Absolvoval TKB 1972, roční stáž v Leningradě 1973, TK HAMU (taneční pedagogika 1982, choreografie 1986). Angažmá: vojenská prezenční služba v AUS VN 1973–75, sólista v Brně 1975–90, choreograf a šéf baletu zpěvohry ND v Brně (od 1990). Jako tanečník inklinoval ke klasické technice. Na jeho soupisu více než 50 rolí jsou role charakterní i postavy současného repertoáru: Spartakus (1975), Princ a Rudovous v Labutím jezeře (1976, 1987), Danila v Kamenném kvítku (1977), Colin, Alan a Simona v Marné opatrnosti J. Offenbacha/J. Lanchberyho (1978), Merkucio a Tybalt v Romeovi a Julii (1978), Kaščej v Ptákovi Ohnivákovi (1980), Albert a Hilarion v Giselle (1983), Letec ve Svědomí (1983) aj. Vytvořil přes 100 choreografií, vedle baletů to byly spolupráce s operou, operetou, muzikály a činohrou. Jako choreograf spolupracoval na několika filmech, varietních a televizních číslech. Jeho choreografie vycházely ze spojení klasické techniky s výrazovými prvky, např. Radúz a Mahulena (Brno 1983), Coppélia (1986), Mládí L. Janáčka (1987), Louskáček (1989), Marná opatrnost L. Hérolda/J. Lanchberyho (Olomouc 1992, Ostrava 1995, Brno 1998), Othello (Olomouc 1992, České Budějovice 2000), Šeherezáda (Brno 1994, Olomouc 1997), Giselle (Olomouc 1995, Ostrava 1997), Hoffmannovy povídky J. Offenbacha/J. Lanchberyho (Olomouc 1996). Zúčastnil se baletních soutěží jako interpret a choreograf (Praha 1975 1. cena, Brno 1979 3. cena za choreografii, Košice 1981 2. cena za choreografii a mimořádný partnerský výkon, Brno 1984 prémie za choreografii, Bratislava 1985 2. cena za choreografii, Tokio 1980 Grand prix Masako Oya za partnerský výkon, Ósaka 1980 mimořádná cena za partnerský výkon). Obdržel Cenu ČLF 1977 za roli Bora v baletu Zrcadlo o třech světlech V. Mortariho (ch. M. Pistoni, Brno 1977). Pedagog TKB od 1977.
Literatura
Dufková, E.: Malé memoáry, Brno, Ryšavý 1997 • ED: Kyselák Jiří in Postavy brněnského jeviště II., Státní divadlo v Brně 1989
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 168