Štapfer, Karel

V matrice zapsán Stapfer. Pocházel z rodiny knihaře; byl nejstarší z pěti dětí. Od 1881 studoval u A. Lhoty na Akademii výtvarných umění, kde se spřátelil s L. Maroldem. Podnikl studijní cestu do Paříže a Mnichova. 1883 byl pro údajný nedostatek talentu a nepříslušné chování ze školy vyloučen, živil se jako asistent prof. J. Kouly na české technice. Přilepšoval si drobnými ilustracemi do časopisu Zlatá Praha (1890–1900 výtvarným redaktorem), kresbami přispíval do Humoristických listů, ilustroval knihy (mj. Babičku B. Němcové, 1891; odbornou publikaci V. Šteina Táborského Masky). Vytvořil plastické popředí dioramat Boj studentů se Švédy na Karlově mostě A. Liebschera a Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou M. Alše a kol. pro Jubilejní výstavu 1891, byl autorem interiérů na Národopisné výstavě 1895, pro Výstavu architektury a inženýrství 1898 namaloval obraz Adam a Eva v krčmě U nesmysla (v níž pořádal svá zpěvní vystoupení F. L. Šmíd). T. r. zhotovil okružní část plastického terénu k Maroldovu panoramatu Bitva u Lipan. Podle návrhů M. Alše vytvořil fresku na Litomyšlské bráně ve Vysokém Mýtě a výzdobu dřevěné chaty Libušín na sedle Pustevny v Beskydech (1898; zničeno požárem 2014). V lednu 1900 nastoupil do Národního divadla, angažován ředitelem F. A. Šubertem jako aranžér, návrhář kostýmů a rekvizit. Po změně správy a ředitele (G. Schmoranz) byl v červenci t. r. jmenován šéfem výpravy. Funkci zastával do 1923, kdy jej zdravotní stav po mrtvici přinutil odejít do důchodu. Věnoval se rovněž loutkovému divadlu: 1894 vytvořil pro sériovou výrobu první maloformátové dekorace, které pro rodinná loutková divadla tiskl nakladatel J. R. Vilímek (archy, proscénium, dekorace návsi, plošné figury ke hře Pan Franc ze zámku). Patřil do skupiny nadšenců, která za podpory J. Veselého a pod vedením L. Odstrčilové založila 1918 spolek Umělecká loutková scéna. Ilustroval vydání loutkových her, vymýšlel a konstruoval pohyblivé loutky pro vlastní stínové divadlo (jeho torzo zachránili A. Veselý a J. Malík), pro tzv. Alšovo loutkové divadlo navrhl sérii dekorací (světnice, vesnice, Faustova studovna aj.; vydáno firmou Münzberg 1923). Na přelomu desátých a dvacátých let se uplatňoval jako filmový architekt a napsal scénář k filmu Yorickova lebka (1919); filmy, na nichž se podílel, se nedochovaly. Jeho celoživotní zálibou byla historie a heraldika. Přátelil se s restaurátorem F. Schmoranzem (bratrem ředitele Národního divadla G. Schmoranze), často spolupracoval s heraldikem V. Králem a hojně se stýkal s loutkářským výtvarníkem V. Skálou. Od mládí rád sportoval, stal se zaníceným velocipedistou (patřil k prvním členům pražského Klubu velocipedistů, založeného 1883) a záliba v cyklistice ho svedla dohromady s ovdovělou Josefou Prokopovou (roz. Vítkovou), s níž se 1. 7. 1903 oženil.

Patřil ke generaci, tíhnoucí k osobnosti a tvorbě M. Alše, zamiloval si také dílo J. Mánesa a H. Schwaigera. Svou neobyčejnou zručnost, znalosti historie a heraldiky zužitkoval při zhotovování rekvizit do historických kusů. Po obsahové i výtvarné stránce připravil několik tzv. živých obrazů (Hold dítek panovníkovi, Za praporem sokolským, Na paměť sedmdesátých narozenin K. Světlé, ad.).

Š. působení v Národním divadle lze rozdělit do tří sedmiletých etap. 1900–07 ve spolupráci s J. Kvapilem začínal vytvářet své první náznakové scény a po vzoru mnichovského Hoftheateru uplatňovali tzv. shakespearovskou scénu, členící jeviště do dvou částí. Přední byla určena pro exteriérové výstupy, od zadní ji oddělovalo několik schodištních stupňů a portál, výtvarně pojednaný tak, aby evokoval dobu a místo děje. Takto řešenou scénu používali pro inscenace Shakespearových her (1901 poprvé v Romeovi a Julii), později i pro inscenace českých dramat (Vrchlický: Hippodamie, 1911; Zeyer: Neklan, 1912).

