Durasová, Božena

Psána též Důrasová. Pocházela ze starého selského rodu. Když otec přišel o majetek, našel si místo v Praze jako úředník pojišťovny a rodina se přestěhovala 1889 nebo 1890 na Žižkov. D. studovala od třinácti let na pražské konzervatoři zpěv u Leontiny z Dötscherů a herectví u O. Sklenářové-Malé. Po absolvování školy (1904) koncertovala, 1906 se obrátila k divadelní dráze: Od května vystupovala pod pseudonymem Marita Válková ve Švandově divadle na Smíchově, v červnu oznamoval tisk její angažmá, ale na podzim 1906 hrála (pod vlastním jménem) v holešovickém Lidovém divadle Uranie. 1907 se ucházela o místo v novém Městském divadle Královských Vinohrad a navzdory nevůli ředitele F. A. Šuberta je získala. Působila tu hlavně v operetě, která dominovala její divadelní činnosti. Z berlínského angažmá, které jí nabízel F. Zavřel po svých pohostinských režiích v Praze 1914, sešlo po jeho náhlém úmrtí. 1916 se provdala za sochaře Jana Štursu (1925 spáchal sebevraždu). V konfliktu mezi částí souboru a vedením Městského divadla Královských Vinohrad, jmenovitě šéfem činohry a místoředitelem K. H. Hilarem (1919), stála na straně bouřící se opozice. Po následném odtržení zpěvoherního souboru nastoupila spolu s ním v září 1919 do nově zřízené Vinohradské zpěvohry; v srpnu 1923 zdejší angažmá ukončila a žádné další už nepřijala. Do Vinohradské zpěvohry se vracela jako host (vystupovala též v jejích operetních cyklech, pořádaných v létě 1930 a 1931 v Městském divadle na Královských Vinohradech).

Ve svých začátcích na pražských předměstských scénách D. dělila svou činnost mezi operetu a činohru; v Uranii se uplatňovala v činohře, která v tamním repertoáru převládala. Po nástupu do vinohradského divadla na sebe upozornila v Helmesbergerově operetě Děvče s fialkami (1907) a zvláště v roli Alice ve Fallově operetě Dolarové princezny (1908). Během prvních dvou let se vypracovala do pozice první dámy zdejší operety, kterou si udržela do konce angažmá. Zastávala subretní obor, pro který měla velmi dobré předpoklady v sytém a tvárném, kvalitně vyškoleném sopránu, v atraktivním zjevu a ve vervním temperamentu. Dobře tančila a této její schopnosti využili domácí autoři, kteří pro ni psali role s tanečními kreacemi (Piskáček: Steeple chase; Pečke: Helenin návrat). Její interpretace operetních rolí byla ceněna pro vytříbený vkus, cit pro míru a umělecký smysl, jež vzdalovaly její výkony i jen od náznaků hrubosti či nízkosti. Kultivovala operetní žánr, v němž co do procítěného podání postav neměla podle divadelních referentů na české zpěvoherní scéně konkurenci. Ve vinohradském divadle si vytvořila kmenový repertoár ze stěžejních rolí domácí i světové operety (Helena z Polské krve, Julja z Vinobraní, Saffi z Cikánského barona, Paní Favartová ad.), s nímž hostovala v jiných divadlech (v Brně, Plzni) a který přenesla do Vinohradské zpěvohry, kde se už jen nemálo rozšířil.

Neovlivněna jevištním psychologismem a impresionismem dostála v činohře stylovým požadavkům režií F. Zavřela (Dyk: Zmoudření Dona Quijota) a K. H. Hilara (Louÿs, Frondaie: Žena a tatrman, Sternheim: Snob, Strindberg: Tanec smrti), jež předznamenávaly český jevištní expresionismus. Ve slibně zahájené činoherní kariéře však soustavně nepokračovala. Smysl pro moderní dramatiku a inscenační postupy stvrdila počátkem dvacátých let na smíchovské scéně, kde hrála Lulu v obou dílech Wedekindova dramatu a hlavní roli Wildgansovy Lásky. V nemnoha činoherních rolích vytvářela podoby záhadného a omamného, avšak ničivého a nelítostného ženství. Vybavena štíhlými údy, téměř jinošskou postavou, tělesnou pružností šelmy a vášnivým temperamentem, který dokázala krotit a podřídit uměleckým hlediskům, dosahovala působivého pojetí a podání hrdinek především pohybovou, mimickou a celkově výtvarnou stránkou svých kreací, mluvní projev nesl ozvuky operetní manýry. Zůstala věrna operetě, kde dosáhla velkých úspěchů a popularity, ale kde ji jako subretu omezoval postupující věk.

