Rýdlová, Marie

Rozená Lierová. Narodila se v herecké rodině Karla a Antonie L., její otec byl přední herec a režisér smíchovských divadel. Rovněž starší bratr František se stal hercem a režisérem, nevlastní sestra Karla, z otcova druhého manželství, byla herečkou. Na jevišti vystupovala už jako dítě u divadelních společností, kde hráli její rodiče. Učitelkou i hereckým vzorem jí byla jen o pět let starší členka Národního divadla I. Grégrová, představitelka mladé generace. První angažmá nastoupila jako sedmnáctiletá u druhořadé společnosti J. Graua vedeném jejím bratrem Františkem (1901/02), odkud záhy přestoupila do Švandova divadla na Smíchově (1902−10). Vystupovala v činohře, zpěvohře i operetě, ale vyprofilovala se v oboru činoherního herectví. Po prvním krátkém manželství 1910 s operetním tenoristou V. Jelenským (vl. jm. J. Jelínkem), které skončilo rozvodem, odešla z Prahy a 1910−19 působila u divadelních společností V. J. Suka, R. Morávka, v České činohře H. Benoniové, u K. Jičínského. 1919 získala angažmá v ostravském Národním divadle moravskoslezském. V červnu 1922 se provdala za hereckého kolegu Antonína Rýdla a v sezoně 1922/23 spolu odešli do Slovenského národního divadla v Bratislavě a poté do nově založeného divadla Komedia v Praze (1923/24), odkud se vrátili do Ostravy. R. zde působila dvacet let (1924−44) především jako činoherečka, ale i jako sólistka operety. Od konce 30. let vyučovala soukromě herectví, mezi její žáky patřila například S. Budínová. Spolupracovala s Českým rozhlasem Ostrava. Ve 40. letech dostala nabídku práce u filmu a přesídlila do Prahy. V červnu hostovala v Národním divadle jako slečna Růžena v inscenaci Šrámkova Léta, kde dvakrát střídala Z. Baldovou. V srpnu 1944 byla angažována v holešovické Uranii, ale sezona 1944/45 kvůli zastavení provozu všech divadel na území Třetí Říše včetně Protektorátu Čechy a Morava nebyla ani zahájena. R. se v září s manželem přestěhovala do Chudenic na Klatovsku, kde pobývali do konce války.

Po osvobození byla angažována do Divadla 5. května, vzápětí však přijala nabídku uměleckého šéfa B. Stejskala do Městských divadel pražských. Po jejich transformaci 1950 zůstala na vinohradské scéně, která se stala Divadlem Československé armády. Poslední roli vytvořila 1951 v Divadle komedie (součást nově sestavených MDP). Nemoc jí znemožnila další hereckou činnost a ze zdravotních důvodů odešla k 1. dubnu 1953 do důchodu. Následujícího roku obdržela k životnímu jubileu titul zasloužilá umělkyně.

Od naivek a milovnic se postupně propracovávala k vážným a komickým charakterním rolím, které lépe souzněly s jejím zjevem (robustnější postava, tvář ostrých rysů). Projevila hereckou přirozenost a nadání, které podpořila získanými zkušenostmi. Pohrdání přetvářkou a mravním pokrytectvím vyjadřovala ironií a sebeironií, až groteskní zkratkou. Ředitel V. Jiřikovský si povšiml jejího komického, až groteskního pojetí postav a vhodným výběrem rolí vytvořil příznivé podmínky pro rozvoj veseloherního naturelu. Dal jí dostatek příležitostí, aby plně ukázala individuální přístup a škálu komediálního talentu. Pracovala s výraznou mimikou a měla smysl pro detaily, kterými charakterizovala danou postavu. Zejména v druhém ostravském angažmá vytvořila dlouhou řadu stárnoucích rázných výřečných žen, energických lidových figur, pro jejichž upovídanost a hubatost nacházela přesný a komediálně účinný výraz a které ztvárňovala s ironií a sarkasmem. Role vlídných a přívětivých matek a babiček naplňovala přívětivostí, citovou vroucností a láskyplností. Některé z rolí nastudovala opakovaně: Paní Dulskou ve hře G. Zapolské Morálka paní Dulské (1928, 1937), pradlenu Wolffovou v Hauptmannově Bobřím kožichu (1919, 1929, 1940), Kláskovou v Jiráskově Lucerně (1920, 1926, 1930), Fanku v Čapkově Loupežníkovi (1920, 1928, 1935), Nánu v R. U. R. (1921, 1925, 1939), nebo starostlivou maminku Kohoutovou ve Svobodově veselohře Poslední muž (1919, 1924, 1932, 1940). Tyto postavy R. vždy dále domýšlela a prohlubovala jejich charakterizaci. Od druhé poloviny 30. let směřovala stále více k civilnějšímu a jednoduššímu projevu. Postavy tvořila s nadhledem a s humornou nadsázkou, ale také s lidskostí a bezprostředností jí vlastní. Galerii rozličných matek a babiček R. dále rozšířila na pražských jevištích, mj. o titulní roli v Sarmentově komedii Prababička Mouretová (inscenace v režii B. Stejskala dosáhla sto osmi repríz).

