Siege, Josef

Zakladatel po čtyři generace rozvětvené divadelní rodiny. Synové: herec a divadelní ředitel Ignaz S.(1818–1887) a herec Johann Nepomuk S. (1829–1904). Dcery Therese Apolonie Siege (?) a Fanny S. (?) byly též herečkami. Vnuk Adolf S. (1856–1925) a pravnuk Gustav S. (1881–1947).

Pocházel z bavorského Deggendorfu (literatura mylně uvádí Vídeň). Byl dvakrát ženat, s první manželkou Elisabeth Grafovou měl syna Ignaze, s druhou ženou Aloisií Arnnay syna Johanna Nepomuka. Obě pocházely z hornické obce Schmöllnitz (Smolník) ve Slovenském rudohoří, kde 1805 bánští úředníci nechali postavit kamenné divadlo, ve kterém hrál místní ochotnický spolek. V této části tehdejších Uher zřejmě S.dlouhodobě pobýval (koncem 10. a 20. let 19. století); jeho divadelní působení tu nebylo dosud doloženo, ale je velmi pravděpodobné. Prvním známým působištěm S. společnosti bylo Znojmo v sezoně 1811/12, kde členkou souboru byla i mladá T. Kronesová a V. Thám. V dubnu 1812 hrála společnost v Jihlavě v hostinci Bei wilden Mann, 1815 v Dolních Rakousích (Stankt Pölten, Klosterneuburg) a na různých místech Horního Bavorska. 1821–24 měl S. opět v nájmu městské divadlo ve Znojmě a postupně docílil rozšíření koncese na další moravská a slezská města. 1824 hrál v Mödlingu u Vídně a následně získal koncesi pro oblast pod Vídeňským lesem a pro dolnorakouské město Bruck an der Leitha. 1830–33 hrál v městském divadle v Jihlavě, kde mu starosta vystavil čestné vysvědčení za precizní předvedení klasických her, oper, nejnovějších činoher a veseloher. 1834 se S. se svou družinou objevil na vídeňském předměstí Hietzing, kde dával představení ve prospěch obětem požáru. 1842 hrála společnost v Písku a v srpnu na zámku Kynžvart, na podzim v Kadani a v Žatci. Mezi 1843–46 byl jejím hlavním působištěm Cheb, v létě 1846 zajížděla do Františkových Lázní. V zimní sezoně 1847/48 hrál S.opět v Písku, 1848 v Jindřichově Hradci. Tam se vyhrotily spory mezi synem a otcem natolik, že Ignaz S. soubor na přechodnou dobu vedl. 1849 se S. vrátil na ředitelskou pozici, po dvě sezony byl nájemcem městského divadla v Jihlavě. Ignaz vedl režii, ale v sezoně 1850/51 od otce odešel. S. spoluředitelem se stal F. Steiger, jako herci zůstali v souboru syn Johann Nepomuk a dcery Fanny a Therese. Následujícího roku se rodinný podnik rozpadl a otec-zakladatel i jeho potomci působili u různých divadel rakouské monarchie. Další informace o divadelních aktivitách S.jsou kusé a vzhledem k výskytu umělců téhož příjmení nejednoznačné. 1852 byl pravděpodobně ředitelem divadla ve vídeňské čtvrti Meidling, 1854 se objevuje opět v Jihlavě (vedoucí režisér a představitel otců), pak zřejmě hrál ve společnosti staršího syna Ignaze městských divadlech v Trnavě 1855–56, Rábu 1856 a 1858 a v Českých Budějovicích 1859–64 (podle almanachů herec Siege sen.); blíže neidentifikovatelný divadelník stejného příjmení je zaznamenán 1859 jako umělecký vedoucí ve štýrském Mariboru (nyní Slovinsko). O konci S. života a jeho úmrtí chybí spolehlivé zprávy.

S. je doložen jako herec komických rolí. Vzhledem k rodinnému rázu divadelní společnosti je pravděpodobné, že hrál ve většině uváděných her, které zároveň režíroval. Od 40. let je doložen v rolích (lokálních) otců. Repertoár S. společnosti byl pestrý, kromě oblíbených vídeňských frašek snažil uvádět současnou dramatiku, např. hru z vojenského prostředí Das Duellmandat J. N. Vogla, sociální drama E. Raupacha Der Müller und sein Kind hrál už 1830, tedy v roce premiéry a dramatickou báseň J. Deinhardsteina Erzherzog Maximilians Brautfahrt uvedl tři roky po premiéře v r. 1832; všechna představení se konala v Jihlavě. Společnost uváděla hry od E. Raupacha (Corona von Saluzzo, Die Schleichhändler), K. von Holteie (Perlenschnur), J. Nestroye (Verhägniβvolle Faschingsnacht), F. Hoppa (Hutmacher und Strumpfwirker) či Ch. Birch-Pfeifferové (Johannes Guttenberg, Rubens in Madrid). Činohru časem stále častěji střídaly operní kusy. Solidní úroveň si společnost držela po celá 30. léta až do počátku 40. let, o čemž svědčí ocenění jihlavského starosty, lokální kritiky i pozvání na zámek Kynžvart, kde S. pro obveselení panstva v čele s knížetem C. Metternichem, rakouským státním kancléřem, provedl 28. 8. 1842 Nestroyovu frašku Verhägniβvolle Faschingsnacht.

Prameny

MZA Brno: Sbírka matrik, Holešov 7538, matrika narozených 1813–1836, s. 28, snímek 15 [manželka Elisabeth Graf, syn Ignaz].

ZA Opava: Sbírka matrik, L VI. 5, Hranice, matrika narozených 1794–1835, s. 363, snímek 185 [manželka Alosie Arnnay, syn Johann Nepomuk].

HHStA Wien: Katalog der Portrait-Sammlung der k.u.k. General-Intendanz der k.k. Hoftheater, Abteilung 3, Gruppe VI, 1894, s. 664.

Theatermuseum Wien: Sammlung Gustav Siege, katalog: http://www.theatermuseum.at/fileadmin/content/tm/nachlaesse/S-Siege.pdf.

Literatura

Bohemia (Prag) 6. 3. 1842, 23. 9. 1842, 1. 11. 1842, 10. 9. 1846, 23. 11. 1847; Almanach für Freunde der Schauspielkunst (Berlin) 1845, s. 331, 332; 1846, s. 128; 1850, s. 157, 158; 1851, s. 150; Deutscher Bühnenalamanch (Berlin) 1856, s. 385; 1857, s. 303; 1859, s. 95, 339; 1860, s. 341; 1863, s. 94; 1864, s. 94; Ch. d’Elvert: Geschichte des Theaters in Mähren und Österreichisch Schlesien, 1852, s. 152, 183; Das Jahrbuch der Wiener Gesellschaft, Wien 1929; Roda Roda: Die Familie Siege, Prager Tagblatt 11. 6. 1929 [zřejmě mylně uvádí † 1857]; O. Pausch: Übereinige Quellen zur Theater- und Literaturgeschichte Böhmens, Mährensund der Slowakei im Österreichischen Theatermuseum, in sb. Deutschsprachiges Theater in Prag, eds. A. Jakubcová – J. Ludvová – V. Maidl, Praha 2001, s. 441; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk, sign. CD 307; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 2/3. Olomouc 2013, s. 184; O. Pausch: Ambulantes Theater durch vier Generationen. Die Familie Siege, in sb. Nestroyana (Wien) 34, 2014, č. 3/4, s. 141.

Heller, Kosch Th, ÖBL, Ulrich

Vznik: 3. 10. 2015