Divadlo 5. května (D5V) založila v květnu 1945 agilní skupina divadelníků, zformovaná na sklonku okupace. Její jádro tvořili činoherci sdružení kolem režiséra A. Kurše, k nimž se v přípravné fázi připojili dirigent, skladatel a režisér V. Kašlík a skladatel A. Hába. Záhy po osvobození zabrala revoluční rada této skupiny v čele s Hábou a Kuršem za souhlasu oficiálních míst dvě dosavadní německá divadla: Neues deutsches Theater (dnes Státní opera Praha) a Kleine Bühne (naposledy divadlo Minor, budova na Senovážném nám. 1999 zbořena). Budova NDT, postavená 1885–87 podle plánů vídeňské firmy Fellner & Helmer stavitelem Wertmüllerem, byla jedním z mála pražských reprezentativních divadelních domů, kapacitou hlediště (1507 míst) patřila mezi největší. Komorní Kleine Bühne, přezvaná na Malou scénu D5V, pojala 380 diváků.
Datum vypuknutí Pražského povstání v názvu divadla vyjadřovalo revoluční program zakladatelů. Nové divadlo bylo v duchu vžitého českého modelu utvořeno jako dvousouborové – činoherní a operní, přičemž součástí opery bylo i baletní těleso. Ředitelem byl jmenován A. Hába, funkci uměleckého šéfa opery zastával V. Kašlík, činohry A. Kurš, vedoucím výpravy byl J. Svoboda, v čele baletu stála choreografka N. Jirsíková. Provozovatelem D5V byla ÚRO.
Organizační a provozní struktura doznala záhy po zrodu divadla změn: v srpnu 1945 připadla Malá scéna rozhodnutím MŠO Divadlu mladých pionýrů a D5V získalo náhradou Komorní divadlo v Hybernské ul. Většina činoher byla uváděna na Malé scéně D5V, tj. zprvu v bývalé Kleine Bühne, poté v Komorním divadle, avšak programově významné a prostorově náročné inscenace se hrály na Velké scéně.
Po skončení sez. 1945/46, jejíž druhou polovinu zasáhla silná návštěvnická krize působící hluboký deficit, ÚRO, jež provozovala několik dalších divadel, se pro nedostatek finančních prostředků D5V zřekla. Od sez. 1946/47 je sice převzalo Ústředí divadel Lidového divadla, ale oba soubory byly odloučeny a nadále působily jako dvě samostatná divadla: Činohra 5. května a Velká opera 5. května. Činohra provozovaná zaměstnaneckým družstvem se po opětovném přičlenění Komorního divadla k MD na Král. Vinohradech přestěhovala do divadla v Dlouhé třídě, kde setrvala až do svého zániku 1948. [Činnost obou souborů z doby, kdy byly součástí D5V, je uvedena v heslech Činohra 5. května a Velká opera 5. května.]
D5V tak, jak je koncipovali jeho tvůrci, nemělo dlouhého trvání. Zaniklo po skončení první regulérní sezony, které předcházelo několikatýdenní působení na počátku léta 1945. Z jeho dvou pokračovatelů Velká opera 5. května rozvíjela výchozí umělecký program moderního operního divadla, zatímco Činohra 5. května se ve svém dalším vývoji od původních východisek značně vzdálila.
Literatura
L. Fikar: Divadlo 5. května, rozhovor s A. Kuršem, MF 10. 6. 1945; J. Kopecký: Divadlo pracujícího lidu, Práce 17. 6. 1945; K. Hanf: Organizace a program opery 5. května, Umělec 1, 1945, s. 21; er [E. Radok]: První rok Divadla 5. května, RP 11. 5. 1946; J. Anouilh: Antigona, 1948; t: Divadlo 5. května, DivZáp 1, 1945/46, s. 381; V. Kašlík: O vzniku Opery 5. května, HudRoz 28, 1975, s. 423.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 126—127