Role

Švandovo divadlo

Princ Rafael (J. Offenbach: Trebizondská princezna) j. h., Miss Elliotová (A. Engel, J. Horst: Zastavená primadona) j. h., Panská (L. Archleb: Granátníci princezny Reginy) – 1906.

Uranie

[?] (A. Dumas ml.: Princezna Georgesova), [?] (A. Valabrègue: Ustupte ženám!) – 1906; [?] (P. Veber: Lutti), [?] (A. Dumas st.: Kean), Kačenka (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), [?] (K. Haffner: Studenti na Děvohradě), Pavla Sokolová (E. Jacobson, O. Girndt: Bílá vrána), [?] (A. Capus: Manželové paní Leontiny), [?] (E. a J. Goncourtové: Henrietta Maréchalová) – 1907.

Městské divadlo Královských Vinohrad

Fanny (J. Helmesberger: Děvče s fialkami) – 1907; Hanči (E. Reiterer, Josef Strauss: Jarní vánek), Micaela (G. Bizet: Carmen), Alice (L. Fall: Dolarové princezny), Fauchon Ducloirová (A. Engel, J. Horst: Modrá myška), Marie Antonovna (K. Weis: Revisor) – 1908; Saffi (J. Strauss: Cikánský baron), Jana (L. Fall: Rozvedená paní), Lora Zipserová (F. Lehár: Muž tří žen) – 1909; Fanča Steingruberová (O. Straus: Kouzlo valčíku), Barbora (O. Nedbal: Cudná Barbora), Melly Palmieris (F. Lehár: Veselá vdova) – 1910; Tony (L. Fall: Bratříčku můj!), Rézla (G. Jarno: Muzikantská krev), Princezna Margot (L. Fall: Krásná Risetta), Paní Hauenštajnová (V. Štech: Deskový statek) – 1911; Concha (P. Louÿs, P. Frondaie: Žena a tatrman), Helena de Solange (A. Messager: Veronika), Nausikaa (C. Terrasse: Námluvy Telemachovy), Luison Duval (O. Straus: Přítelinka), Milča (R. Piskáček: Osudný manévr), Helena (L. Fall: Náš Gustýnek) – 1912; Gabriela (A. Provazník: Bonbonový král), Aneta Montorini (E. Kálmán: Veselý král), Gobetta (M. Hennequin, P. Veber: Paní presidentová), Boulotta (J. Offenbach: Modrovous), Věra Saburová (O. Wilde: Nihilisté), Henry (R. Heuberger: Ples v opeře), Sári (E. Kálmán: Cikánský primáš) – 1913; Helena (O. Nedbal: Polská krev), Hraběnka Ninon d’Andrée (R. Piskáček: Steeple chase), Yum–Yum (A. S. Sullivan: Mikado), Dolores + Dulcinea (V. Dyk: Zmoudření Dona Quijota), Denisa de Champlatreux (F. Hervé: Mamzelle Nitouche), Jasana (J. K. Tyl: Lesní panna), Dafnis (J. Offenbach: Dafnis a Chloe) – 1914; Lejla (J. Strauss: Tisíc a jedna noc), Lydia Petrovská (O. Straus: Neznámá kráska), Marianna (K. Sternheim: Snob) – 1915; Henrietta (A. Strindberg: Opojení), Julja Lella (O. Nedbal: Vinobraní), Justina Favartová (J. Offenbach: Paní Favartová), Boccaccio (F. v. Suppé: Boccaccio), Hanička (H. Berté dle F. Schuberta: Dům u tří děvčátek) – 1916; Alice (A. Strindberg: Tanec smrti), Helena královna Spartská (K. Pečke: Helenin návrat), Vévoda Raoul (Ch. Lecocq: Malý vévoda), Kondža Gill (L. Fall: Stambulská růže) – 1917; Emma Vallery-Nováková (V. Skoch: Libellula), Vladimír Dimitrovič (F. v. Suppé: Fatinica) – 1918; Jelena Nikolajevna (M. Arcybašev: Žárlivost), O Mimosa San (S. Jones: Gejša) – 1919.

