Příjmení psáno také Bartha, Bartta ad. – Získal teologické a hudební vzdělání a působil v Praze jako varhaník u paulánů v kostele sv. Salvátora a u servitů v kostele sv. Michala. Před 1772 odešel do Vídně, kde pobýval až do své smrti. Byl členem tamních zednářských lóží.
Vybaven znalostí pražského divadelního repertoáru (německé singspiely, italská opera) se pokusil ve Vídni uplatnit jako skladatel v oboru opery buffy. Jeho prvním dílem tohoto typu se stala La Diavolessa [Ďáblice], zkomponovaná na text C. Goldoniho (Burgtheater 1772), který už dříve použil B. Galuppi pro vlastní operu Livaghi accidenti fra amore e gelosia [Půvabné náhody mezi láskou a žárlivostí] (Benátky 1755, Praha 1756). B. dvouaktový singspiel Da ist nicht gut zu raten [V tom není dobré radit] na text G. Stephanieho ml. (autorova libretní prvotina) byl již komponován na libreto německé. B. patřil k prvním skladatelům, kteří psali zpěvohry na německá libreta pro tzv. „národní divadlo“, zřízené z rozhodnutí císaře Josefa II. v prostorách divadla Burgtheater 1778. B. singspiel byl uveden v prvním roce existence této scény (8. 8. 1778) jako jedno ze šesti tehdy realizovaných původních děl a dosáhl sedmi provedení. Příběh násilně rozdělené zamilované dvojice byl v návaznosti na pohádkovou literaturu a italské vzory lokalizován do exotického prostředí Číny. V představení účinkoval i J. Böhm, někdejší brněnský principál, a jeho manželka Marianna, kteří se stali členy vídeňského souboru. B. hudba byla pochvalně hodnocena a skladatelský úspěch pozdější literatura (⇒ Michtner 1970) přičetla „dobré české melodice“ a „samorostlému muzikantství“. Premiéra dalšího B. díla, tříaktového singspielu Der adelige Taglöhner [Šlechtic nádeníkem] zahajovala 28. 3. sezonu 1780/81. Východiskem byl opět německý text, jehož autorem byl (podle účetní knihy divadla) J. Weidmann (podle tisku libreta P. Weidmann dle G. von Nesselrodeho). B. hudba účinně spoluvytvářela komické situace ve scénách hašteření, sporů a výprasků. V roli nádeníka Erasta, šlechtického syna, debutoval tenorista českého původu Walter. Singspiel dosáhl čtyř provedení. Na téže scéně byla 1784 provedena ještě B. tříaktová buffa Il mercato di Malmantile [Trh v Malmantile, l: F. Busani dle Goldoniho]. B. oratorium Die donnernde Legion [Hřmící legie] bylo komponováno v singspielovém tónu a patří k prvním vídeňským oratoriím s německým textem (1781, l: P. Weidmann). O B. dalších aktivitách a životě je známo velmi málo.
Byl všestranným skladatelem, který kromě děl pro divadlo komponoval vokálně instrumentální skladby duchovní (árie) a komorní i orchestrální skladby v pestrém spektru pěstovaných druhů (sinfonie, skladby pro dechovou harmonii, smyčcové kvartety, sonáty pro klávesový nástroj). Sinfonie upoutávají kontrastními tématy a rozvinutou motivikou. B. singspiely, uváděné prestižním vídeňským divadlem, přebíraly do repertoáru další německé divadelní společnosti, a to i v Praze. Herecká společnost K. Wahra, působící v Divadle v Kotcích (1779–83), záhy po premiéře převzala singspiely Da ist nicht gut zu raten a Der adelige Taglöhner. Nákup provozních materiálů zapsal principál do soupisu hudebnin, který 1782 předkládal k proplacení hraběti Nosticovi. Znalost hudby z těchto singspielů v českých zemích a její šíření i v nedivadelním prostředí dosvědčují dochované instrumentální úpravy jednotlivých zpěvních čísel. Vzhledem k fragmentárně dochovaným hudebním materiálům B. jevištních prací představují tyto úpravy cenný zdroj pro poznání stylu a úrovně jeho kompozic.
Prameny a literatura
ÖNB: libreta a rkp. jevištních děl (jednotlivá čísla; kompletní partitura pro Il mercato di Malmantile); NMk, odd. zámeckých knihoven, fond Radenín, sign. 570, přív. 6: Da ist nicht gut zu rathen, Wien 1778; ČMH: instrumentální úpravy jednotlivých čísel jevištních děl; SOA Plzeň, pobočka Žlutice, RA Nosticové: [K. Wahr, 1782], Verzeichnis was mich nachfolgende Operetten und andere musikalische Stücke gekostet haben (⇒ J. Ludvová: Hudba v rodu Nostitzů, Hudební věda 23, 1986, s. 162–165). • V. Němec: Pražské varhany, Praha 1944, s. 144; R. Haas: Einleitung, in I. Umlauf: Die Bergknappen, Denkmäler der Tonkunst in Österreich 36, Graz 1959, s. XV, XVII; C. Schoenbaum: Die böhmischen Musiker in der Musikgeschichte Wiens, Studien zur Musikwissenschaft (Graz–Wien–Köln) 25, 1962, s. 481n.; F. Hadamowsky: Die Wiener Hoftheater (Staatstheater) 1776–1966 I, Wien 1966, s. 3, 25, 84; O. Michtner: Das alte Burgtheater als Opernbühne, Wien 1970, s. 44, 50–52, 79n., 363n.; M. Rutová: Valdštejnská hudební sbírka v Doksech, dis., FF UK Praha 1970 + Introduction, The Symphony 1720–1840, ed. B. S. Brook, řada B, sv. 13, New York–London 1984; G. Zechmeister: Die Wiener Theater nächst der Burg und nächst dem Kärntnerthor von 1747 bis 1776, Wien 1971, s. 349, 536; J. Havlík: Symfonie Antonína Laubeho a J. B., dis., FF UK Praha 1974; H. Federhofer: „Die donnernde Legion“ von J. B., Beiträge zur Geschichte des Oratoriums seit Händel, ed. R. Cadenbach–H. Loos, Bonn 1986, s. 135–150. • ČHS, Dlabač, Eitner, Grove, Meyer, MGG
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 36–37