Ve filmu ztvárnila menší role (uklízečka v obchodním domě ve Vávrově snímku Šťastnou cestu, 1943; Kozlerová ve filmu Jarní píseň, 1944), výraznější role ztvárnila ve Vávrových filmech Rozina sebranec (rukavičkářka Markéta, 1945), Nezbedný bakalář (Alžběta, Mikulášova žena, 1946) a Němá barikáda (Stará Němka, Waltrova matka, 1949). Následovaly snímky Divá Bára (Vlčková, 1949), Akce B (Abatyše, 1952) a Radokova hudební komedie Divotvorný klobouk (Žena kováře, 1952).

Role

Švandovo divadlo v Praze

Verunka (L. Stroupežnický: Naši furianti) − 1903; Boženka (F. F. Šamberk: Podskalák) − 1905; Lisa (L. Fulda: Dvojče), Albína (L. Stroupežnický: Na valdštejnské šachtě), Denisa (A. Dumas ml.: Denisa aneb Román pařížské dívky) − 1906.

Národní divadlo moravskoslezské v Moravské Ostravě

(České divadlo moravskoostravské 1941–44)

Slečna Míla (J. Mahen: Ulička odvahy, i Komedia 1923), Paní Wolffová (G. Hauptmann: Bobří kožich), Paní Pluche (A. de Musset: Se srdcem divno hrát), Kohoutová (F. X. Svoboda: Poslední muž) − 1919; Marie Dubská (L. Stroupežnický: Naši furianti), Anna Andrejevna (N. V. Gogol: Revizor), Juliina chůva (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Fanka (K. Čapek: Loupežník), Klásková (A. Jirásek: Lucerna), Jacquelina (A. Bisson: Bezejmenná) − 1920; Tereza Orzagová (F. Sokol-Tůma: Gorali), Nána (K. Čapek: R. U. R.) − 1921; Kordula (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i 1941) − 1922; Amah (W. S. Maugham: Na východ od Suezu) − 1924; Matka Jugovičů (I. Vojnović: Smrt matky Jugovičů) – 1925; Kitty Warrenová (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové), Voršila (J. K. Tyl: Lesní panna) – 1926; Frosina (Molière: Lakomec, i VD 1946) – 1927; Paní Dulská (G. Zapolska: Morálka paní Dulské) – 1928; Ančka (A. Jirásek: Magdalena Dobromila Rettigová), Terezie Hrnčířová (R. Stolz: Ráj lásky) – 1930; Paní Dynybylová (O. Scheinpflugová: Okénko) − 1931; Jadwiga (O. Nedbal: Polská krev); Miss Rose (J. Cole: Noční motýlek) − 1932; Voršila (R. Fauchois: Pozor, čerstvě natřeno) – 1933; Peštová (F. Langer: Velbloud uchem jehly) − 1934; Pidgeonová (I. Novello: Panenská půda) − 1935; Anna Junková (V. Werner: Lidé na kře) − 1936; Jahelková (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena) − 1937; Babička (B. Němcová, dram. A. Kučerová-Fischerová – J. Port: Babička) − 1938; Matka (K. Čapek: Matka) − 1938; Růžena Bártlová (J. Snížek: Příklady táhnou) − 1939; Millerová (F. Schiller: Úklady a láska); Paní Kmochová (F. Kmoch – F. A. Tichý: Kolíne, Kolíne…) − 1940; Chůva (Eurípidés: Médeia) − 1941; Mešjanovka (G. Preissová: Gazdina roba) − 1942; Slečna Růžena (F. Šrámek: Léto, i ND 1944, j. h.) − 1943; Kateřina Hájková (V. M. Strojil: Rodinná pouta) − 1944.

