V dětství byl fundatistou augustiniánského kláštera na Starém Brně, absolvent 1874 C. k. slovanského ústavu ku vzdělávání učitelů v Brně, 1875 ve Varhanické škole v Praze, stáže: 1879 Lipsko, Vídeň. 1881–1919 zakladatel a ředitel Varhanické školy v Brně, 1884 zakladatel časopisu Hudební listy, sbormistr Filharmonického spolku Beseda brněnská 1876–88, ředitel Besedy brněnské 1882–90, předseda Ruského kroužku v Brně 1897–1915, profesor mistrovské školy pražské konzervatoře 1919–25. Napsal řadu pedagogických a teoretických studií a učebnic. Autor světového významu. Osobitá melodika a rytmika jeho hudby vychází z důkladného rozboru lidové písně, studoval nejen rodný lašský folklor, zajímal se i o nápěvky české, moravské, polské, ruské. Používal na svou dobu v Čechách nezvyklé harmonické, polymelodické kompoziční postupy. Vytvořil teorii nápěvků mluvy, melodický spád jako výrazový prostředek mluvené řeči, charakteristickým znakem jeho hudby jsou také sčasovky, stále opakované nápěvky. Do jeho skladatelské činnosti patří sběr a úprava lidových písní a tanců, tvorba písní umělých, sborů, klavírních skladeb, komorních a symfonických děl. Významné místo v jeho tvorbě zaujímají opery Šárka, Počátek románu, Její pastorkyňa, Osud, Výlety pana Broučka, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu. Společně s L. Bakešovou a X. Běhálkovou spolupracoval na sbírání folklorních tanců (Národní tance na Moravě, 1895), pro Sokol složil 1895 Hudbu ke kroužení kuželi. Připravoval napsání baletu Pod Radhoštěm 1888, nedokončil Valašské tance 1890 – 1 dějství, 11 tanců. Některé z nich použil pro původní balet Rákoš Rákoczy, z něhož se hrají samostatně Lašské tance. Z jeho původně nebaletní hudby byly tanečně ztvárněny: Amarus (ND Praha 1992, ch. L. Vaculík), Capriccio pro levou ruku (DNz 1984 v inscenaci Sny, ch. a r. L. Fialka), Concertino (Miniopera Brno 1978 a PKB 1987, ch. L. Ogoun), Glagolská mše (Brno 1969, ch. P. Šmok; Ústí n. Labem 1997, ch. L. Vaculík), Listy důvěrné/2. smyčcový kvartet (s libretem na téma osnovy Matka, Milenka, Inspirace a Smrt v ch. P. Šmoka: pp. Balet Praha 27. 5. 1968, Basilej 1971, SND Bratislava 1973, Darmstadt 1975, Drážďany, PKB a Poznaň 1976; v ch. I. Vejsady po názvem Ulity, New Ballet Brno, 1991), Mládí (ND Praha 1978, ch. J. Němeček; Brno 1988, ch. J. Kyselák), Moravské tance (ND Praha 1949, ch. S. Machov), Moravské a Lašské tance (Plzeň 1972, ch. G. Voborník), Návrat do neznámé země, koláž z klavírních skladeb Sonáta 1. X. 1905, V mlhách, Po zarostlém chodníčku (ND Praha 1992, ch. J. Kylián), Pohádka pro violoncello a klavír (PKB 1997, ch. L. Vaculík), Po zarostlém chodníčku (PKB 1998, ch. K. Franková, P. Šmok), I. smyčcový kvartet (ND Praha 1978 a Liberec 1979, ch. F. Pokorný; PKB 1987, ch. P. Šmok), Sonáta pro housle a klavír (Balet Praha 1999, ch. P. Zuska), Suita z Lišky Bystroušky (Brno 1988, ch. L. Ogoun), Suita pro smyčce (Olomouc 1990, ch. I. Hurych; PKB 1994, ch. P. Šmok), Sinfonietta (PKB 1985, ch. P. Šmok; Brno 1991, ch. M. Turková; Ústí n. Labem 1996, ch. P. Šmok; ND Praha 2000, ch. J. Kylián), Taras Bulba, V mlhách (DNz 1984 v inscenaci Sny, ch. a r. L. Fialka; Hukvaldy 1994, ch. I. Hurych; PKB 1996, ch. P. Zuska), Zápisník zmizelého (Miniopera Brno 1978, ch. L. Ogoun; Komorní opera M. Wasserbauera v Brně, 1987, režie V. Věžník, ch. L. Ogoun; PKB, 1992, ch. P. Šmok; Ostrava 1994, ch. I. Hurych), Žárlivost – na zamýšlenou, ale nerealizovanou předehru k opeře Její pastorkyňa (Balet deseti 1988 a PKB 1989, ch. D. Wiesner). V zahraničí byly tanečně ztvárněny: I. smyčcový kvartet (Düsseldorf 1966, ch. E. Walter; Julliard School New York 1971, ch. A. Tudor), Listy důvěrné (Kolín n. Rýnem 1968, ch. G. Furtwängler; Skotský balet v Edinburku 1975, ch. H. King; Sadler’s Wells Royal Ballet 1978, ch. L. Seymour; NDT Haag 1978, ch. J. Kylián), koláž z Janáčkových skladeb pod názvem Arriving Bellevue Sunday uvedl ch. A. Killar (Skotský balet Edinburk 1971). J. Kylián dále uvedl např. výběr ze skladeb (viz výše inscenace ND Praha 1992) pod názvem Návrat do neznámé země (Stuttgart 1974, NDT Haag 1979), V mlhách pod názvem Návrat z cizí země (NDT Haag 1979), Sinfoniettu (Charleston USA, 1978), Glagolskou mši (NDT Haag 1979), Po zarostlém chodníčku (NDT Haag 1980). L. Janáček získal mnohá uznání, mj. čestný doktorát brněnské univerzity 1925.
Literatura
mj. Helfert, V.: Leoš Janáček, Brno, Oldřich Pazdírek 1939 • Štědroň, B.: Leoš Janáček, Praha, Panton 1976 • Vogel, J.: Leoš Janáček, Praha, SHV 1963
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 115–116
