Legenda české operety, subreta, herečka, ředitelka vlastního divadla v Libni a krátce i žižkovské Deklarace založila svou společnost už za 1. svět. války na propůjčenou koncesi J. Faltyse. Po válce jí koncesi postoupil J. Hanuš. Protože ředitelka stále hostovala v Aréně na Smíchově a ve Vinohradské zpěvohře, vedl společnost mladokomik F. Grabinger (vl. jm. Hörbinger), budoucí druhý manžel Zieglerové (od 1923).
Když ve 20. letech ovládla hlavní divadelní centra místo operety revue, Zieglerová se tomuto žánru odmítla přizpůsobit. Spoléhajíc na svou popularitu všude v českých zemích, hrála a zpívala – bez ohledu na věk – hlavní role v operetách Suppého (Žádný muž a tolik děvčat, Krásná Galathea, Dona Juanita), Hervého (Mam’zelle Nitouche), Lecocqa (Angot), J. Strausse (Cikánský baron, Netopýr), Heubergera (Ples v opeře), Zellera (Ptáčník, Naddůlní), Offenbacha (Krásná Helena, Dafnis a Chloe), Gilberta a Sullivana (Mikado), Rogera (Rezervistka, Past na muže), Kerkera (Kráska z New Yorku, V záři milionů), Lehára (Veselá vdova), O. Strausse (Kouzlo valčíku), Moora (Pan profesor v pekle), Jarna (Krista z myslivny), Kálmána (Podzimní manévry, Jeníček se vrátí) aj. Vyhovovala jí role americké star, která diktovala nejen repertoár, režii, ale i složení souboru (počet členů se pohyboval mezi 60–70), jehož úkolem bylo vůdčí hvězdě sekundovat. Společnost byla převážně operetní, ale uváděla i solidně nastudované opery a výjimečně i činohry. Jako první z českých cestujících společností se po převratu 1918 odvážila do pohraničí. Hrála v Prachaticích, Žatci, Terezíně, Bílině, Duchcově, Teplicích a Děčíně, v Mostě vydržela dvě sezony. Koncem 20. let svěřili stárnoucí a nemocní manželé vedení podniku F. Hörbingerovi ml. (Grabingerovu synovi z prvního manželství) i různým správcům. 1937 podnik dočasně rozpustili, 1939 koncesi převzal a společnost obnovil J. Hurt.
Literatura
Nesign: Marie Zieglerová (Křížová), Divadlo 1, 1903, s. 166; M. Zieglerová: Dojmy z umělecké cesty Amerikou, 1907 + Taková jsem, jaká jsem vždy byla a nezměnila se, Divadlo 25, 1938/39, s. 155 + My od divadla. Vzpomínky, rkp. 1960, NMd; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 152; A. Javorin: Pražské arény, 1958; J. Burda: Aby se nezapomnělo…, 1958; A. Branald: Zlaté stíny, 1980; kl [L.Klosová]: Zieglerová Marie, in: Postavy brněnského jeviště, Brno 1979–1984, s. 493.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 455—456
