čili Ošálený manžel) – 1913.

Národní divadlo

Freddy Eynsford Hill (G. B. Shaw: Pygmalion), Zdeněk Snětina (B. Viková-Kunětická: Přítěž) – 1913; Oberon (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Fabrizio (C. Goldoni: Mirandolina), Ferdík (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázaní), Vítek (S. K. Macháček: Ženichové), Rybář Sykoš (V. K. Klicpera: Veselohra na mostě), Dr. Richard Mayrek (G. Davis: Katakomby), Hortensio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Pešek Hlavně (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Lucio (W. Shakespeare: Veta za vetu), Ladislav (F. X. Svoboda: Poupě), Primátorův syn (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – 1914; Sylvius (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Hippolytos (Euripides: Hippolytos), Hamerský (K. Želenský: Tažní ptáci), Lentulus (G. B. Shaw: Androkles a lev), Hrabě Sterneck (F. A. Šubert: Jan Výrava), Rosenkrantz (W. Shakespeare: Hamlet), Paris (týž: Romeo a Julie) – 1915; Vožický (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Florizel (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Obroční Hřídelíček (F. X. Svoboda: Čekanky), Julek (S. Kiedrzyński: Hra srdcí), Vančura (F. A. Šubert: Žně) – 1916; Apollodorus (G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra), Hvězdinský (V. Štech: Třetí zvonění), Karel Rychtera (J. Štolba: Vodní družstvo), Princ (A. Fischerová: Vesnin hřích), Karel Kudrlička (L. Stroupežnický: Naši furianti), Král Václav IV. (A. Jirásek: Kolébka), Pan Franc (A. Jirásek: Lucerna), Perdican (A. de Musset: Se srdcem divno hrát) – 1917; Václav mladší Doupovec z Doupova (B. Adámek: Salomena), Jíra (J. Mahen: Mrtvé moře), Petr Skalník (V. Dyk: Posel), Zapomenutý milenec (K. Mašek: Dceruška hostinského), Boubela (M. A. Šimáček: Jiný vzduch) – 1918; Ludvík Bonaparte (E. Bozděch: Světa pán v županu), Baron Kristian de Neuvillette (E. Rostand: Cyrano de Bergerac), André z Eguzonu (R. de Flers, G.-A. de Caillavet, E. Rey: Rozkošná příhoda), Tichon Ivanyč Kabanov (A. N. Ostrovskij: Bouře), Damjan Jugovič (I. Vojnović: Smrt matky Jugovičů), Jáša (A. P. Čechov: Višňový sad), Franta (V. Dyk: Ondřej a drak) – 1919; Lékař (F. Langer: Miliony), Saint-Just (R. Roland: Danton), Ivan Chlestakov (N. V. Gogol: Revisor) – 1920; Radius (K. Čapek: R. U. R.), Coelio (A. de Musset: Rozmary Marianiny), Ivan (V. K. Klicpera: Zlý jelen), Jehud (J. J. Kolár: Pražský žid), Kleant (Molière: Zdravý nemocný) – 1921; Baldock (Ch. Marlowe: Edvard II.), Roland Saveri (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Smil z Ronova (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců), Aleksej Fedorovič Karamazov (F. M. Dostojevskij, dram. J. Copeau, J. Croué: Bratři Karamazovi), Masham (E. Scribe: Sklenice vody), Ejnar (H. Ibsen: Brand) – 1922; Student (J. Mahen: Janošík), Krištof Dudgeon (G. B. Shaw: Pekelník), Petr z Mladenovic (J. Voborník: Jeroným Pražský), Monsieur Oudin (G. Moore: Gabrielin příchod), Gerald (O. Wilde: Bezvýznamná žena), Soběbor (V. K. Klicpera: Hadrian z Římsu) – 1923; Christian Brent (J. H. Manners: Peg mého srdce), Robin (E. Labiche: Slaměný klobouk), Jan markýz de Coulaine (G. Berr: Zlámaný žebřík), Vilém Slavata (A. Dvořák: Bílá Hora), Minard (A.-R. Lesage, H. de Balzac: Turcaret-Mercadet) – 1924; Druhý inženýr (J. a K. Čapkové: Ze života hmyzu), Vikomt (R. Fauchois: Mluvící opice), Peršan (G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra) – 1925; Lékař (S. Howard: Věděli, co chtějí), Václav (J. Štolba: Peníze), Lord Mevil (K. Edschmid: Kean), Pan Georges (C. Vautel, A. Lorde, P. Chaine: Náš pan farář), Landolfo (L. Pirandello: Jindřich IV.), Osrik (W. Shakespeare: Hamlet) – 1926.

Prameny

SOA Zámrsk: Sbírka matrik, sign. 4444, Lány na Důlku, matrika narozených 1852–1886, fol. 81.

SOA Praha: Sbírka matrik, MAG Z12, Hlavní magistrát, matrika zemřelých 1935, s. 2.

NA: Fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 643, obr. 531 (Eduard Tesař, * 1881).

Literatura

J. M., Divadlo 4, 1905/06, s. 202 [Jeník, Úspěch]; L., tamtéž, s. 203 [Guilio Romano, Láska Raffaelova]; s. 362 [Šuškin, Chytrák na chytráky]; Hl. [K. H. Hilar], Divadlo 5, 1906/07, s. 212–213 [Jeník, Mládí]; s. 229 [Oskar Blom, V podruží síly]; Š. [J. Kuffner], Národní politika 1. 3. 1907, příl. [Josef, Matky]; K. H. Hilar, Divadlo 7, 1908/09, s. 38 [Cesar Robin, Modrá myška]; s. 67 [Algernon Moncrieff, Na čem záleží]; s. 167 [Volek, Česká Meluzina]; s. 444 [Georges Boullains, Buridanův osel] + pseud. Jeanquirit, Světozor 1907/08, s. 525 [Hamann, 2 x 2 = 5]; Světozor, 1909/10, s. 117 [Jan Krištof, V klubovní lenošce], s. 357 [Anael, Estera]; J. Karásek ze Lvovic: E. T., Divadlo 9, 1910/11, s. 158; J. Reichmann, tamtéž, s. 209 [Gaston, Pošetilá panna]; Ot. F. [Fischer]: Shakespearův cyklus, Národní listy 2. 4. 1916, ráno; K. [J. Kodíček], ref. Cyrano de Bergerac, Tribuna 5. 3. 1919 ● nekrology: R. Deyl, Divadlo 14 (21), 1934/35, s. 5–6; p. [A. M. Píša], Právo lidu 8. 1. 1935; jv. [Vodák], České slovo 8. 1. 1935 → Tváře českých herců, Praha 1967; K. Engelmüller, Národní politika 13. 1. 1935, ráno ● V. Tille: Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu (Dějiny ND V), Praha 1935, s. 240, 261.
NDp

Vznik: 2015