Od 1887 do konce první války cestoval s řadou divadelních společností; osvědčil se jako realistický herec se smyslem pro drobnokresbu a oblíbený komik. S K. Želenským krátce vedl cestující Českou činohru (1918). Poté nalezl doživotní působiště v Ostravě, kde se těšil značné popularitě. Hrál i režíroval v realistickém duchu. Nepříliš úspěšně se pokoušel psát divadelní hry (na jeviště se dostaly jen dvě).
Syn herce Antonína K. a jeho ženy Marie Matyldy, dcery principála J. Kullase. Vyrůstal v prostředí kočovných společností, u nichž hrával dětské role. 1887 utekl ke společnosti J. Faltyse, postupně vystřídal angažmá u ředitelů V. K. Jelínka (od 1889), J. Muška (1891, 1895, 1900, 1906/07), F. Pokorného (1892/93), E. Zöllnerové (1893), M. Kozlanské (za vedení A. Chlumského, 1895) aj. V období 1903–15 byl čtyřikrát u J. Štekra, mezitím hrál u K. Postla (1904/05), J. Hodra (1911–12), V. Mlčkovského (podzim 1913) a R. Příbramského (prosinec 1913), v nezjištěnou dobu u Divadla sdružených měst východočeských. Za války cestoval se společností A. Konětopské-Havlíčkové (1915–18) a krátce s Českou činohrou, kterou s K. Želenským vedl (1918). Od začátku 1919 působil v Ostravě, kde začínal v souboru A. J. Frýdy, vedeném A. Drašarem a vystupujícím v Národním domě, pak ho angažoval V. Jiřikovský do prvního stálého souboru nově zřízeného českého divadla a členem Národního divadla moravskoslezského byl K. až do své smrti. Na jaře 1929 byl stižen rakovinou, které podlehl.
Jeho manželkou se stala dcera herce A. Merhauta Marie (1869–1937, sňatek 23. 9. 1895 v Chocni). S K. kočovala, uplatňujíc se zejména v rolích matrón a žen z lidu, hospodských, domovnic apod. (např. Teta Drobilková, F. Šípek: Václav Hora, myslivec 18. praporu, 1901). Do Národního divadla moravskoslezského s ním už nenastoupila a hereckou dráhu ukončila. Dcery Adolfina (* 1896, provd. Konečná) a Růžena (1899–1939, provd. Sklenářová) byly rovněž herecky činné, tři synové se uplatnili v jiných profesích.
V každodenní divadelní praxi se K. na přelomu osmdesátých a devadesátých let vyškolil v realistického herce se smyslem pro drobnokresbu. Náročnější role ztvárňoval už u společnosti F. Pokorného (Jago v Shakespearově Othellovi), u publika byl oblíben zejména jako představitel komických lidových typů a postav ze Šamberkových frašek. Ke svým beneficím často volil roli Harpagona v Molièrově Lakomci. Dobře si rozuměl s postavami z realistické dramatiky (Lízal v Maryše), od poloviny devadesátých let se jeho doménou staly nejrůznější figurky, od posluhů a vysloužilých vojáků po vrchnostenské úředníky, učitele a pátery, jimž propůjčoval výraznou tvářnost. Před 1. světovou válkou mu umělecky náročnější repertoár Hodrovy společnosti rozšířil dosavadní škálu úkolů. V posledním desetiletí své herecké práce byl spolehlivým představitelem realisticky črtaných figur a figurek, a to nejen ze starší dramatiky, hrál např. i dědka Šefla v Čapkově Loupežníkovi. Vedle projevu mladší generace se však jeho realistické herectví jevilo, hlavně v moderním repertoáru, jako konzervativní. U ostravského publika se nicméně těšil značné popularitě. – Za pobytu u Pokorného začal režírovat a po celou svou další divadelní dráhu se režii věnoval. Připravoval zejména českou, ale i světovou klasiku, soudobé veselohry a vlastní pohádky pro děti. Pro dramatiku nerealistických směrů neměl valné pochopení. Pokoušel se také psát divadelní hry. Pokud je známo, na jeviště se dostaly jen dvě: Lešetínský kovář na námět stejnojmenné epické básně S. Čecha a Satan, Bůh a člověk, čtyřaktová „výpravná fantastická hra s hudbou“. Texty ani provedení dalších dvou her, nabízených 1915 v denním tisku (Můj milý se z vojny vrátil a Ženy, které svádějí) nebyly zjištěny. Později napsal několik pohádkových her pro děti.
