Plodný a oblíbený autor, organizátor a spolkový činovník měl při vší své činnosti na zřeteli dětského diváka a jeho kulturní zábavu a uměleckou výchovu. V souladu s dobovým zaměřením loutkářských produkcí na výhradně dětské publikum dovršil proměnu postavy Kašpárka lidových marionetářů 19. stol. (dospělého muže-šaška ambivalentního charakteru) ve veselého, chytrého a statečného klučinu.
Pocházel z havířské rodiny. Absolvoval nižší gymnázium a učitelský ústav v Příbrami (1896). Pedagogickou dráhu nastoupil v Představi u Klatov, od 1898 učil v Klatovech, od 1900 v Praze na škole v Josefské ul., později ve Vladislavově ul. a nakonec byl ředitelem školy na Karlově. 1935 odešel do výslužby. Jeho manželkou byla dcera spisovatele A. V. Šmilovského. 1915 založil na chlapecké škole ve Vladislavově ul. pod hlavičkou Spolku pro pořádání ušlechtilých zábav mládeže v Praze loutkové divadlo (proscénium, oponu a dekorace vytvořil Č. Jandl), na němž pořádal pro žactvo pravidelná sobotní a nedělní představení. Kromě vlastních her psaných pro toto divadélko tu organizoval předčítání pohádek s promítáním barevných diapozitivů; k předčítání zval pražské herce, mj. M. Hübnerovou. Podílel na činnosti Českého svazu přátel loutkového divadla (1912–17) a vedl jeho scénu v zahradě Kinských na Smíchově (1915–17). 1916–30 redigoval edici Loutkové hry Uměleckých snah, v níž vydával převážně své hry. Od třicátých let se věnoval více psaní pohádek (Kašpárkovy pohádky, Pohádky z Kašpárkovy zahrádky, Pohádky o panenkách ad.), externě redigoval čas. Malý čtenář(1931–39) a Srdíčko (1932–42). Paměti Vzpomínky nejstaršího principála z doby obrození čes. lout. divadla – r. 1910–30, napsané v padesátých letech, zůstaly v rukopise.
Sch. v loutkových hrách zpracovával většinou pohádkové náměty a komicky je parafrázoval. S oblibou užíval ustálených typů, zvláště dvojici Honzy a Kašpárka, jež společně bojuje s čerty, draky, čaroději a vítězí nad nimi odvahou, vtipem či lstí. Hry měly jednoduchou zápletku, často naznačenou již v názvu (Kašpárek a přilepený čert, Jak se Honza napil rozumu), rychlou expozici a spádný dialog. Malým počtem postav i proměn a nevelkým rozsahem odpovídaly možnostem amatérských i rodinných loutkových divadel. Široká loutkářská obec přijímala Sch. hry vstřícně, ale kritika jim vytýkala stereotypnost a malou náročnost. Diskusi vyvolala proměna postavy Kašpárka, nahrazující dospělého muže—šaška rozporného charakteru veselým, chytrým a statečným klučinou. V návaznosti na pokusy L. Tesařové a V. Baldessari-Plumlovské Sch. dovršil transformaci Kašpárka lidových marionetářů 19. stol. do podoby odpovídající dobovému zaměření loutkářských produkcí na výhradně dětské publikum. Ovlivnil tím autory loutkových her i loutkářskou dramaturgii. Kromě veselých pohádek napsal pro loutky i alegorické hry s tematikou státní samostatnosti (O princezně Pravdě) či legionářských bojů (Proti draku). Vedle A. Rady byl nejproduktivnějším loutkářským dramatikem první třetiny 20. stol., jeho veselé hříčky patřily k nejhranějším titulům amatérských a rodinných scén té doby.