Druhé období, 1907–14, znamenalo vrchol Š.tvorby, přesahující ještě do dalších válečných let. K nejvýraznějším dílům náleží scény k Shakespearovu Othellovi a Komedii plné omylů a k Vrchlického Hippodamii, směřující k monumentální lapidárnosti, tvarové čistotě a k modernější náznakové scéně. V tu dobu byl však opakovaně nemocen a dekorační úkoly za jeho delší nepřítomnosti přebíral J. Wenig (1913 Strakonický dudák). V závěru Š. působení v Národním divadle jeho podíl na inscenační tvorbě slábl, zvláště po příchodu K. H. Hilara do čela činohry (1921), kdy vedle progresivních scénografů B. Feuersteina a V. Hofmana ztratil svou dosavadní pozici.

Š., spjatý zejména s Kvapilovou érou v Národním divadle, položil základ české scénografie díky přechodu od typové k individuální dekoraci. Setrvávaje na pozicích realismu konce 19. stol., nebo na jeho „secesní variantě“, stal se jeho styl později nutně antikvovaný a jeho nesporný přínos byl bagatelizován.

Výpravy

Národní divadlo

J. Vrchlický: Noc na Karlštejně (s G. Schmoranzem), B. Smetana: Dalibor, G. Bizet: Carmen – 1900; K. Kovařovic: Na starém bělidle, W. Shakespeare: Romeo a Julie, B. Smetana: Tajemství – 1901; O. Nedbal: Pohádka o Honzovi, B. Smetana: Dvě vdovy, týž: Libuše – 1902; týž: Braniboři v Čechách, J. Kvapil: Oblaka, J. Vrchlický: Knížata – 1903; B. Smetana: Čertova stěna, A. N. Ostrovskij: Sněguročka (Jarní pohádka) – 1904; H. Bernstein: Oklikou, W. Shakespeare: Hamlet (s G. Schmoranzem a J. Kvapilem), F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27, K. Mašek: Betlém, W. Shakespeare: Zimní pohádka – 1905; F. X. Svoboda: Fialka, A. Dvořák: Dimitrij – 1906; R. Wagner: Bludný Holanďan – 1907; O. Nedbal: Z pohádky do pohádky, W. Shakespeare: Othello (s G. Schmoranzem), týž: Komedie plná omylů, A. Dvořák: Kníže – 1908; Z. Fibich: Nevěsta messinská, B. Smetana: Prodaná nevěsta, týž: Hubička, A. Dvořák: Jakobín, F. Schiller: Valdštejn, W. Shakespeare: Benátský kupec, A. Dvořák: Šelma sedlák – 1909; Z. Fibich: Šárka, K. Kovařovic: Psohlavci (s G. Schmoranzem) – 1910; J. B. Foerster: Eva – 1910; J. Vrchlický: Hippodamie, W. Shakespeare: Richard III., A. Dvořák: Král Václav IV., A. Jirásek: Jan Hus – 1911; I. Vojnović: Dubrovnická trilogie – 1911; F. Langer: Svatý Václav, J. Zeyer: Neklan – 1912; G. B. Shaw: Pygmalion, J. Vrchlický: Midasovy uši, E. Bozděch: Baron Goertz – 1913; G. Charpentier: Julien, P. Claudel: Zvěstování, A. Dvořák: Rusalka, J. Zeyer: Radúz a Mahulena – 1914; V. Novák: Zvíkovský rarášek, Ch. B. Fernald: Co máme rádi, G. B. Shaw: Androkles a lev, K. Schönherr: Ďáblice, J. Hilbert: Kryštof Kolumbus – 1915; A. Jirásek: Mozart v Praze, L. Janáček: Její pastorkyňa, A. Jirásek: Lucerna, F. X. Svoboda: Čekanky, K. Kovařovic: Na starém bělidle, J. Hilbert: Jejich štěstí, J. K. Tyl: Pražský flamendr – 1916; A. de Musset: Se srdcem divno hrát, G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra – 1917; V. Dyk: Posel, J. Hilbert: Falkenštejn, A. Jirásek: Jan Roháč, J. J. Kolár: Magelona, J. Mahen: Mrtvé moře, J. K. Tyl: Slepý mládenec, J. B. Foerster: Nepřemožení, M. A. Šimáček: Jiný vzduch, F. Picka: Malíř Rainer, K. Mašek: Dceruška hostinského – 1918; týž: Kašpárkova maminka, I. Vojnović: Smrt matky Jugovićů, V. Baldessari-Plumlovská: Jura, C. Farrère, L. Népoty: V předvečer války (s J. Wenigem), A. N. Ostrovskij: Bouře, A. P. Čechov: Višňový sad, L. N. Andrejev: Jekatěrina Ivanovna, A. Jirásek: Jan Žižka – 1919; G. B. Shaw: Fannina první hra, F. V. Krejčí: Jelení skála, L. Janáček: Výlety páně Broučkovy, A. a V. Mrštíkové: Maryša, A. v. Kotzebue: Dům na silnici – 1920; K. Kovařovic: Slib + Cesta oknem, J. J. Kolár: Pražský žid, Ch. W. Gluck: Ifigenie v Aulidě, J. Beneš: Zlatý závoj, G. Puccini: Madame Butterfly – 1921; P. I. Čajkovskij: Labutí jezero, W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, H. Bataille: Žena majetkem, C. Lemonnier, A. Bahier: Silný muž – 1922.