Role
Faltysova společnost
Vilém Kaplíř ze Sulevic (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1887; Zloboch (E. Pohl: Sedm havranů) – b. d.
Muškova společnost
Desátník + Václav Říha (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Kappel (K. Holtei: Eleonora) – 1891.
Pokorného společnost
Jago (W. Shakespeare: Othello) – 1892/93.
Společnost M. Kozlanské řízením A. Chlumského
Lazar Leriche – Lakomství (A. Anicet Bourgeois, A. Dennery: Sedm smrtelných hříchů), Lízal (A. a V. Mrštíkové: Maryša, i spol. A. Konětopské-Havlíčkové b. d., Česká činohra 1918, NDMS 1923) – b. d. [1895].
Společnost E. Zöllnerové
Sýkora, úřední sluha (O. B. [Blumenthal]: Jmenovci aneb Dobrodružství pana Sýkory) – 1893.
Muškova společnost
Matouš, školník (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Brindaroine, Harpagonův sluha (Molière: Lakomec) – 1895; Baron Olšovský (R. Kneisl: Děvče z továrny aneb Pronásledovaný dlužník), Nagy de Szentegy (F. Kaiser: Dva malí dráteníci aneb Maďar a Slovák) – 1900; Krüglstein, důstojník na penzi (F. Šípek: Václav Hora, myslivec 18. praporu) – 1901; Harpagon (Molière: Lakomec, i Frýdova spol. 1919, NDMS 1927) – 1906/07; Posluha (J. Šmaha: Zlato), Kroužilka, rychtář (A. Jirásek: Lucerna) – 1907; P. František Rozražovský (J. J. Kolár: Pražský žid) – b. d.
Štekrova společnost
Bartoloměj Pecka (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, i NDMS 1922), Moulinet (G. Ohnet: Majitel hutí, i Hodrova spol. 1912), Migala (F. Sokol Tůma: Pasekáři, i NDMS 1920), Trestanec Trouille (M. Hennequin, P. Veber: Tři neděle v chládku) – b. d.
Hodrova společnost
Fortuné Brunique (A. Bisson, M. Hennequin: Pokání starého hříšníka), Kalistrat Grigorjev (A. F. Pisemskij: Hořký osud), Barbu, cikánský šumař (L. Ganghofer, M. Brociner: Bojarova svatba), Emil Weidenbaum (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Kantor (G. Hauptmann: Potopený zvon), z Websů, generál ve výslužbě (H. Sudermann: Domov), 1. žid (O. Wilde: Salome) – 1912.
Frýdova společnost
Polonius (W. Shakespeare: Hamlet) – Ostrava 1919.
Národní divadlo moravskoslezské
Staříček Holuša (F. Sokol Tůma: Staříček Holuša), Falu Eliab (J. J. Kolár: Pražský žid), Zvonek (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Blazius (A. de Musset: Se srdcem divno hrát), Kohout (F. X. Svoboda: Poslední muž) – 1919; Argan (Molière: Zdravý nemocný), Kaplan Wulfhari (A. Jirásek: Gero), Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), Princ Camillo Borghese (E. Bozděch: Světa pán v županu), Domikát (F. Sokol Tůma: Na šachtě), Klásek (A. Jirásek: Lucerna), Dědek Šefl (K. Čapek: Loupežník) – 1920; Sim (T. M. Plautus: Taškář), Vasil (K. Sabina: Inzerát), Koždoň (F. Sokol Tůma: Gorali), Hruška (A. Jirásek: Vojnarka) – 1921; Bartoloměj Pecka (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) – 1922; Muchomír Kulíšek (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Nožejček (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Schmierglanz (F. Sokol Tůma: V záři milionů) – 1923; Habršperk (L. Stroupežnický: Naši furianti), Srpoš (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů), Kulich (I. Herrmann, dram. R. Pohorská: Vdavky Nanynky Kulichovy), Petr Lebduška (F. A. Šubert: Žně) – 1924; Bartoníček (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka) – 1927; Živeles (J. K. Tyl: Fidlovačka) – 1928; Krüger (G. Hauptmann: Bobří kožich) – 1929.