Pseudonymy
Boža, Jiří Klas, Jiří V. Klas, Prokop Tichý, V. Klas
Loutkové hry
Koření z Černého vrchu, t. [1917]; Honza u krále, t. [1917]; Krejčík, švec a Kašpárek, t. [1917]; Pohádka o princezně Pravdě, t. [1917]; Honza, kovář a čert, t. [1918]; Jak v hospodě čerta napálili, t. [1918]; Na Dušičky v lese, t. [1918]; Vánoční pohádka, t. [1918]; Pohádka o Rusalce, t. [1918]; Jak Honza čerta chytil, t. [1919]; Panoš Jiří, t. [1919], Kašpárek u ježibaby, t. [1920]; Kuba Všeckosněd, t. [1920]; Naše pohádka, t. [1920]; Proti draku, t. [1920]; Kašpárek hledá princeznu, t. [1921]; Panoš Jiří, t. 1921; Sněhuláček, t. 1921; Potopený zvon, t. [1921]; Ošizená smrt, t. [1922]; Zlaté srdce, t. [1922]; Na stříbrné pavučině, t. [1922]; Jak čerti vyplatili čerta, t. [1922]; Čerti na hradě, t. [1922]; Kašpárkovy čertoviny, t. [1922]; Kmotry klepny, t. [1922]; Kašpárkovo pometlo-zametlo, t. [1924]; O princezně Dobrovíle, t. [1924]; Honza princem a princ Honzou, t. [1924]; Dědek Klapzuba a jeho bába, t. [1924]; Šípková Růženka, t. [1925]; Honza doktorem, t. [1925]; Honza hledá Kašpárka, t. [1925]; Kašpárek učí Matěje [1925, pseud. Prokop Tichý]; Poklad z Kašpárkova hradu, t. 1925 (pseud. Jiří Klas); Princ medvěd, t. [1925]; Oklamaný hastrman, t. [1927, pseud. J. Klas]; Královna Zlobaba, t. 1927; Princezna Světluška, t. 1927; Kašpárek loupežníkem, t. [1927]; Komedie v Kocourkově, t. [1928, pseud. J. Klas]; Konec světa mistra Dratvičky, t. [1928]; Jak Petrovští uloupili kozu, t. 1928; Kašpárek a zlatokřídlý kůň, t. [1928]; Kašpárkova komedie s drakem, t. 1928; Pan čaroděj Čuchejčuchej, t. [1928]; Tři kluci a ježibaba, t. 1928; Honzova komedie s čerty, t. 1929; Kašpárek a přilepený čert, t. 1929; Kašpárek a strašný drak, t. 1929; Perníková bába, t. 1929; Princ ze zlatého zámku, t. 1929; Pytláci, t. [1929]; Zlatý poklad, t. 1929; Čaroděj Habakuk a princezna Zlatovláska, t. 1930; Čarovná píšťalka, t. 1930 (pseud. J. Klas); Jak roztočil Kašpárek čerty, t. 1930; Kašpárek a krejčík Jehlička aneb Očarovaný zámek, t. 1930; Kašpárek na vepřových hodech, t. 1930; Kašpárek s Honzou v zakletém zámku aneb Kterak hrál Kašpárek žertem na větvi s čertem, t. 1930; Kašpárek v černé sluji, t. [1930]; Kašpárek ve slunečném zámku, t. 1930; Loupežník Mrštichlup aneb Jak dostal Kašpárek loupežníka, t. [1930]; Uhlíř a král, t. [1930]; Kterak Kašpárek bez prodlení vrátil Kocourkovu posvícení, t. 1931; Jak oškubal Kašpárek čaroděje aneb Čarovný kobereček, t. [1931, pseud. Jiří Klas]; Kašpárkova čarovná kaše, t. 1931; Jak se Honza napil rozumu, t. [1931]; Káča a drak aneb Jak šli ve Zlámané Lhotě na draka, t. [1931]; Kašpárek a obr Ťululum aneb Jak snědl Kašpárek vtipnou kaši, t. [1931]; Královský nos a pan doktor Kos, t. [1931]; Zlatý květ – čarovný květ aneb Honza králem a Kašpárek jeho jenerálem, t. [1931]; Kašpárek a hastrmánek, t. [1932]; Kašpárek loupežníkem, t. [1933]; Jak přivezl Kašpárek do zoologické zahrady draka, t. 1938; Mazaný švec a hloupý král, t. 1938; Kašpárkovo čarovné prasátko, t. 1943; Čarovný zvon, t. 1944; Jak Kašpárek s Honzou pomohli princezně proti čertu, t. 1946; Jak udělal Kašpárek čáru přes čarodějovy čáry, t. 1946; Kašpárek a baba Jaga, t. 1946; Kašpárek a čarovný poklad železného rytíře, t. 1946; Kašpárek a dušička z vodníkova hrníčku, t. 1946; Kašpárek a ustrašené strašidlo, t. 1946; Kašpárek malířem v dračí sluji, t. 1946; Kašpárkova hadrová saň, t. 1946; Kašpárkova komedie v Tulipánově, t. 1946; Kašpárek, Vašek a medvěd aneb Jak udělal Vašek prince z medvěda, t. 1946; Královský kocour Kulíšek a švec Matýsek, t. 1946.
Teatralia
NMd: Vzpomínky nejstaršího principála z doby obrození čes. lout. divadla – r. 1910–30, rkp., sign. Č 11 369.
Prameny
SOA Praha: Sbírka matrik, Příbram 24, matrika narozených 1874–1879, s. 29.
Literatura
V. Záhoř, Loutkář 2, 1917/18, s. 76–78 [ref. Pohádka o princezně Pravdě]; Redakce, tamtéž, s. 78; K. Fischer: Nové loutkové hry, tamtéž 3, 1918/19, s. 60; K. Mareš: Hry Sch., Naše loutky 2, 1924/25, s. 10–11; E. Míšek: Loutkové divadlo Spolku pro pořádání ušlechtilých zábav pro mládež v Praze, tamtéž, s. 59–62; K. Mareš: Konservativní a avantgardní, tamtéž 6, 1928/29, s. 7–9; nesign.: Z rodiny našich loutkářů I, B. Sch., Loutkář 21, 1934/35, s. 102; A. Wenig: Dva jubilanti. B. Sch., Úhor 23, 1935, s. 145–147; C [V. Cinybulk], Československý loutkář 15, 1965, s. 37 [nekrolog]; Z. Bezděk: Dějiny české loutkové hry do roku 1945, Praha 1983, s. 50–52.
Vznik: 2015
