Český taneční slovník - ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE

Jana Holeňová a kolektiv

Český taneční slovník
Tanec, balet, pantomima
Praha 2001

Zpracoval Kabinet pro studium českého divadla Divadelního ústavu s externími spolupracovníky.

Redaktor: Jana Holeňová

Autoři hesel:
Marie Bílková, Božena Brodská, Jakub Červenka, Milan Degen, Lucie Dercsényiová, Alice Dubská, Dorota Gremlicová, Anna Holeňová, Jana Holeňová, Eva Ichová, Ivana Kloubková, Eva Kröschlová, Jiřina Mlíkovská, Ladislava Petišková, Zdeněk Prokeš, Adolf Scherl, Antonín Schneider, Daniela Stavělová, Ondřej Svoboda, Vladimír Vašut

Spolupracovali:
Olga Beková, Zdena Benešová, Jan Dehner, Elmarita Divišková, Hana Drbalová-Černá, Jan Dvořák, Vladimír Hajšman, Jana Hošková, Ivan Hurych, Jiří Janáček, Václav Janeček, Drahomíra Kaletová, Zdeněk Kárný, Helena Kazárová, Eva Krakešová, Karel Littera, Jitka Ludvová, Eva Melicharová, Michaela Mertová, Bohumír Muchka, Eva Musílková, Eva Muzikářová, Vladimír Nečas, Dana Paseková, Jiří H. Pivoňka, František Pokorný, Jiří Sekanina, Stanislava Šafářová, Miloslava Šlencová, Věra Šmídová, Petr Tošovský, Libor Vaculík, Martin Vaňáč, Vlasta Vindušková, Eva Žahourková

Publikace vznikla v letech 1997–2000 za podpory Ministerstva kultury České republiky (projekt č. GK 97G03UKK002).

Recenzovali
prof. Božena Brodská
doc. Alice Dubská
doc. Dorota Gremlicová
prof. Jaromír Havlík, CSc.

Přebal navrhl Vladimír Nárožník

Vydal Divadelní ústav, Praha 2001

Úvodem

Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima je další publikací v rámci lexikografického projektu Divadelního ústavu. Ve srovnání s encyklopediemi činohry nebo opery vychází ovšem z jiného zázemí. Renomé, emancipace a autorita tanečního oboru i sama jeho historická paměť u nás po dlouhou dobu stály zcela ve stínu činohry a opery. Choreografie a její tvůrci byli viděni především z hlediska svých služebních povinností při vytváření divadelního celku. Měli střežit genovou banku talentů a zabezpečovat rychlé střídání interpretačních generací, které vyžaduje fyzicky náročná profese. Tradice historického uchopení oboru se i v současnosti vytváří pomalu. A navíc tanec, úzce svázaný s přítomným časem, poskytuje podstatně méně hmatatelných faktů, jež mohou být předmětem dokumentace, než činohra nebo opera; proto i terminologie oboru, schopná alespoň zčásti zachytit prchavé pohybové jevy, je ohraničená.

Dosavadní všeobecné či odborné slovníky zařadily z tanečního oboru vždy jen úzký výběr osobností a ve velkých encyklopedických projektech je zastoupení tance mizivé. Český taneční slovník se proto pokusil poprvé obsáhnout v biografických a věcných heslech celou oblast tance v českých zemích. Ve stručnosti shrnuje dostupné informace o profesionálním baletu v českých zemích od 18. století do začátku roku 2001. Počínaje pražským Divadlem v Kotcích (1739; předhistorie nástupu profesionálů je shrnuta v samostatném hesle) přináší základní údaje o osobnostech, tanečních skupinách a baletních ansámblech, autorech, jednotlivých titulech, školách, festivalech, soutěžích, přehlídkách, časopisech a institucích. Předpokládá u čtenáře jistou odbornou zkušenost, a proto se nezabývá výkladem základních pojmů. Folklorní a amatérská aktivita a sféra tzv. undergroundu i současných alternativních proudů sem byly zahrnuty, jen pokud přesáhly svou působností do divadelní oblasti.

