Divadlo bez opony založila skupina absolventů loutkářské katedry DAMU a konzervatoře. DBO působilo na agenturní bázi pod PKS. Za vedení J. A. Svobody se soubor, čítající 5–11 členů (J. Chundela, T. Kaucký, J. Machek, R. Staník, R. Fidlerová, B. Zdichyncová ad.), od první premiéry (Svoboda: Kyblíček a lopatička, 1966) programově orientoval na nejmladší věkovou skupinu dětí. DBO hrálo v mateřských školách, školních družinách, v Domě čs. dětí na Pražském hradě a v kulturních zařízeních pražských obvodů. 1972–89 pravidelně působilo také v Divadélku Albatros v Domě dětské knihy. Od poloviny 70. let soubor výrazně rozšířil působnost mimo Prahu a tehdejší Středočeský kraj. Základem repertoáru byly dramatizace oblíbených dětských knížek (Pansu-Jasi, Pehr: Žirafa a sedm ztracených let, 1968; Čukovskij, Svoboda: Doktor Bolíto, 1971; Slabý, Lhotová: Kocour Vavřinec a jeho přátelé, 1975; Řezáč, Svoboda: Skřítek Dzin, 1981), upravené pro komediální inscenační styl souboru, spojující hru živých herců s různými formami loutkového divadla. Důležitou úlohu v navazování komunikace s dětským publikem plnil vypravěčský part s častými spojovacími písničkami. V některých inscenacích měly větší podíl loutky (např. Kaucký, Staník: Miki a Puci mezi vílami, 1972; Kaverin, Staník: Přesýpací hodiny, 1976), v jiných převládal činoherní projev. Časté zapojování diváků do jevištní akce přerostlo někdy v inscenační princip (Staník, Kaucký: Lucinka Popletka, 1969). Starším dětem byla určena Svobodova a Kautského Cesta kolem světa za 80 minut (podle J. Verna, 1989). Od 80. let se v souboru uplatňují zejm. H. Čížková a J. V. Kovařík. K úspěšným inscenacím patřily Veselé pohádky z rukávu (1989) a jejich pokračování, Pohádky pro Honzíka (Syrovátka, Svoboda a Kaucký, 1991), dále Miki a Puci, správní kluci (1993), navazující na úspěšnou hru Miki a Puci mezi vílami, a Kašpařinky z bedny, adaptace marionetové hry B. Schweigstilla z počátku století (ú: J. A. Svoboda, J. Chundela, 1997). Divácky nejúspěšnější Lucinka Popletka dosáhla tisícovky repríz. 1991 získalo DBO právní subjektivitu. Působí nadále v Praze, podniká zájezdy po českých městech a do zahraničí (mj. Rakousko, Německo).
Literatura
E. Vavruška: Divadlo bez opony jubilovalo, Čs. loutkář 22, 1972, s. 5 + I bez opony lze hrát dobré loutkové divadlo, Čs. loutkář 27, 1977, s. 37; aby: Skřítek Dzin a Divadlo bez opony, in sb. Albatros, květen 1982, s. 8.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 54—55
