Matoušková, Lída

Vlastním jménem Ludmila Matoušková, provdaná Ludwigová, podruhé Englander. Pocházela z měšťanské rodiny z pražského Smíchova, otec František M. byl prokurista Pražské obchodní a živnostenské komory. Proti vůli rodiny začala M.studovat herectví na Státní konzervatoři v Praze. Po absolvování 1936 získala angažmá u Burdovy společnosti, kde strávila jednu sezonu. Následovala krátká působení ve Východoslovenském národném divadle v Košicích (sezona 1937/38), v Městském divadle v Plzni (1938), Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích (1939) a Východočeském divadle v Pardubicích (sezona 1939/40). Na podzim 1940 pohostinsky ztvárnila dvě titulní role v Národním divadle moravskoslezském (Hippodamie ve Smíru Tantalověa Luisa v Úkladech a lásce). Herecká kariéra M.vyvrcholila v Praze. V září 1941 se stala členkou divadla Uranie, kde působila až do uzavření divadel v září 1944 a současně hostovala v Národním divadle v úloze Barbory ve Faltisových Mracích na nebesích. 1944 se provdala za fotografa Karla Ludwiga, jenž ve svém estétském vidění docenil oduševnělý výraz M., formoval její image a ovlivnil i její hereckou stylizaci směrem k hlubokému introspektivnímu zobrazování, bez klišé, líbivosti a povrchnosti. Po válce ji režisér A. Kurš, s nímž již dříve spolupracovala v pardubickém divadle, angažoval do činoherního souboru nově vzniklého Divadla 5. května. 1946 a 1947 úspěšně hostovala ve třech inscenacích Realistického divadla (Abbie v O’Neillově Farmě pod jilmy, Katěrina v Ostrovského Bouři a Curleyova žena ve Steinbeckově hře O myších a lidech). Na jaře 1948 byla M. za protirežimní poznámku, v níž přisoudila vinu na smrti Jana Masaryka komunistické straně, vyhozena z Činohry 5. května a následně souzena za vlastizradu (nakonec osvobozena). V té době poznala svého druhého manžela – nakladatele, později diplomata, spoluzakladatele rakouské strany zelených a protijaderného aktivistu, rakousko-amerického občana Aloise Englandera. Po sňatku v září 1948 se s manželem narychlo odstěhovali do Vídně, aby předešli konfiskaci Englanderova majetku v Československu. Toužený návrat domů režim M. posléze už neumožnil a ona se v Rakousku herectví již věnovat nechtěla. Po delší odmlce si mohla zahrát roli ošetřovatelky v československém filmu …a pátý jezdec je Strach(1964). Manželé Englanderovi se po celou komunistickou éru významně angažovali v pomoci československým uprchlíkům ve Vídni (především po sovětské okupaci 1968). M. je pohřbena na pražských Malvazinkách.

Hojně rozšířená informace, že sestrou M. byla herečka Eva Matoušková (1921 – přelom 60. a 70. let), je mylná. Ač se herečky dvakrát setkaly ve stejném angažmá (sezona 1939/40 ve Východočeském divadle a 1941–44 v Uranii), příbuzensky spřízněny nebyly, M. měla pouze mladšího bratra, který v mládí zemřel na tuberkulózu.

S A. Englanderem měla M. dvě dcery. Starší Juno Sylva Englander (* 1949) pracovala jako filmová střihačka, její syn Lucas Arthur Englander (* 1992) je filmový a divadelní herec. Mladší dcera Lucky Englander (* 1952) působí jako ředitelka vídeňské castingové společnosti Englander-Fleischhacker Casting.

