Siege, Ignaz

Psán též Ignatz, Hynek. Syn divadelního ředitele Josefa S. (kol. 1790–1857) a Elisabeth, roz. Grafové. Bratr herce Johanna Nepomuka S. (1829–1904) a hereček Fanny a Therese Apolonie S. Byl dvakrát ženat, nejprve s herečkou Julií Leopoldine Czerwenkovou (1816–1854), poté s herečkou Betty (Barbarou) Weissovou (1818/1819–1888) se kterou měl syna Adolfa S. (1856–1925). Jeho vnukem byl Gustav S. (1881–1947).

Jako herec poprvé vystoupil v šestnácti letech na jevišti v Jihlavě v souboru svého otce, od 1843 se podílel na vedení divadelní společnosti. Rozpory s otcem vyvrcholily 1848, kdy se S. v Jindřichově Hradci angažoval v národní gardě (funkce majora) a na krátkou dobu převzal vedení souboru. 1850 byl ředitelem společnosti opět Josefa S., který měl 1849–50 v pronájmu městské divadlo v Jihlavě, S. zastával funkci režiséra činohry. 1849 se v Písku oženil s Leopoldine Czerwenkovou, která se svou rodinou pobývala v S. souboru od počátku 40. let; zastávala obor naivek, později hrála role prvních matek. Po 1850 S. otcův soubor společně s manželkou opustil a oba zřejmě působili v divadle v Osjeku (Esseg). Od 1852 byl S. režisérem městského divadla v Trnavě (nájemce P. Fröhlich), následujícího roku se stal ředitelem. Divadlo rekonstruoval a dal je nově vymalovat. Úspěšné hospodaření vyneslo S. příslib městské rady o pronájmu na dalších pět let. Po manželčině smrti (1854 zemřela při porodu) se téhož roku oženil s členkou souboru Betty Weissovou, která převzala obor prvních matek; později měla na starosti účetnictví a pravděpodobně se podílela na vedení rodinného podniku. 1856 byl S. současně ředitelem v Trnavě a v Rábu, 1858–60 v Rábu a Českých Budějovicích. Po úspěchu budějovické sezony 1859/60 mu mělo být divadlo propůjčeno na další tři roky. Avšak v zimní sezoně 1861/62 jej městská rada, patrně nespokojená s úrovní představení, vyzvala, aby rekonstruoval soubor a obnovil repertoár. Tehdy angažoval několik českých herců ze společnosti J. Štandery: K. Poláka (též režisér), J. Mošnu, F. Paclta, M. Ryšavou, A. Libickou a další. Česká představení uváděl v Budějovicích pouze krátce, protože měla slabou návštěvnost. Poté čeští herci odešli a v létě 1862 měl soubor jinou sestavu. Kvůli opětovným stížnostem městské rady předal od zimní sezony 1863/64 vedení budějovické scény C. Moserovi, který byl předtím ředitelem divadla v Innsbrucku a S. se svojí rodinou přešel na krátkou dobu pod direkci C. Mosera. Poté S. společnost cestovala po jižních Čechách (Jindřichův Hradec, Krumlov, Tábor) a hrála také v Plzni. 1865 byl jedním z režisérů innsbruckého divadla, 1866–67 je S.doložen jako jeho ředitel. V sezoně 1867/68 pracoval jako režisér v Řezně. 1869 se vrátil do Trnavy, kde obsadil dvě zimní sezony, mezi nimiž zajížděl na léto do lázní Trenčanské Teplice. V Trnavě mj. angažoval herce a režiséra V. Berthala (ten později založil vlastní společnost). 1873 působil jako herec a režisér ve Lvově, 1875 jako nájemce vídeňského divadla Volkstheater in Rudolfsheim. 1877 se opět ucházel o pronájem divadla v Českých Budějovicích, ale neuspěl, údajně kvůli zastaralé garderobě. Následně je doložen v budapešťském divadle Harmonie jako divadelní agent (1879). V sezoně 1879/80 byl ředitelem městského divadla v Jihlavě, jeho zástupcem a druhým režisérem byl syn Adolf. V dubnu 1880 se úspěšně ucházel o divadlo ve Znojmě; na rozdíl od konkurenta J. H. Treua byl schopen složit požadovanou kauci 200 zlatých. S. divadelní společnost byla se zájmem očekávána nejen proto, že slibovala uvádění stále více populární operety, ale také z toho důvodu, že byla ještě v paměti někdejší direkce Josefa S. u kterého hrála legendární T. Kronesová. Mezi členy znojemského S. souboru patřil začínající herec A. R. Tauber či herečka A. Scholz. Kromě ředitele, už zastávajícího obor otců, se v souboru uplatnili i další členové rodiny: manželka Betty a syn Adolf s manželkou Leopoldinou. Po dvou úspěšných sezonách ve Znojmě hrála společnost už pod vedením Adolfa S. v Mariboru (Marburg an der Drau), 1883–84 v dolnorakouské Kremži (Krems an der Donau) a 1884–85 v Těšíně. V Kremži S. oslavil padesát let své herecké kariéry titulní rolí ve Feldmannově veselohře Rechnungsrat und seine Töchter. Naposledy vystoupil 8. 3. 1887 v Mariboru, téhož roku v Trenčanských Teplicích zemřel.

