Malířová, Helena

Rozená Nosková. Sestra R. Naskové, herečky Národního divadla. Vyrůstala v měšťanské rodině, otec, který byl krátce důstojníkem, pak hospodářským správcem a úředníkem na pražském magistrátu, se věnoval literární činnosti. M. chodila do klášterní, poté do dívčí školy v Ječné ul., studovala zpěv, hru na klavír a kreslení, od raného mládí projevovala literární sklony. Pomýšlela na herecké nebo učitelské povolání. Na konci devadesátých let 19. stol. navštěvovala Společenský klub Slávie a Dělnickou akademii, jejímž prostřednictvím se dostala do společenství anarchisticky orientovaných literátů. Zde se seznámila se svým prvním mužem, Janem Malířem, studentem práv a autorem dekadentních veršů (sňatek 1904). Když onemocněl tuberkulózou, živila rodinu a po jeho předčasné smrti 1909 cestovala po Evropě. Za srbsko-turecké války 1912 působila jako ošetřovatelka a reportérka na Balkáně. 1913–16 pobývala ve Vídni, kde se sblížila s I. Olbrachtem, který ji přivedl do řad sociální demokracie a do redakce tamních Dělnických listů. Po návratu do Prahy žili společně až do poloviny třicátých let. Po vzniku ČSR, která nenaplňovala představu M. o sociálně spravedlivém státu, se přiklonila k radikální levici a 1921 vstoupila do KSČ (zakládající členka). 1920 odjela ilegálně do Ruska na sjezd 3. komunistické internacionály. Pro stranu po celá dvacátá léta oddaně pracovala jako politická aktivistka mezi dělnictvem, jako redaktorka novin a časopisů (Rudé právo, Komunistka, Rozsévačka); za svou činnost byla perzekvována a několikrát vězněna. Po rozchodu s KSČ (1929 vyloučena) realizovala své veřejněpolitické angažmá zejména v antifašistické činnosti; mj. se účastnila výjezdu čs. intelektuálů do Španělska za občanské války 1936. Zemřela po dlouhotrvající srdeční chorobě.

Hlavním tématem jejích literárních prací bylo postavení ženy v soudobé společnosti, jako inspirační zdroj jí sloužily především vlastní životní zážitky. Po několika dramatických juveniliích (Potápěč, Život) uspěla 1905 v Národním divadle s hrou Bratrství, kritickým portrétem mladých radikálů, kteří boj proti měšťácké společnosti vedou toliko slovně, bez opory ve skutečných činech. Kritikou převážně vlídně přijatá hra získala cenu v Náprstkově soutěži, větší zájem diváků však nevzbudila (první uvedení v režii J. Kvapila dosáhlo pouze dvou repríz). 1946 hru nastudoval E. F. Burian v D 47 jako retrospektivní pohled na minulou společnost, 1975 byla podle scénáře H. Pilné natočena televizní inscenace Hra na život, líčící okolnosti vzniku Bratrství. Další původní hra, aktovka Přítel je poněkud duchařským, lyricky laděným příběhem o lásce dvou žen ke stejnému, již zemřelému muži. Pro různé kulturně propagandistické akce, konané ve dvacátých letech, napsala řadu krátkých dramatických scén agitačního rázu. V části této dramatické produkce určené dětem využívala tradiční půdorys pohádkového žánru, do nějž vtělovala soudobé postavy, kritizovala kapitalistické uspořádání společnosti a horovala pro následování sovětského společenského vzoru.

V letech před 1. světovou válkou M. přeložila pro Národní divadlo několik her s tematikou partnerských a rodinných vztahů; přetlumočila též francouzskou dramatizaci Dostojevského Bratří Karamazových.

Nepočetnou divadelní publicistiku, psanou poeticky evokativním stylem, soustředila k tvorbě několika svých oblíbených herců a režisérů: V. Buriana, X. Longenové, J. Frejky a E. F. Buriana.

Z divadelní minulosti vytěžila námět pro román Věčná Mariola (zveřejněn časopisecky 1932, posmrtně s tit. Mariola, knižně 1940). Formou beletrizované kroniky v něm ztvárnila osudy loutkářského rodu Kopeckých a rodu slavného mima Deburaua-Dvořáka v časové rozloze od konce 18. stol. do současnosti. O loutkáři M. Kopeckém napsala rozhlasovou hru (1937), životopisný román již nedokončila.

Pseudonymy a šifry

Josefa Vysocká, Jos. Vrbata, R. Nosek, H., H. M.

