Studoval skladbu na AMU 1953–57 u P. Bořkovce a J. Řídkého. Koncem 50. let tvořil v duchu neoklasicismu, jeho skladby záhy nabyly velké obliby nejen u nás, ale i v zahraničí. Druhé tvůrčí období se projevuje příklonem k serialitě, dodekafonické sklony však nevyloučily osobitý jazyk a vliv vzorů Brucknera a Mahlera. Typickou kompoziční technikou je pro něj monotematismus osobitě spojený se serialismem, používá i matematické či astrologické souvislosti, vlastní metodu nazývá novoplatónskou. Skládá komorní, symfonická a vokální díla. Napsal na šedesát filmových a televizních scénických hudeb, mj. Nemocnice na kraji města, podobný počet scénických skladeb napsal pro činohru, pro inscenace O. Krejči, pro Divadlo Járy Cimrmana (Hospoda na mýtince, Úspěch českého inženýra v Indii). Složil opery Cokoli chcete, Povídka o Aucassinovi a Nicolettě, operu-pasticcio na vlastní text Bertram a Mescalinda aneb Potrestaná věrnost, Dybuk aneb Bludná duše. Autor baletů Princezna Pampeliška, podle J. Kvapila (neproveden) a ► Princ Bajaja. Jeho Variace na téma G. Mahlera téma tanečně uvedl Balet Praha (1965, ch. L. Ogoun).
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 141