Umělecká úroveň herecké společnosti se rozvíjela už za otce Josefa S., kdy S. patřil od počátku svého hereckého působení k hlavním oporám souboru (role hrdinů a milovníků). Později byl uznávaným představitelem rolí otců a recenzenti o něm psali jako o představiteli staré školy a chválili jeho poctivé herectví. Společenský vzestup rodiny, započatý už za otcovy éry, zdatný organizátor S. dále podporoval (rekonstrukce trnavského divadla, pořádání společenských plesů a redut v Českých Budějovicích). Budějovická sezona 1859/60 byla kladně přijímána díky bohatému repertoáru a vkusným kostýmům. Událostí bylo uvedení Schillerova Wilhelma Tellas Rossiniho předehrou konané ke stému výroční dramatikova narození; zcela zaplněné divadlo bylo při této příležitosti slavnostně osvětleno. Po radikální obměně souboru 1863 S. uvedl první operetu (J. Offenbach: Die Savoyarden). Repertoár zahrnoval i náročnější kusy: Hebbelovu Judith, Goethova Fausta, Shakespearova Hamleta, několik her Schillerových (Die Braut von Messina, Die Jungfrau von Orleans, Don Carlos, Wallensteins Lager, Wallensteins Tod. Z trnavského repertoáru (1869–72) jsou známy frašky se zpěvy O. F. Berga, A. Bäuerleho, G. H. Putlitze, hry od E. Raupacha, Ch. Birch-Pfeifferové a R. Benedixe. Ve Znojmě už začala převažovat opereta, kterou režíroval syn Adolf (Suppé: Fatinitza, Offenbach: Prinz Methusalem, Lecocq: Giroflé-Girofla). S. se projevil i jako schopný divadelní agent, když se mu v Budapešti podařilo získat vídeňské veseloherní herce K. Blasela, W. Knaacka, či zpěvačku J. Gallmeyerovou. Stál též u zrodu tradice letních představení v Trenčianských Teplicích, která trvala až do 20. let 20. stol.

Prameny

MZA Brno: Sbírka matrik, Holešov 7538, matrika narozených 1813–1836, s. 28, snímek 15.

SNA: fond matrik, inv. č. 2442, Trnava, matrika zemřelých 1850–1856, obr. 138 [L. Czerwenka † 8. 1. 1854].

Theatermuseum Wien: Sammlung Gustav Siege, katalog, [online]. [cit. 20. 2. 2016]. URL: http://www.theatermuseum.at/fileadmin/content/tm/nachlaesse/S-Siege.pdf [sňatek s L. Czerwenkovou: 8. 1. 1849, sňatek s B. Weissovou: 1. 2. 1854].

HHStA Wien: Katalog der Portrait-Sammlung der k.u.k. General-Intendanz der k.k. Hoftheater, Wien, Abteilung 3, Gruppe VI, 1894, s. 664.

Literatura

Bohemia (Prag) 20. 10. 1859, 3. 12. 1859, 4. 11. 1864; Almanach für Freunde der Schauspielkunst (Berlin) 1845, s. 332; 1846, s. 128; 1850, s. 157; 1852, s. 168; 1853, s. 330; Deutscher Bühnenalmanach (Berlin) 1854, s. 362; 1855, s. 344; 1856, s. 384, 385; 1857, s. 302, 303; 1859, s. 95, 338, 339; 1860, s. 341, 439; 1863, s. 94; 1865, s. 342; 1866, s. 457; 1867, s. 158; 1871, s. 307, 308; 1872, s. 310, 311; 1873, s. 491; 1876, s. 346; 1880, s. 156, 157; 1881, s. 366, 367; 1884, s. 213, 214; 1885, s. 144 [medailon k 50. divadelnímu jubileu]; 1888, s. 227 [nekrolog]; Budivoj (České Budějovice) 25. 9. 1864, 5. 4. 1877, 12. 4. 1877; Illustriertes Wiener Extrablatt 1. 10. 1875; P. Stanislav: Jindřich Mošna, Světozor (Praha) 5, 1871, č. 45, s. 533; Znaimer Wochenblatt 10. 4. 1880, 8. 5. 1880, 11. 9. 1880, 2. 10. 1880, 4. 12. 1880, 3. 9. 1881, 8. 10. 1881; Roda Roda: Die Familie Siege. Ein Beitrag zur Theatergeschichte, Prager Tagblatt 11. 6. 1929; M. Cesnaková-Michalcová: Cudzojazyčné divadlo v Trnave (k 150. vyročiu trnavského divadla), s. 29, Archiv KČD, rkp., b.d.; W. Taufar: Das deutschsprachige Theater in Marburg, dis., Wien 1982; J. Knap: Umělcové na pouti. České divadelní společnosti v 19. století, Praha 1961, s. 29, 32, 83; O. Pausch: Über einige Quellen zur Theater- und Literaturgeschichte Böhmens, Mährens und der Slowakei im Österreichischen Theatermuseum, in sb. Deutschsprachiges Theater in Prag, ed. A. Jakubcová – J. Ludvová – V. Maidl, Praha 2001, s. 441; M. Cesnaková-Michalcová: Z divadelnej minulosti na Slovensku, Bratislava 2004, s. 231; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk, CD 307; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 1/3, Olomouc 2013, s. 202–203; O. Pausch: Ambulantes Theater durch vier Generationen. Die Familie Siege, in sb. Nestroyana (Wien) 34, 2014, č. 3/4, s. 141–159.

ČČin [in A. Libická, s. 573; in J. Mošna, s. 656; in K. Polák, s. 756; in F. Paclt, s. 705; in M. Ryšavá, s. 853], Kosch Th, ÖBL, Ulrich

Vznik: 2015