Hry

Bratrství, ND 1905, i t.; Pomsta, 1906; Přítel, MDKV 1913; Osud Zahradník, t. 1922; Velký svátek, t. 1922; Osvoboditel, 1923; Štědrá bába, t. in Kohoutek 2, 1923/24, s. 154–158; Modelka, t. in Rudé právo 17. 8. 1924, příl. Dělnická besídka; Slunce a Zorka, t. in Kohoutek 3, 1924/25, s. 131–134; Velký hlas, t. tamtéž, s. 294–298; Tři hvězdy, Mezinárodní den žen v Praze na Žofíně 1923, t. 1925; Sbratření národů, t. in Rudé právo 1. a 2. 3. 1926, večerník; Střepiny, t. tamtéž 19. 3. 1926, večerník; Oslava Prvního máje, t. tamtéž 21. 4. 1926, večerník; Májové hry, t. in Komunistka 5, 1926, č. 8, s. 4–5, též in Rudé právo 25. 4. 1926, příl. Dětská besídka; Vláda práce, t. in Dělnické divadlo 7, 1927, s. 60–62; Od poražené revoluce k revoluci vítězné, Večer Rudé pomoci 1928, t. in Reflektor 3, 1927, č. 19–20, s. 6; Zbořený stánek, t. in Rudé právo 22. 5. 1927, příl. Dělnická besídka; Černé ruce a bílé ruce (dle L. N. Sejfulliny), Leninova tryzna v Praze v Lucerně 1928, t. in Dělnické divadlo 8, 1928, s. 38–41; Svaté mateřství, t. tamtéž, s. 79–81, 93–94.

Překlady

G. F. Esmann: Rozmilá rodina, ND 1909 (pseud. R. Nosek); G. J. Wied: Její Milost stará paní, ND 1910 (pseud. R. Nosek); H. Bahr: Děti, ND 1910, t. [1911]; J. Kosor: Požár vášní, MD Plzeň 1913; H. Nathansen: Maminka má pravdu, ND 1913; J. Kosor: Žena, ND 1913; C. Farrère, L. Népoty: V předvečer války, ND 1919; F. M. Dostojevskij, dram. J. Copeau – J. Croué: Bratři Karamazovi, StD 1922, t. [b. d.]; F. Wollman: Člun na moři, ZD Brno 1934 (s I. Olbrachtem).

Teatralia

Berlínská divadla. (Reinhardtova činohra. Divadlo Lessingovo), Právo lidu 24. 7. 1920, příl. Sobota; Revoluční výchova, Proletkult 1, 1922, s. 301–302; E. F. Burian: Voice-band, Rudé právo 14. 10. 1928 (šifra H. M.); O sobě a svých knihách, Rozpravy Aventina 5, 1929/30, s. 173–175.

Prameny

LA PNP: osobní fond (obs. i fragment hry Život), inventář → J. Wagner, 1978, E. Janásková, 1989.

