První ostravský režisér, který nevzešel z řad herců; výrazně ovlivnil dramaturgický i inscenační profil tamní činohry, přestože své plány a záměry nemohl v podmínkách mladého ostravského divadla plně realizovat. Rovněž předčasná smrt mu nedovolila umělecky vyzrát a vytvořit plně průkazná díla.
Narodil se v rodině úředníka české severní dráhy. Studoval reálku a obchodní akademii v Mladé Boleslavi, vydával časopis Úsvit a působil ve studentském spolku Šmilovský, kde se poprvé projevil jako dramaturg. 1915 debutoval literárně, drobné prózy a črty zprvu uveřejňoval pod pseudonymem Karel Telich. Studium na pražské technice přerušil odvod na frontu; sloužil v Soči, odkud se vrátil s podlomeným zdravím. 1918−22 vysokoškolská studia dokončil. Patřil mezi zakládající členy pražského Uměleckého svazu Devětsilu (1920) a připravil první recitační matiné z veršů J. Seiferta, V. Vančury, A. Hoffmeistera a K. Vaňka. V březnu 1920 založil spolu s V. Zimou volné sdružení amatérů Malá scéna v Mladé Boleslavi (dramatický odbor Klubu přátel umění), složené z bývalých členů spolku Šmilovský. P. formuloval umělecký program této scény a režíroval zahajovací představení v městském divadle – Molièrova Tartuffa. V inscenacích hostovali umělci z pražského amatérského Sdružení českých akademiků Volné jeviště (V. Očásek, Z. Chodorová, J. Škoda, S. Neumannová, R. Princ aj.), kde P. také působil. Režisérské zkušenosti sbíral u J. Bora ve Švandově divadle, jehož prostřednictvím získával základní poznatky o divadle a byl ovlivňován symbolismem a expresionismem. 1923/24 byl angažován jako režisér u divadelní společnosti ředitele J. Burdy. Od sezony 1924/25 jej přijal ředitel F. Uhlíř do Národního divadla moravskoslezského v Moravské Ostravě, kde se P. stal prvním režisérem činohry, který nevzešel z hereckých kruhů. Mladík s vysokými uměleckými ambicemi a s progresivními názory, orientovaný na moderní divadlo se stal výraznou osobností souboru. Pravidelně přispíval do regionálních periodik (Ostravský deník, Moravskoslezský deník) a zejména do časopisu Divadlo moravskoslezské, a to i v době, kdy už nebyl členem divadla. V Ostravě se také oženil a narodila se mu dcera. Na přelomu 1925/26 byl členem komise, jež vedla divadlo v mezidobí bez ředitele. Po nastolení nového ředitele M. Nového P.pro neshody ohledně dramaturgie odešel zpět do Mladé Boleslavi. Těžká nemoc ledvin mu již neumožnila ani chystanou pohostinskou režii v pražském Národním divadle. Zemřel v nedožitých třiceti letech. Pohřební obřad se konal 5. května 1927 v chrámu sv. Havla v Praze, ostatky byly zpopelněny v krematoriu na Olšanských hřbitovech.
P. uplatňoval principy moderní režie; již při spolupráci s Malou scénou i Burdovou společností se snažil se o nový jevištní projev. Byl ovlivněn hlavně expresionismem. Jeho režie byla stylově čistá, k inscenacím přistupoval s tvořivým přístupem, fantazií a nápaditostí. Zdůrazňoval improvizovaný charakter herectví. Měl smysl pro symboliku, rád pracoval se zkratkou, náznakem a básnickou metaforou. Také v ostravském působení se snažil ovlivnit dramaturgickou i inscenační praxi. Hledal svůj styl, usiloval proniknout k podstatě inscenačního problému a docílit rovnováhu mezi myšlenkovým a citovým vyjádřením. Připravované hry detailně analyzoval, rozkrýval širší souvislosti, a především nabádal diváka k přemýšlení. Jeho inscenace měly osobitý a výrazný tvar, byly naplněny vnitřním temperamentem a živou divadelností. Využíval divadelních prostředků k zachycení nálady, budování napětí a věnoval se intenzivně práci se světly. Jevištní postavy stylizoval do individualizovaných typů uplatňujících životní zkušenost. Vrcholnou P. kreací v Ostravě byl Čechovův Višňový sad, kritikou vysoce hodnocený po stránce režijní, celkového vyznění inscenace i jednotlivých hereckých výkonů. K dalším výrazným ostravským inscenacím patřil Labichův Slaměný klobouk, Shakespearův Mackbeth nebo Pirandellova hra Šest postav hledá autora.