Umělecká loutková scéna

Doktor Faust (i loutky) – 1918.

Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě

G. Puccini: Madame Butterfly – 1922.

Kostýmy

Národní divadlo

F. F. Šamberk: Výlet páně Broučka z měsíce na výstavu – 1894; A. V. Horák: Babička, Z. Fibich: Pád Arkuna – 1900; L. Delibes: Sylvia – 1921.

Prameny

AMP: Sbírka matrik, MIK N23, matrika narozených fary u sv. Mikuláše 1862–1867, s. 65, obr. 73; PMV O7, matrika oddaných fary u P. Marie Vítězné 1892–1903, s. 221, obr. 230.

NMd: Sbírka scénografických prací.

Literatura

K. M. Čapek [Chod]: Krčma U nesmysla, Světozor 32, 1897/98, s. 558 ● k šedesátinám: Ypsilon [I. Herrmann], Národní listy 13. 5. 1923; nesign., Český deník 15. 5. 1923 ● F. Kocourek ml: Štapferovy nové dekorace, Dělnické divadlo 3, 1923, s. 188; B. Schweigstill: Název, Naše loutky 2, 1924/25, s. 24–25; L. Odstrčilová-Schmoranzová: O K. Š., Loutkář15, 1928/29, s. 222–224; J. Veselý: Počátky nových směrů českého loutkářství, tamtéž, s. 209 ●nekrology: Národní listy 1. a 3. 12. 1930; Národní politika 2. 12.1930; jč, Lidové noviny 2. 12. 1930; B. Rélinková: Kouzelník Š., Národní politika 10. 12. 1930; Z. Schmoranz, Venkov 2. 12. 1930; Dr. Veselý, Loutkář 17, 1930/31, s. 99; Umění 4, 1931, s. 179 ● J. Kvapil: O čem vím, Praha 1932, s. 248, 492; V. Tille: Činohra Národního divadla od r. 1900 do převratu (Dějiny ND 5), Praha 1935, s. 22, 98, 154, 191, 226, 227, 236, 244; R. Deyl: Malostranský čaroděj, Národní politika 4. 8. 1935 → Jak jsem je znal, Praha 1937; L. Novák: O těch, kteří odešli, Praha 1940, s. 99–112; A. Chaloupka: Výtvarná práce na jevišti ND, in kat.Výtvarná práce na jevišti ND 1881–1941, Praha 1941, s. 17–19; J. Malík: Vývoj českých tištěných dekorací pro loutkové divadlo, in Loutkové divadlo Jaroslava Švába, Praha 1947, s. 8–9; R. Nasková: Jak šel život, Praha 1953, s. 170–171; V. Hepner: Scénická výprava na jevišti ND v letech 1883–1900, Praha 1955; J. M. Gottlieb: Jednou za život, Praha 1960, s. 26–28; J. Port: K. Š. a jeho doba v ND v Praze od 1900 do 1921, rkp., 1966, DÚk; R. Deyl: O čem vím já, Praha 1971, s. 54–225; DČD III; V. Ptáčková: Česká scénografie XX. století, Praha 1982, s. 18, 318; J. Česal: Vůdčí osobnosti amatérské etapy II, Loutkář 44, 1994, s. 32–33; A. Dubská: Dvě století českého loutkářství, Praha 2004, s. 158–159; Malované opony divadel českých zemí, ed. J. Valenta, Praha 2010, s. 230 [Klatovy, opona], s. 374 [loutkářská opona]; nesign.: Štapfer, Karel, Databáze českého amatérského divadla (online; cit. 10. 10. 2015), URL: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=1445
NDp, Otto-m, Toman; Horová

Vznik: 2015