Po dramatickém debutu Mušky (společenské drama ze současnosti) byl s nadějemi vyhlížen jako budoucí Čechov. Přes dobře odpozorované detaily a přiléhavou kresbu postav však jeho tvorba strádala kompozičními slabinami a chabou dramatičností. Trpěly jimi jak psychologické hry ze současnosti, tak rozvleklá historická dramata.
Vlastním jménem Kohlmann. Byl synem hospodářského správce, který pracoval na různých statcích, a starším bratrem básníka Jaroslava K. Cassia. Rodina žila od 1891 v Praze, kde K. po dokončení gymnaziálních studií v Křemencové ul. vystudoval práva (1896–1901) a 1909 si otevřel advokátní kancelář. Literatuře se věnoval od konce devadesátých let. Vedle vlastní tvorby (romány Dominik, 1904; Sedláci, 1906; Kmotřička revoluce, 1923) překládal z ruštiny (Bělinskij, Puškin, Turgeněv) a angličtiny (Twain, Jerome) a byl publicisticky činný. Živě se zajímal o ruskou literaturu, především o L. N. Tolstého. Články o literatuře, referáty a divadelní kritiky publikoval v Hlasu národa, Národním obzoru, Rozhledech aj. Advokátní praxe jej však od uměleckých a publicistických aktivit odvedla; po 1910 se k nim vracel jen zcela výjimečně.
Debutoval společenským dramatem ze současnosti Mušky (původně dialogizovaná povídka), jímž se přihlásil ke snahám o „prostou reprodukci života“. Hra byla přirovnávána ke Kvapilovým Oblakům a autor označen za nadějného debutanta a možného budoucího Čechova; kritika ocenila pozorovací talent a kresbu postav, zároveň poukázala na kompoziční slabiny a chabou dramatičnost. Hrdiny K. dramat ze současnosti (Vychovatel, Svatí) jsou citově labilní, rozpolcené osobnosti, prožívající neustále rozpor mezi ideálem a skutečností. K. hry se vřazují do dobového proudu psychologické dramatiky úsilím o postižení niterných stavů a pocitů, avšak jejich dramatičnost nejsou schopny uchopit a vyjevit. Rozvleklostí a nedramatičností trpěla i historická dramata Šlechtici z doby Rudolfa II. a Táboři, líčící náboženské různice po smrti kněze Jana Želivského. Ostřejší kresbou postav a vyhrocenějšími privátními i mocenskými konflikty se vyznačuje předbělohorské drama Zimní král, zobrazující Friedricha Falckého jako nerozhodného a váhavého slabocha, který selhává jako vladař i jako manžel.
Hry
Mušky, Švandovo divadlo 1906, i t.; Vychovatel, VD 1909, i t.; Zimní král, t. 1909, MD Plzeň 1913; Šlechtici, t. 1909, VD 1916; Svatí, t. 1910; Táboři, t. 1910, Uranie 1924.
Literatura
Ref. Mušky: O. Theer, Lumír 34, 1905/06, s. 240; -ll-, Máj 4, 1905/06, s. 431; J. Hilbert, Moderní revue 12, 1905/06, sv. 17, s. 179; A. B. D.: Pokroková revue 2, 1905/06, s. 396–397; nesign. [V. Tille], Přehled 4, 1905/06, s. 357, 428 → Kouzelná moc divadla, Praha 2007; M. Hýsek, Lidová revue moravskoslezská 2, 1905/06, s. 287; D., Zlatá Praha 23, 1905/06, s. 274; J. Lý [Ladecký], Zvon 6, 1905/06, s. 430 ● ref. Vychovatel: E., Máj 7, 1908/09, s. 532; O. Fischer, Přehled 7, 1908/09, s. 782; Tristan [S. V. Friedl], Zvon9, 1908/09, s. 670; K. Čvančara: Osvěta 39, 1909, s. 849–850 ● ref. Zimní král: R. [V. Červinka], Zlatá Praha 26, 1908/09, s. 312; nesign., Český denník 15., 17. a 26. 10. 1913; Z. Knittl, Máj 12, 1913/14, s. 35 ● R. [V. Červinka], Zlatá Praha 27, 1909/10, s. 580 [ref. Šlechtici + Svatí] ● ref. Šlechtici: J. Bartoš, Národní obzor 20. 8. 1910; K. [F. V. Krejčí], Právo lidu12. 10. 1916; jv [Vodák], Lidové noviny 13. 10. 1916; -oe-, Topičův sborník 4, 1916/17, s. 94; nesign., Zvon17, 1916/17, s. 55 ● ref. Táboři: K. Engelmüller, Národní politika 18. 10. 1924, ráno; Et., Zvon 25, 1924/25, s. 98.
LČL, Otto; Plzeň
Vznik: 2015