Pro svou atypicky krásnou, smyslnou tvář, jíž dominovaly velké oči a výrazné rty, a nervní, tragicky založený herecký naturel se M. nikdy výrazněji neuplatnila v úlohách mladých půvabných naivek. V prvních třech letech své kariéry, kdy prošla několika oblastními divadly, sice ztvárnila roztouženou Aničku z Halbeho Mládí nebo prostinkou Julii z Šamberkovy Rodinné vojny, už tehdy jí však byly častěji svěřovány úlohy zralých žen složitějšího charakteru jako byla marnivá herečka Isabela Horová z Tetauerovy Ztracené tvářeči cynická manželka Marína Fialková z Ferencovy Delily. První větší uznání přinesly M. titulní role Heddy Gablerové v Ibsenově dramatu (Východočeské divadlo) a Hippodamie ve Vrchlického Smíru Tantalově (Národní divadlo moravskoslezské). Podobné typy tragických hrdinek, ženy vášnivé, vnitřně komplikované a rozervané, často tvrdé ke svému okolí i k sobě samým či ty až démonicky kruté, se ukázaly být M. nejsilnější hereckou doménou. Z hereččina pražského působení mezi takové patřila Kateřina Medicejská (Jahn – Ortner: Milenka) a Eva z dramatu G. Preissové Gazdina roba, její dvě největší herecké příležitosti v divadle Uranie; a potom především úlohy, které vytvořila pohostinsky v Realistickém divadle v inscenacích režiséra K. Palouše a jež představují vrchol její tvůrčí kariéry: Katěrina z Ostrovského Bouře a Abbie Putnamová z O’Neillovy Farmy pod jilmy. Svým tragickým hrdinkám dávala M. silný dramatický náboj a vnitřní napětí, bohatě využívajíc mimické a pohybové charakteristiky; její prudké, z psychologického prožitku vycházející herectví charakterizovala schopnost obsáhnout v rámci jednoho výkonu více odlišných výrazových poloh, od ztišených tónů citového pohnutí k expresionisticky laděným výbuchům emocí. Během tříletého angažmá ve válečné Uranii na sebe M. upozornila i v některých úlohách vedlejších, které dokázala povýšit svébytnou hereckou intepretací a technicky vytříbeným provedením na úroveň výkonů hlavních: v té době neobvyklé pojetí postavy Kristiny coby tragické, oduševnělé hrdinky (Stroupežnický: Naši furianti) či do jemných detailů rozehraná gejša Ume (Werten: Tameike). Sporněji bylo hodnoceno její herectví v komickém repertoáru Uranie pro místy příliš křečovitou snahu o komický účin. V Činohře 5. května byla M. obsazována do různorodých typů rolí soudobé evropské dramatiky. Úspěchem byla především její herecká studie křehké, psychicky trýzněné paní Maninghamové (P. Hamilton: Plynová lampa) či vedlejší role travičky paní Kepes, v níž zdařile akcentovala rysy démoničnosti (G. Háy: Černý lán).

Ve filmu se M. uplatnila v několika epizodních rolích především v poválečné kinematografii (Milada, kamarádka Mirovské, Uličnice, 1936; tulačka s nemluvnětem, Rozina sebranec, 1945; Fany, Housle a sen, 1947; Rusínka, Nikola Šuhaj, 1947; Kazdová, Siréna, 1947; matka, O malých pro velké, 1948; …a pátý jezdec je strach, 1964). Většího hereckého prostoru se jí dostalo v roli Marty Klečkové ve filmu B. Zemana Mrtvý mezi živými(1947).

Role

Burdova společnost

Anička (M. Halbe: Mládí) – 1936; Lavinie (E. O’Neill: Smutek sluší Elektře) – 1937; Anni (F. Molnár: Děvče z Terstu) – b. d.

Východoslovenské národné divadlo, Košice

Pria (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Imperia (J. Greža: Barbora Cellská), Bessie (L. E. Huxley: Mládenecké upratovanie) – 1937; Marta (F. Langer: Dvaasedmdesiatka ), Marína Fialková (M. Ferenc: Delila), Alica (I. Stodola: Veľkomožní páni) – 1938.

Městské divadlo v Plzni

? (J. Žák: Škola základ života), Helena Otocká, herečka (M. Hemar: Herečka), Phyllis Carringtonová (J. Deval: Slečna panská), Julie, dcera statkáře Bartoloměje Bábovky (F. F. Šamberk – Rodinná vojna), telefonistka Sandra (J. Tervapää: Ženy na Niskavuori), cikánka (J. Mahen: Jánošík) – 1938.

Jihočeské divadlo, České Budějovice

Zahalená žena (K. Čapek: Loupežník) – 1939.

Východočeské divadlo, Pardubice

Helena, švadlena (J. V. Rosůlek: Mezi námi děvčaty), Hedda, jeho choť (H. Ibsen: Hedda Gablerová), Agafja Tichonovna (N. V. Gogol: Ženitba), Leontýna (G. Hauptmann: Bobří kožich), Markytka (J. Mahen: Mrtvé moře), Paulina, manželka Antigonova (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Olga (P. Vandenberghe: Hoši, dívky a psi), paní Efrosina Špuláková (F. F. Šamberk: Rodinná vojna) – 1939; Isabela Horová (F. Tetauer: Ztracená tvář), Kateřina (J. F. Black: Moudrá Penny), Helena (F. Grésac – F. de Croisset: Můstek lásky) – 1940.

Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava

Hippodamie (J. Vrchlický: Smír Tantalův), Luisa (F. Schiller: Úklady a láska) – j. h. 1940.

Uranie

Dcera + I. přadlena (K. J. Erben – J. Klimeš: Kytice) – 1941; Markýza de Moja, dvorní dáma (H. H. Ortner: Isabela Španělská), Kristina (L. Stroupežnický: Naši furianti), Sabina, dcera kupce Bertholda Ruscheweye (G. Hauptmann: Panny z biskupské hory) – 1942; Ume, Geisha (J. Werten: Tameike), Eva (G. Preissová: Gazdina roba); Elvíra (E. Schäfer: Jeho žena), Flora, vdova (J. N. Nestroy: Talisman) – 1943; Kateřina Medicejská (M. Jahn – H. H. Ortner: Milenka), Viktorka (B. Němcová – J. Port: Babička), Hortensie, herečka (C. Goldoni: Mirandolina) – 1944.