Heslář slovníku se pokusil obsáhnout nejen významné umělecké zjevy, ale též interprety jiných národností a členy baletních sborů, kteří svůj umělecký život věnovali českému divadlu. Hesla skladatelů, výtvarníků, dirigentů, režisérů a šéfů oper, kteří výrazněji vstoupili do českého tanečního divadla, byla zpracována z pohledu jejich práce pro taneční divadlo. Respektovali jsme i přání určitých jednotlivců nebýt ve slovníku uveden. Na podobu a rozměr jednotlivých hesel měla vliv i dostupnost a kvalita dosažitelných informací (divadelní programy, plakáty, ročenky, recenze v denním a odborném tisku).

Práce na Českém tanečním slovníku začínala bez zkušeností, obvyklých u lexikografických projektů jiných oborů, a byla přirozeně časově limitována. Ukázala reálný stav současné české taneční vědy. Potvrdila se skutečnost, že pozornost je upřena výběrově na úzce vyhraněné a navzájem nenavazující okruhy tanečního dění. Knižní tituly, jichž v posledních letech vyšlo přibližně dvacet, jsou převážně memoáry, převažuje drobná publicistika, informační a propagační články a opatrně formulovaná kritika. Studium tance a jeho dějin v českých zemích postrádá základní pomůcku, jakou je přesnější přehled o pramenné základně: na rozdíl od literatury, hudby nebo jiných druhů divadla, se podobná dokumentace nikdy nevytvářela. Mnoho materiálů je v soukromých rukou, na své zpracování čekají celé tematické okruhy a období, taneční trendy, techniky a styly. Do doplňování a vyhledávání osobních údajů nepříznivě zasáhl i § 8 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel a ochraně dat. Je třeba se spoléhat na paměť, která dobře zaznamenává příběhy a detaily, ale velmi nespolehlivě uchovává data.

Poděkování

Český taneční slovník je první prací svého druhu. Dík za to, že vznikl, patří všem autorům a spolupracovníkům, kolegům v Divadelním ústavu v Praze i Ministerstvu kultury České republiky, které jej finančně podporovalo. Slovník není uzavřeným projektem. Shromážděné informace je možné – a nutné – korigovat, doplňovat a dále rozvíjet, v souladu s postupem dalšího poznání.

Jak hledat ve slovníku

Na úvodních stranách slovníku jsou zařazeny soupisy zkratek, titulů s jejich hudebními autory, názvy měst s dobově proměnnými názvy jejich divadel a souborů.

Hesla osob uvádějí jméno, příp. umělecké jméno, životní data, získané vzdělání a angažmá. Divadelní angažmá je uvedeno v záhlaví hesla; choreografové uvedených inscenací v heslech divadel, choreografů a inscenovaných titulů. Charakteristiku uměleckého typu někdy supluje výběr rolí, do nichž byl interpret obsazován. Hesla přinášejí informaci o pedagogické činnosti a příp. významnější ocenění. Příbuzenské vztahy jsou uvedeny pouze tehdy, souvisejí-li s tanečním nebo jiným uměleckým oborem.

Hesla souborů a skupin uvádějí jejich dnešní název, data působení skupiny, stručnou charakteristiku stylového zaměření a v chronologickém výběru posloupnost osobností, které ansámbl vedly a tvořily jeho profil.

Hesla institucí, škol, festivalů, soutěží, přehlídek, sdružení, časopisů přinášejí základní data o existenci a zaměření instituce, jména jejich zakladatelů a vedoucích. Souborné dějiny našich divadel, divadelních souborů a skupin vzniklých do roku 1989 obsahuje výkladový slovník Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů (Praha, Divadelní ústav 2000).

Hesla titulů zaznamenávají původní české taneční tituly i díla, ve kterých choreografové použili koncertní skladbu domácího skladatele (u starších děl řadu autorů hudby neznáme); uveden je stručný děj nebo hlavní téma libreta či scénáře. Vyjmenováni jsou autoři díla a první inscenátoři; o dalších nastudováních informuje místo, rok a jméno choreografa.

LITERATURA abecedně řazená, nabízí výběr publikací, které uvedené heslo doplňují, rozšiřují a přinášejí širší encyklopedické zpracování, příp. obsahují i odlišný teatrologický pohled.