Kocian, Jaroslav

Narodil se v rodině obchodníka se střižním zbožím Čeňka a Amálie Kociánových (později odstranil ze jména čárku nad a). Vystudoval obchodní školu v Přerově a poté vypomáhal matce v obchodě jako účetní. Od 1912 hrál ochotnicky v tišnovském Sokole. V květnu 1914 jej angažoval ředitel divadelní společnosti B. Jeřábek, ale již po měsíci K.přešel do souboru V. Choděry. Ani s ním dlouho neputoval; po vypuknutí 1. světové války narukoval a byl odvelen na ruskou frontu, kde přeběhl do ruského zajetí a přihlásil se do legií. U třetího pěšího pluku Jana Žižky vytvořil divadelní soubor. Koncem 1917 byli umělci přesunuti do Jekatěrinburku k divadelní komandě, jejíž organizací byl pověřen V. Menger, 1919 převzal vedení J. Jeníček. K. se zde setkal s herci J. Sýkorou, Z. Štěpánkem a A. Novákem. 1920 nastoupil do prvního stálého angažmá v Národním divadle moravskoslezském v Moravské Ostravě, kde zůstal až do 1947. V následujících deseti letech vystřídal oblastní divadla v Českých Budějovicích (1947/48, 1951/52), Gottwaldově (dnešní Zlín, 1948−51), Kladně (1952−57) a svou divadelní dráhu ukončil v Šumperku (1957/58). Jako důchodce se vrátil do Ostravy, kde prožil poslední léta života a kde také zemřel.

Herecké zkušenosti na profesionální scéně začal sbírat po první světové válce v Národním divadle moravskoslezském. Jeho projev byl zprvu vnějškově popisný, realistický s přehnanou deklamací. Postavy, které hrál, byly určovány především jeho výrazným fyzickým typem: ramenatou figurou a širokým oválným obličejem slovanského typu s velkým nosem a hustým obočím. Od mládí byl obsazován do rolí představitelů věkově starších mužů z lidového prostředí. Po počátečních epizodních rolích dostal příležitost jako makedonský voják Harpax v Plautově komedii Taškář nebo Parazit ve hře bratří Čapků Ze života hmyzu. V roli Filipa Dubského se stal protihráčem J. Myronovi (Jakub Bušek) ve Stroupežnického Našich furiantech, kde poklidné tempo a vážnost starosty Dubského prolamoval při dramatických střetech prudkým a nespoutaným furianstvím. Ve třicátých letech pod vedením režiséra a šéfa činohry J. Škody dospěl s většími hereckými úkoly k hlubší charakteristice postav, které dokázal detailně prokreslit. Diváky dojímal srdečným projevem, upřímností a bezprostředností; získával je svým jemným humorem. Válečnou zkušenost přenesl do role rozvědčíka Kalaše v Langrově Jízdní hlídce, jíž vtiskl lidskou přesvědčivost, rozvážnost a touhu po sounáležitosti. Rovněž v jeho ztvárnění hraběte Kenta v Shakespearově tragédii Král Lear kritika cenila dojemný výkon umocněný plastickým slovním projevem. V roli faráře Hory v Šrámkově Létě K. poodhalil vnitřní svět vyrovnaného, shovívavého a vřelého člověka. Od doby okupace občas režíroval pohádky a hry pro děti.

Role

Národní divadlo moravskoslezské v Moravské Ostravě
(České divadlo moravskoostravské 1941–44, Zemské divadlo Ostrava 1945–48)

Brňovják (F. Sokol-Tůma: Pasekáři), Správce (J. N. Štěpánek: Čech a Němec) − 1920; Wambli Wašte (M. E. Selby: Kvítek prérie), Nadporučík Kruta (F. Šrámek: Hagenbek), Dr. Hallemeier (K. Čapek: R. U. R.), Valér, sluha (Molière: Lékařem proti své vůli) + Colin (týž: Ošálený manžel), Hornig (G. Hauptmann: Tkalci), Goujet (É. Zola, dram. W. Busnach – O. Gastineau: Zabiják), Šohaj (J. Šolba: Zločin v horské boudě), Martin (A. Jirásek: Vojnarka), Harpax (Plautus: Taškář) − 1921; Parazit (K. a J. Čapkové: Ze života hmyzu) − 1922; Filip Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), F. X. Svoboda: Poslední muž) − 1924; Štěpán Páleč (J. K. Tyl: Jan Hus) − 1926; John Perrybingle (Ch. Dickens, dram. V. Gamza: Cvrček u krbu) − 1930; Jemeljan Černozemec (V. Katajev: Kvadratura kruhu) − 1931; Kalaš (F. Langer: Jízdní hlídka) − 1935; Vysloužilec (E. Vachek: Benedek aneb Vojenská čest) − 1936; Hrabě Kent (W. Shakespeare: Král Lear), Ministr zdravotnictví (K. Čapek: Bílá nemoc), Farář Hora (F. Šrámek: Léto), Gurij Krotký (M. Gorkij: Vassa Železnovova) – 1937; Vávra (A. a V. Mrštíkové: Maryša) − 1938; Florian Králíček (F. F. Šamberk: Jednácté přikázání), Václav Alexy (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Petr Petrovič Lužin (F. M. Dostojevskij, dram. J. Bor: Zločin a trest), Ředitel hotelu (V. Poláček, h. M. Hanák: Ať se mládívydovádí), Obroční Hřídelíček (F. X. Svoboda: Čekanky) – 1939; Pan Bonnefoi (Molière: Zdravý nemocný), Dr. Chambers (R. Besier: Alžběta Browningová), Julius Wolf (G. Hauptmann: Bobří kožich), Jehoň (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů), Jíra (A. Jirásek: Kolébka), Rypák, kotlář (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské) – 1940; Jakub Bušek (L. Stroupežnický: Naši furianti, i JČND 1947) – 1942; Kotala (F. Sokol-Tůma: Staříček Holuša), Reverend Rankin (G. B. Shaw: Obrácení kapitána Brassbounda), Kníže (F. Langer: Obrácení Ferdyše Pištory), Zachar (M. Gorkij: Nepřátelé), Braha (A. Jirásek: Lucerna), Crooks (J. Steinbeck: O myších a lidech) − 1946; Maffeo Polo (E. O’Neill: Milionový Marco), Tragický pán (F. Werfel: Jacobowski a plukovník), Pan Coade (J. M. Barrie: Poslední příležitost), Mackenzie (A. Christie: Deset malých černoušků, i JČND 1947) − 1947.

Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích
(Jihočeské městské a oblastní divadlo České Budějovice 1948–49, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1949–55)

Estéban (Lope de Vega: Vzbouření na vsi), Farář + Pan Liéjois (J. Sarment: Prababička Mouretová), Princ Marokánský (W. Shakespeare: Kupec benátský) − 1947; Martin Kabát (J. Drda: Hrátky s čertem), Egeus (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské) – 1948; Mirský (O. Nedbal: Polská krev, i Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1951) – 1949; Jakub Závora (J. K. Tyl: Lesní panna), Šrámek (A. Jirásek: Samota) − 1951.

Divadlo pracujících Gottwaldov

Vohryzek (V. Cach: DS 70 nevyjíždí), Kolmistr (A. Zápotocký, dram. J. Nezval: Vstanou noví bojovníci), Doubrava (K. Stanislav: Doubravové) − 1949; Žožiňák (I. Prachař: Hadajú sa o rozumné), Barnabáš (J. K. Tyl: Lesní panna), Muchomír Kulíšek (F. F. Šamberk: Palackého třída 27), Pan Hošek (W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské), Sergej Alexandrovič Trubnikov (K. Simonov: Cizí stín) − 1950; Prokop Závada (A. Jirásek: Jan Žižka) − 1951.

Městské a oblastní divadlo Kladno

Boda + Pal Boda (E. Urbán: Křest ohněm), Stryžeň (A. Kornejčuk: Zkáza eskadry) − 1953; Pán + Profesor (H. Kipphardt: Hledá se Shakespeare) − 1954; Harpagon (Molière: Lakomec) − 1955; Odger (A. Dvořák − V. Vejražka: Za mládí světa), Pevný (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské) − 1956; Valenta (J. K. Tyl: Paličova dcera), Strážník + Generálmajor (J. Hašek, dram. J. Budínský − P. Pásek: Dobrý voják Švejk), Dostál (F. Langer: Obrácení Ferdyše Pištory) − 1957.

Severomoravské oblastní divadlo Šumperk

Josef Tuláček (M. Kubátová, dram. J. Strejčková: Jak přišla basa do nebe), Ignatij Špigelský (I. S. Turgeněv: Měsíc na vsi), Waldemar Rex (A. G. Petermann: Kdo je vrah?) − 1957.

Režie

České divadlo moravskoostravské v Ostravě

J. Lada, dram. F. Novotný: Bubáci a hastrmani, i JČND 1947 − 1943; V. Vaňátko: Bezhlavý rytíř − 1944.

Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích
(Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1949–55)

V. Říha: Dvě Maričky − 1947; J. Foglar: Tábor ve sluneční zátoce − 1948; M. Stehlík: Perníková chaloupka − 1951.

Divadlo pracujících Gottwaldov

V. Vaňátko: Jak květinky přezimovaly, i Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1952, Městské a oblastní divadlo Kladno 1954 − 1950.

Městské a oblastní divadlo Kladno

F. Hrubín: Šípková Růženka − 1955.

Teatralia

Z ouřední moci. In Vzpomínky absolventů chlapecké školy měšťanské v Tišnově 1884−1934, Tišnov 1934, s. 4−6; Na oděsské pláni, Národní divadlo moravskoslezské 17, 1935, č. 4−5, nestr.; Obecenstvo snad nejkrásnější, Divadlo 24, 1938, s. 117; Projev na krajské všeodborové konferenci ROH, Divadelní list 2, 1947, č. 14, s. 13.

Prameny

Archiv NDM: Soupis rolí (online, cit. 29. 9. 2016), URL: http://www.ndm.cz/cz/osoba/4347-kocian-jaroslav.html#anch

Literatura

Martínek V.: Ze života hmyzu, Moravskoslezský deník25. 2. 1922 [Parazit] + Naši furianti, tamtéž 12. 2. 1924 [Filip Dubský]; -zb- [Zdeněk Bár]: Legionářská hra Františka Langra, Moravskoslezský deník 30. 10. 1935 [Kalaš]; -drko- [Karel Otto]: Nová legionářská hra, České slovo 31. 10. 1935 [Kalaš] + Shakespeare: Král Lear, tamtéž 24. 1. 1937 [Hrabě Kent]; J. Škoda: Dvacet let činnosti J. K., Divadlo 27, 1941, s. 72; J. Pacl: Na rozloučenou, Divadelní list 2, 1947, č. 14, s. 11; M. Zbavitel: Osm hereckých portrétů. Herci staré gardy ostravské činohry, Ostrava 1985, s. 153−170.

Biografický slovník Slezska

Vznik: 2016