Režie
Malá scéna v Mladé Boleslavi
Molière: Tartuffe (i Burdova spol. 1924), V. Dyk: Veliký mág, J. Hilbert: Vina − 1920; J. a K. Čapkové: Lásky hra osudná (i Volné jeviště), A. de Musset: Marianniny rozmary, K. Čapek: R. U. R., G. Büchner: Leonce a Lena − 1921; N. V. Gogol: Ženitba, Molière: Ošálený manžel, E. Rostand: Romantikové, J. a K. Čapkové: Ze života hmyzu (i Burdova spol. 1924), W. Shakespeare: Večer tříkrálový − 1922; O. Wilde: Na čem záleží, K. Čapek: Loupežník − 1923.
Burdova společnost
V. Dyk: Zmoudření dona Quijota, O. Schäfer: Pes a kočka − 1923; A. de Musset: Se srdcem divno hrát, W. Shakespeare: Jak se vám líbí − 1924.
Národní divadlo moravskoslezské v Moravské Ostravě
G. d’Annunzio: Gioconda, J. Žuk: Boží bojovnice (Tělo a krev), E. Labiche: Slaměný klobouk, G. B. Shaw: Svatá Jana − 1924; A. P. Čechov: Višňový sad, J. Romains: Knock, Molière: Létající lékař (i výprava), W. Shakespeare: Macbeth, O. Wilde: Na čem záleží, J. Kvapil: Princezna Pampeliška, W. Archer: Zelená bohyně, M. Gorkij: Na dně − 1925; E. O’Neill: Farma pod jilmy, J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smír Tantalův, L. Pirandello: Šest postav hledá autora, G. B. Shaw: Pygmalion, W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy − 1926.
Teatralia
[Pravidelné příspěvky k inscenacím], Divadlo moravskoslezské 6−8, 1924−27.
Prameny
SOA Zámrsk: sbírka matrik, 6859 matrika narozených Turnov 1897–1906, s. 16.
SOA Mladá Boleslav: K. P. – osobní fond (1912−1927).
Archiv NDM: K. P. − životopis, (online, cit. 6. 8. 2017), URL: http://www.ndm.cz/cz/osoba/4946-prox-karel.html.
Databáze českého amatérského divadla: Soubory: Malá scéna, dramatický odbor Klubu přátel umění, (online, cit. 6. 8. 2017), URL: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=580
Literatura
Nesign.: Malá scéna, Jeviště 3, 1922, s. 367−368; V. k.: Malá scéna v Mladé Boleslavi, tamtéž, s. 415−416; Dr. V. M. [Martínek], Moravskoslezský deník19. 10. 1924 [Slaměný klobouk]; 2. 12. 1924 [Svatá Jana]; 29. 1. 1925 [Višňový sad]; 4. 3. 1925 [Knock a Létající lékař]; 30. 4. 1925 [Makbeth]; 24. 5. 1925 [Na čem záleží]; 20. 9. 1925 [Zelená bohyně]; 10. 11. 1925 [Na dně]; 13. 1. 1926 [Farma pod jilmy]; 24. 1. 1926 [Smír Tantalův]; 11. 2. 1926 [Šest postav hledá autora]; 28. 4. 1926 [Pygmalion]; 4. 5. 1926 [Zkrocení zlé ženy]; K. P. mrtev, Duch času 5. 5. 1927; V. Zima: K. P. a jeho Malá scéna, in Boleslavsko, Mladá Boleslav 1947, s. 407−408 + Vzpomínáme K. P., Divadelní zápisník 2, 1947, s. 178−181; J. Burda: Aby se nezapomnělo, Praha 1958, s. 190−192, 228, 240, 251; E. Sýkorová-Čápová − M. Weimann: 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1980, s. 96−97, 159−161; M. Zbavitel: Jiří Myron, Ostrava 1980, s. 42, 49, 55−61, 65, 177, 178 + Osm hereckých portrétů. Herci staré gardy ostravské činohry, Ostrava 1985, s. 11, 79, 80, 82, 97−98, 119, 141 + Jeden z avantgardy, Moravskoslezský den 10. 9. 1997; Almanach Národního divadla moravskoslezského 1919−1999, Ostrava 1999, s. 37; J. Tomášková: Divadelní režisér K. P. (1897−1927), dipl. práce, FF UP Olomouc 2011.
Biografický slovník Slezska, Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy
Vznik: 2017