Po likvidaci Zemského divadla v Brně nacisty v listopadu 1942 byly budovy, v nichž působilo, buď plně obsazeny divadlem německým (Divadlo na Hradbách a Reduta), nebo zůstaly nevyužity (Staré divadlo na Veveří). Obnovení regulérní české scény bylo povoleno až v březnu 1943, ovšem nikoli v původní podobě, ale na bázi kulturně politické akce fašisty řízené NOÚZ Radost a práce. Na rozdíl od Zemského divadla bylo nově ustavené České lidové divadlo (ČLD) soukromým podnikem ředitele A. Fencla. Za účasti nacistických pohlavárů zahájilo 15. 3. 1943, ve výroční den ustavení Protektorátu Čechy a Morava. Kontinuita se zlikvidovaným Zemským divadlem byla dána působištěm (Staré divadlo na Veveří) a částí personálu. Do ČLD byl začleněn téměř kompletní herecký soubor Moravského lidového divadla. Nově sestavený orchestr tvořili starší a penzionovaní hráči a posluchači konzervatoře. V čele činohry stál zprvu rutinovaný herec venkovských společností S. Vandas, postrádající pevné programové představy. V sez. 1943/44 jej vystřídal V. Kolátor, a toho v samém závěru působení ČLD nově angažovaný herec a režisér O. Linhart (1944). Operu řídil dirigent R. Kvasnica, od 1944 J. Vogel. Balet byl svěřen do péče M. Cvejičové, opereta R. Lampovi. V činohře pracovali režiséři V. Vozák a později O. Linhart, v opeře M. Wasserbauer a mladý průbojný V. Kašlík, žák E. F. Buriana.
Po stránce programové nemělo ČLD, v němž rozhodovaly o uměleckých záležitostech především komerční zřetele, se Zemským divadlem mnoho společného. Úpadek se projevoval nejvíce v činoherní tvorbě, zejm. v konformní dramaturgii, přinášející průměrnou, převážně německou produkci. Nad několika díly české a světové klasiky (Vrchlický: Noc na Karlštejně; Mrštíkové: Maryša; Stroupežnický: Naši furianti, Ibsen: Paní z námoří , Moliére: Lakomec, r: A. Klimeš, 1944; Shakespeare: Sen noci svatojanské aj.) dominovaly plytké konverzační veselohry (Děvče s hraběcí korunkou, Tři lední medvědi, Vdaná žena, Růžové dopisy, Jak to povíme dětem, Za ranního kuropění, Půlnoční strašidlo). Činoherní režiséři, mnozí z řad herců (O. Linhart, V. Kolátor, F. Klika, J. Lokša, J. Strejček, V. Vozák, J. Beyvl, A. Klimeš, S. Vandas a B. Gavella), tu pěstovali typ tzv. herecké režie. Jedinou nepochybnou kvalitou činoherní produkce zůstávaly herecké výkony (např. F. Klika jako Harpagon v Lakomci, M. Matysová jako Marguerita Gautierová v Dumasově Dámě s kaméliemi, Z. Gräfová v tit. roli Schachtova Případu herečky Andersenové).
Také úroveň operety byla nízká. Mezi 13 uvedenými kusy početně převládaly německé. Vedle několika nevalně inscenovaných klasických operet F. Lehára, C. Millöckera a J. Strausse se tu objevovaly pokleslé produkty tohoto žánru. Z českých novinek lokální fraška K. Amersdorfera Milion sem, milion tam (1943), napsaná pro hostujícího V. Šindlera, populárního „Stréčka Křópala“, a nepodařená operetní parodie J. Loukoty a B. Polácha Staňte se mou královnou.
Opera, zejm. pod vedením J. Vogla, který ji opřel o vyspělé režijní kreace M. Wasserbauera a V. Kašlíka, prokazovala na rozdíl od činohry a operety vážnější umělecké záměry. Ani ona však nebyla s to dát ČLD význam někdejšího Zemského divadla. Navzdory nevyhovujícím provozním podmínkám ve Starém divadle na Veveří se opera soustředila na budování kmenového repertoáru (Smetana: Prodaná nevěsta, Hubička, Dvě vdovy, Dalibor; Dvořák: Rusalka, Čert a Káča; Janáček: Její pastorkyňa; Mozart: Don Juan; Weber: Čarostřelec). Umělecky nejzdařilejší byla Kašlíkova komorní inscenace Dona Juana (tit. role V. Bednář, 1944). Wasserbauerova nastudování Prodané nevěsty a Dalibora (1944) měla silný přídech vlastenecký. Baletní soubor nebyl samostatnou složkou ČLD a také nenastudoval vlastní insenaci; účinkoval pouze v operních a operetních představeních.
Činnost ČLD byla ukončena k 1. 9. 1944, umělecký i technický personál nastoupil na nucené práce v místních továrnách.
Literatura
Komenda: ČLD v Brně zahájí slavnostně 15. března, LN 13. 3. 1943; bg [B. Golombek]: Před zahájením her v ČLD v Brně, tamtéž; A. F. F. [A. F. Fürst]: Program ČLD v Brně, Nár. střed 24. 3. 1943; -da: ČLD v Brně na druhé scéně, Venkov 29. 4. 1943 + ČLD v Brně do nové sezony, Venkov 29. 8. 1943; J. Černý [M. Mittelmann-Dedinský]: Brněnská činoherní problematika, LN 26. 5. 1944; J. Horňák: České divadlo v Brně za německé okupace, rkp., MZM; B. Srba: Z osudů českých divadel za nacistické okupace 1939–1945, in sb. Otázky divadla a filmu II, Brno 1971, s. 191 + České divadlo v Brně v letech nacistické okupace a druhé světové války 1939–1945, Program SD Brno, 61, 1989/90, s. 214, 254, 294, 334, 374.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 31—32