Národní divadlo

Barbora (D. C. Faltis: Mraky na nebesích) j. h. – 1943.

Divadlo 5. května

(Činohra 5. května 1945–48)

Leška (A. N. Arbuzov: Daleká cesta) – 1945; Eva (P. Karvaš: Meteor) – 1946; Margot (M. Achard: Život je krásný), Paní Maninghamová (P. Hamilton: Plynová lampa) – 1947; Helena (J. B. Priestley: Už Adam a Eva…), Paní Kepes (G. Háy: Černý lán), Paní Hendersonová (S. O’Casey: Jen jeho stín) – 1948.

Realistické divadlo

Abbie Putnamová (E. O’Neill: Farma pod jilmy), Katěrina (A. N. Ostrovskij: Bouře) – j. h. 1946; Culeyova žena (J. Steinbeck: O myších a lidech) j. h. – 1947.

Prameny

ÚMČ Praha 1, Odbor matrik: matrika narozených ŘK Smíchov 1914–1918, s. 295.

NA: Fond policejního ředitelství II – evidence obyvatelstva.

ABS: Osobní spis Englanderová, Ludmila, Englander, Alois, sign. 5197/c; Fond T/MV, sign. T – 833 MV.

Archiv města Plzně: divadelní cedule MD 1938.

Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích: fond JČD.

SOA Pardubice: divadelní cedule VČD 1939–1940.

NMd: fond divadla Uranie: divadelní cedule, sign. P-3-A-212.

Literatura

Ref. Hedda Gablerová: nesign., Východočeský kraj 6. 10. 1939; zv, Lidové noviny 8. 10. 1939 ● ref. Hippodamie, Smír Tantalův: Sch, Lidové noviny 15. 10. 1940; L. Svoboda, Venkov 15. 10. 1940 ● L. Svoboda, Venkov 4. 11. 1940 [Luisa, Úklady a láska]; jd, Lidové noviny Brno 25. 3. 1942 [Markýza de Moja, Isabela Španělská] ● ref. Kristina, Naši furianti: jd, Lidové noviny Brno 22. 8. 1942; drfp, Polední list, 22. 8. 1942; Sajíc, Lidové listy 25. 8. 1942 ● jd, Lidové noviny, 19. 12. 1942 [Sabina, Panny z Biskupské hory] ● ref. Ume, Tameike: jd, Lidové noviny 30. 3. 1943; os., Národní střet 31. 3. 1943 ● ref. Eva, Gazdina roba: J. K. [J. Kodíček], Lidové noviny Brno 8. 5. 1943; Sajíc, Lidové listy 8. 5. 1943; ej, Národní politika 8. 5. 1943; Bok., Venkov 9. 5. 1943 ● J. K. [J. Kodíček], Lidové noviny 8. 12. 1943 [Barbora, Mraky na nebesích] ● ref. Kateřina Medicejská, Milenka: ej, Národní politika 1. 2. 1944; Sajíc, Lidové listy 1. 2. 1944 ● ref. Abbie Putnamová, Farma pod jilmy: K. P., Právo lidu 14. 9. 1946; nesign., Svobodné noviny14. 9. 1946; J. Hájek, Rudé právo 15. 9. 1946 ● ref.: Katěrina, Bouře: sjc., Lidové demokracie 5. 12. 1946; sm, Svobodné noviny 5. 12. 1946; V., Právo lidu 5. 12. 1946 ● V., Právo lidu 24. 5. 1947 [Paní Maninghamová, Plynová lampa]; AMP, Právo lidu 12. 3. 1948 [Paní Kepes, Černý lán]; J. Burda: Aby se nezapomnělo, Praha 1958, s. 398–399, 403–407; DČD IV; J. Kmuníček: Východočeské divadlo Pardubice 1909–1989, Pardubice 1989, s. 11; J. Kazda: Realistické divadlo?, Praha 1989, s. 30; Š. Otčenášek: Činohra 5. května, in Divadlo nové doby, Praha 1990, s. 36, 74; E. Šormová: Realistické divadlo, in Divadlo nové doby, Praha 1990, s. 152, 159; B. Chocholová: Karel Ludwig. Archiv 1939–1948, katalog z výstavy, Praha 1997; J. Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945–1955, Praha 2007, s. 89, 93–94, 104, 130, 132, 178 ● nekrology: nesign., Lidové noviny 5. 5. 2009; nesign., Právo 5. 5. 2009; L. Čepcová – V. Hulec, Divadelní noviny 18, č. 12, s. 15; J. Šantora, Plzeňský deník 30. 5. 2009.

Film II, Teichman; Uranie

Vznik: 2017