Režie
Hodrova společnost
F. Schiller: Loupežníci – 1912 (i NDMS 1924).
Frýdova společnost
Molière: Lakomec (i NDMS 1927), F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání (i NDMS 1922) – Ostrava 1919.
Národní divadlo moravskoslezské
G. B. Shaw: Pygmalion, L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě, J. J. Kolár: Pražský žid, F. Sokol Tůma: Staříček Holuša, F. V. Krejčí: Povodeň – 1919; F. F. Šamberk: Kulatý svět, J. K. Tyl: Jan Hus, J. N. Štěpánek: Čech a Němec, A. Kantor: Paleček a Zlatovláska, týž: Sirotek v Radhošti, E. Tréval: Zahučaly lesy, J. Vrchlický: Noc na Karlštejně – 1920; A. Kantor: Čarovný závoj, F. Sokol Tůma: Gorali, J. Štolba: Zločin v horské boudě, W. Ellis: Jeho kočička – 1921; P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba, V. Hugo: Marie Tudorovna, J. Vrchlický: Rabínská moudrost, J. M. Synge: Rek západu, J. Nestroy, ú. J. K. Tyl: Děvče z předměstí, S. Krzywoszewski: Čert a krčmářka – 1922; H. Ibsen: Nepřítel lidu, M. Hennequin, P. Veber: Tři neděle v chládku, F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27, J. Štolba: Na letním bytě, L. Stroupežnický: Sirotčí peníze, týž: Zvíkovský rarášek, F. Sokol Tůma: V záři milionů, D. Niccodemi: Malá Scampolo – 1923; F. Gandéra: Srdce trumfem, J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, I. Herrmann, dram. R. Pohorská: Vdavky Nanynky Kulichovy, V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů, F. X. Svoboda: Poslední muž – 1924; S. K. Macháček: Ženichové, A. Zieglosserová: Cácorka – 1925; F. Arnold, A. Bach: Španělská muška, J. K. Tyl: Lesní panna – 1926; A. Kantor: Paleček na cestách, týž: Letem světem pro pohádky dětem – 1928.
Hry
Lešetínský kovář, spol. F. Kosteleckého 1907; Satan, Bůh a člověk, Lidové (Pištěkovo) div. 1913; Paleček a Zlatovláska, NDMS 1920; Sirotek v Radhošti, NDMS 1920; Čarovný závoj, NDMS 1921; Honba na muže aneb Všecky myšky za sebou, t. Mariánské Hory u Mor. Ostravy [1922]; Paleček na cestách, NDMS 1928; Letem světem pro pohádky dětem, NDMS 1928.
Prameny
SOA Praha: Sbírka matrik, Beroun 30, matrika narozených 1839–1873, s. 367, obr. 370.
Literatura
17. 3. 1915 [nabídka K. her]; J. Myron: A. K., in Národní divadlo moravskoslezské 1919–1929, ed. L. Knotek, Moravská Ostrava 1929, s. 82–86 ● nekrology: J. Myron, Divadlo 15, 1929, s. 20; Dr. [R. Drnek], Moravskoslezský deník 7. 9. 1929; A. Rýdl, Duch času 8. 9. 1929 ● J. Knap: Umělcové na pouti, Praha 1961, s. 196, 215, 223; M. Zbavitel: Jiří Myron, Praha 1980, zvl. s. 73–75 + Osm hereckých portrétů, Praha 1985, s. 18–33.
Biografický slovník Slezska; Buchner
Vznik: 2015