Literatura

H. Martínková: H. M. Metodický a bibliografický materiál u příležitosti XII. sjezdu KSČ a 85. výročí narození české spisovatelky a revoluční bojovnice, Ústí nad Labem 1962; H. Vojtková: H. M., Ústí nad Labem 1972; nesign.: H. M., Znojmo 1977 ● ref. Bratrství: K. E. [Engelmüller], Zlatá Praha 22, 1904/05, s. 610–612; nesign., Národní listy 21. 9. 1905; š. [J. Kuffner], tamtéž 23. 9. a 12. 11. 1905; nesign. [J. Vodák], Čas 23. a 26. 9. 1905; Ar...ti [A. V. Kraus], Politik 23. 9. 1905; r. [F. V. Krejčí], Právo lidu 23. 9. 1905; nesign., Lidové noviny 26. 9. 1905; -in, Samostatnost 30. 9. 1905; J. Ladecký, Osvěta 35, 1905, s. 1038–1039; M. Fučík, Divadelní list Máje 1, 1905, s. 298–299; P. Maternová, Ženský svět 9, 1905, s. 260–262; -s- [R. Janský], Pražská lidová revue 1, 1905, s. 226–227; ech. [V. Štech], Máj 4, 1905/06, s. 46–47; nesign. [V. Tille], Přehled 4, 1905/06, s. 15; O. T. [Theer], Lumír 34, 1905/06, s. 53–54; KMČ [Čapek Chod], Zvon 6, 1905/06, s. 46–47 ● R. Nasková, Program D 47, 1946, s. 105 → sb. Jeden život. Hrst vzpomínek na H. M., Praha 1948, s. 96–97 a Kronika Armádního uměleckého divadla, Praha 1955, s. 488–489; L. Dostalová: První Málka Krušinová o H. M., in sb. Jeden život. Hrst vzpomínek na H. M., Praha 1948, s. 101; R. Pochová: Moje Málka Krušinová, tamtéž, s. 102–104 ● ref. Přítel: nesign., Besedy lidu 20, 1911/12, s. 334; nesign., Venkov 20. 7. 1912; A. P. [Procházka], Moderní revue 19, 1912/13, sv. 26, s. 279; B. B-ová [Benešová], Česká kultura 1, 1912/13, s. 375; K. Kamínek, Divadlo 11, 1912/13, s. 168; O. Jakoubek, Vlasť 29, 1912/13, s. 573; Zv., Národní obzor 7, 1912/13, č. 18, s. 5; Dr. P. [D. Panýrek], Máj 11, 1912/13, s. 290–291; Hr., Zlatá Praha 30, 1912/13, s. 311; J. M. [Máchal], Zvon 13, 1912/13, s. 347; H. Jelínek, Lumír 41, 1912/13, s. 284 + Samostatnost 27. 2. 1913; J. Hilbert, Venkov 27. 2. 1913; K. [F. V. Krejčí], Právo lidu 27. 2. 1913; T. [V. Tille], Národní listy 27. 2. 1913; F. Šorm, Nový obzor 3, 1913, s. 188; K. Čvančara, Osvěta 43, 1913, s. 314 ● I. Olbracht: Klukovský kousek G. Schmoranze, Právo lidu 26. 10. 1919; Odpověď G. Schmoranze „Právu lidu“, Venkov 30. 10. 1919; nesign.: Správa českého zemského a Národního divadla v Praze sděluje [...], tamtéž 31. 10. 1919; M. Majerová: Dvě tryzny za J. Wolkera, Rudé právo 22. 1. 1924; nesign., ref. Tři hvězdy,Rudé právo 15. 5. 1925 ● ref. Leninova tryzna: nesign., Rudé právo 17. 1. 1928, večerník; M. M. [Majerová], tamtéž 18. 1. 1928 ● H. M.: Večer Rudé pomoci, Rudé právo 21. 3. 1928; J. Kvapil: O čem vím, Praha 1937, s. 350 ● k šedesátinám: AMP [Píša], Právo lidu 31. 10. 1937; P. E. [Eisner], Prager Presse 31. 10. 1937; -btk- [V. Brtník], Zvon 38, 1937/38, s. 84 ● ref. Mariola: V. Sokolov, Loutková scéna 1, 1940/41, s. 76–77; M. Majerová: Mariola H. M., in sb. Jeden život. Hrst vzpomínek na H. M., Praha 1948, s. 98–100 a Poslední román H. M., in H. M.: Mariola, Praha 1957, s. 205–207 ● R. Nasková: Jak šel život, Praha 1941, s. 77–78; sb. Jeden život. Hrst vzpomínek na H. M., Praha 1948 (obs. A. Pražák: H. M.; J. Benda: H. M. mezi mladými umělci; L. Laudová-Štychová: Česká La Passionaria; R. Nasková: Bratrství H. M.; E. F. Burian: Nikdy nezapomenu); V. Kastnerová: Tvůrčí cesta H. M. v letech 1903–1923, dipl., FF UK, Praha 1952; O. Neumannová: Pilná rozsevačka, hrdá bojovnice, in H. M.: Pilná rozsevačka, Praha 1952, s. 5–29; J. Kvapil: [Dopis H. M.], Divadelní noviny 2, 1958, č. 3, s. 6–7; J. Kopecký: Nedokončené zápasy, Praha 1961, s. 67, 256; F. Buriánek: Generace buřičů, Praha 1968, s. 253; nesign.: H. M., in Čeští spisovatelé z přelomu 19. a 20. století, ed. Z. Pešat, Praha 1972, s. 89–92; DČD III; H. Kovaříková: H. M.: Pokus o monografický náčrt, dipl., FF UK Praha 1979; J. V. [Voráček]: H. M. (roz. Nosková), in Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež, Praha 1985, s. 243–246; N. Sieglová, Počátky české socialistické literatury pro mládež, Brno 1985, s. 79–85; nesign.: Spisovatelka – bojovnice, in A léta běží..., ed. M. Houšková, Praha 1986, s. 244–254; H. Matysková: H. M., dipl., FF UK, Praha 2003 + H. M. (1877–1940), in sb. Žena umělkyně na přelomu 19. a 20. století, Roztoky u Prahy 2005, s. 255–266; J. Trojan: H. M. Život a dílo, disertace, LA PNP, fond A. Pražák, rkp.
Kunc I, LČL, SČS 1964, SČS 2000, PSN

Vznik: 2015