Městská divadla pražská (Městské divadlo na Královských Vinohradech + Komorní divadlo)

Murzavecká (A. N. Ostrovskij: Vlci a ovce), Marie-Louise Bouju (R. Rolland: 14. červenec) − 1945; Poncia (F. García Lorca: Dům doni Bernardy), Célina Mauretová (J. Sarment: Prababička Mouretová) − 1946; Chrjuminová (A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu) − 1947; Ksenie (M. Gorkij: Dostigajev a ti druzí), Anfisa (A. P. Čechov: Tři sestry) − 1948; Paní Rollerová (A. Jirásek, dram. K. Kraus: Filosofská historie), Panna Čiperná (W. Shakespeare: Veselé windsorské paničky), Babička (B. Němcová, dram. J. Pleskot: Babička) −1949.

Divadlo československé armády

Marina (A. P. Čechov: Strýček Váňa), Zuzana Poličanská (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Marie Petrovna Motylkovová (V. M. Gusjev: Sláva) – 1950.

Městská divadla pražská (scéna Divadlo komedie)

Gertruda (M. Słomczyński: Hallo, Freddie) − 1951.

Prameny

SOA Zámrsk: Sbírka matrik, sign. 2815, Havlíčkův Brod, matrika narozených 1882–1896, s. 93.

Archiv NDM: Soupis rolí, (online, cit. 5. 7. 2017), URL: http://www.ndm.cz/cz/osoba/2190-rydlova-lierova-marie.html.

DÚ – ViS: Tvorba osobností, (online, cit. 5. 7. 2017), URL: http://vis.idu.cz/Persons.aspx.

Ostravské muzeum: Vzpomínka J. Májové na kolegyni M. R., vč. fotokopií archiválií, sign. II G 145 c.

Literatura

L. [Jan Ladecký]: Švandovo divadlo na Smíchově, Divadlo 4, 1906, s. 248 [Denisa]; m. [Vojtěch Martínek], Moravskoslezský deník 16. 10. 1919 [Paní Wolfová, Bobří kožich]; 17. 2. 1921 [Marie Dubská, Naši furianti]; 4. 3. 1920 [Anna Andrejevna, Revizor]; Z. D., tamtéž 5. 11. 1920 [Jacquelina, Bezejmenná]; Dr. V. M. [Vojtěch Martínek], tamtéž 21. 11. 1919, 24. 4. 1932 a 6. 10. 1940 [Kohoutová, Poslední muž]; 25. 12. 1924 [Amah, Na východ od Suezu]; 22. 2. 1925 [Matka Jugovičů, Smrt matky Jugovičů]; 18. 3. 1926 [Kitty Warrenová, Živnost paní Warrenové]; 25. 11. 1928 a 31. 8. 1932 [Fanka, Loupežník]; 20. 3. 1930 [Klásková, Lucerna]; 13. 12. 1931 [Paní Dynybylová, Okénko]; 24. 2. 1939 [Nána, R. U. R. ]; Z. Bár, tamtéž 15. 9. 1935 [Fanka, Loupežník]; -drko- [K. Otto], České slovo 2. 7. 1943 [Slečna Růžena, Léto]; 6. 6. 1944 [Kateřina Hájková, Rodinná pouta]; O. Ornest: Sedmdesát let M. R., Divadlo 6, 1955, s. 61−63; E. Sýkorová-Čápová − M. Weimann: 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1980, s. 96, 99, 103, 105−106, 109, 282; M. Zbavitel: Jiří Myron, Ostrava 1980, s. 97−99, 103, 113, 142, 144−145, 182, 185 + Velká lidová herečka, Kulturní měsíčník 2, 1984, s. 22−23 + Osm hereckých portrétů. Herci staré gardy ostravské činohry, Ostrava 1985, s. 34−69, 77−80, 89; Almanach Národního divadla moravskoslezského 1919−1999, Ostrava 1999, s. 37; M. R. in Česko-Slovenská filmová databáze, (online, cit. 5. 7. 2017), URL: https://www.csfd.cz/tvurce/21350-marie-rydlova/.

Biografický slovník Slezska; EDS; Fikejz − Film II; Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy

Vznik: 2017