Vinohradská zpěvohra

Růžena (F. Škroup: Dráteník) – 1919; Dolores Belanior (L. Fall: Španělský slavíček), Odetta (E. Kálmán: Bajadéra), Heda (H. Berté dle F. Schuberta: Dům u tří děvčátek) – 1922; Judy (R. Piskáček: Táta Dlouhán), Lotta Sarotti (W. Kollo: Královna noci) – 1923; Katja (J. Gilbert: Katja tanečnice), Hraběnka Marica (E. Kálmán: Hraběnka Marica) – j. h. 1927.

Švandovo divadlo

vše j. h.: Lulu (F. Wedekind: Lulu + Pandořina skříňka) – 1920; Fanchona Ducloirová (A. Engel, J. Horst: Modrá myška) j. h., Ginetta (P. Armont, M. Gerbidon: Škola kokot) – 1922; Anna (A. Wildgans: Láska), Kiki (A. Picard: Kiki), Kamila (F. Molnár: Masopust) – 1923.

Teatralia

Mezi divadelníky, Národní politika 7. 1. – 8. 4. 1945 [nedělní čísla; paměti, red. F. Bartoš]; Vzpomínky na začátky Městského divadla na Královských Vinohradech, Divadlo 33, 1947, s. 115.

Prameny

SOA Praha: Sbírka matrik, Pchery 35, matrika narozených 1884–1901, s. 6.

NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 100, obr. 808, 809.

NMd: cedule a plakáty Vinohradské zpěvohry.

Archiv NG: pozůstalost B. D.

Literatura

C. Kredba: B. D., Divadlo 8, 1909/10, s. 8–10; J. Reichmann: B. D., Divadlo 9, 1910/11, s. 325; T. [V. Tille], Národní listy 26. a 28. 1. 1912 [Concha, Žena a tatrman]; Národní politika 27. 6. 1916 [sňatek]; J. Krecar: Sňaté masky, Praha 1917, s. 88–90; V. Štech: Děvče z předměstí, Lidové noviny 25. 1. 1920 + Ženy v divadle, tamtéž 23. 1. 1921; H. Jelínek: B. D. jako Lulu, Národní politika28. 2. 1920; Národní listy 5. 8. 1923 [konec angažmá ve Vinohradské zpěvohře]; K. Engelmüller, Národní politika 9. 10. 1923 [Anna, Láska]; 20. 12. 1923 [Kamila, Masopust]; J. Kvapil: O velikosti a bohatství hercova života, Divadlo 26, 1939/40, s. 190–193 [rozhovor s B. D.]; L. Pacák: Opereta, Praha 1946, s. 184–185, 210; V. H. Jarka: Rafael nebo Dolores, in sb. Padesát let MDP 1907–1957, Praha 1958, s. 71–73; K. Nedbal: Půlstoletí s českou operou, Praha 1959, s. 85, 100, 104, 113, 386; S. Langer: Divadlo Uranie. Historie, repertoár, dokumenty, rkp. 1960, DÚk; Z. Tietze: B. D., Slánský obzor 3 (103), 1995, s. 87–93; M. Šulc: Česká operetní kronika 1863–1948, Praha 2002; Hvězdy Divadla na Vinohradech na historických gramodeskách z let 1908–1942, sest. G. Gössel, Radioservis a F. Rychtařík, Praha 2007.
ČHS, ODS, Pazdírek; Film I, Uranie, VD 90

Vznik: 2015