Jako herec debutoval v sedmnácti letech v Prešpurku. Od 1876 se usadil natrvalo v Brně (Prozatimní divadlo, později Divadlo Na hradbách), kde působil až do své smrti. V Brně účinkoval ve vedlejších, ale i hlavních rolích, v opeře byl prvním basistou. Kromě činohry a opery hrál i v operetách, pracoval také jako malíř dekorací, inspektor scény a rekvizitář, knihovník a pomocník v kanceláři. 1885 oslavil pětadvacáté výročí působení na jevišti v roli Astragaluse ve hře F. Raimunda Alpský král a Nelida. Dcera Gisela Ott, provdaná Le Brȇt (1882 – 1958), byla herečka.
Vlastním jménem Ottenreiter (pokřtěn Károly János Nep.). Syn sklářského mistra Michala Ottenreitera a jeho ženy Anny, rozené Horváthové. Otec Marie, Gisely (Gisy), Rosy, Julia, Karla a Wilhelma Ott(enreiterových) (všichni viz níže). O. započal svoji divadelní dráhu jako sedmnáctiletý za ředitelství Leopolda Kottauna v Královském městském divadle v Prešpurku (Bratislava), kde debutoval ve hře „Ďábel v srdci“ v roli selského chlapce. První půlrok v ní vystupoval bez honoráře a zpíval ve sboru. Později zřejmě následoval Kottauna do Badenu a Sopronu a v roce 1861 hrál za Zöllnerova ředitelství v Brně (Tagesbote aus Mähren und Schlesien).
V Německém divadelním almanachu (Deutsches Bühnen-Almanach) je O. znovu zmiňován až v roce 1864 v Prešpurku. Kolem roku 1866 přesídlil do Temešváru (Královské městské divadlo, sloučené s Městským divadlem Hermannstadt), následující angažmá jej přivedla do Lince (Zemské divadlo), znovu do Prešpurku, do salzburského divadla, jež bylo sjednoceno spolu s městským divadlem v Ischlu, pravděpodobně také do Bolzana (Městské divadlo) a opětovně do Salzburku. V obou naposled jmenovaných scénách působil zároveň také jako inspicient. Následně přijal v Badenu u Vídně a ve Vídeňském Novém Městě party zpívané v barytonu a vedlejší role. V roce 1876 hrál v Prešpurku (Královské městské divadlo) mladistvé milovníky a samorosty, a ve stejném roce následoval ředitele Ignaze Czernitse do brněnského Prozatímního divadla, ve kterém vystupoval nejen ve vedlejších rolích, ale ztělesňoval také prvního hrdinu a v opeře byl pověřen druhým basistou. Po nahrazení Prozatímního divadla nově zřízeným brněnským Městským divadlem (Divadlo Na hradbách, dnešní Mahenovo divadlo) jej ředitel Adolf Franckel převzal do svého souboru, a O. vystupoval již v samotném zahajovacím představení 14. listopadu 1882 (Sylva / J. W. v. Goethe, Beethoven: Egmont). Na této scéně působil až do své smrti, a to jak v činoherních, tak také v operních a operetních inscenacích, a pracoval pod vedením celé řady divadelních ředitelů. Jako všestranný, spolehlivý umělec a „grande utiliteé“ byl O. obsazován do všech typů hereckých rolí a žánrů. Vedle toho se O. angažoval jako malíř dekorací (tak například zhotovil v roce 1879 „začarovaný zámek“ pro inscenaci stejnojmenné operety Carla Millöckera) a vykonával nadto funkce inspektora scény, rekvizitáře, knihovníka a pomocníka v kanceláři. Dne 22. března 1885 oslavil pětadvacáté výročí svého působení na jevišti (v roli Astragaluse ve hře Ferdinanda Raimunda Alpský král a Nelida), v roce 1888, za hostování souboru divadla ve Vídni, získal příležitost vystupovat na scéně spolu s Alexandrem Girardim (role Wixerla, drožky; J. Bauer – I. Fuchs – F. Zell, hudba: A. Müller, J. Stern a další: Vídeňské město slovem a obrazem/ Die Wienerstadt in Wort und Bild). Coby nejvíce zaměstnaný člen souboru měl O. za sebou do výročí svého čtyřicetiletého působení na jevišti (14. 3. 1900) na 7.096 vystoupení, tedy v průměru 196 hracích večerů za rok, přičemž patřil „vždy k těm spolehlivým hercům, s jistotou ovládajícím techniku na střední úrovni“ (Tagesbote aus Mähren und Schlesien, 3. 3. 1900). Nikdy neodřekl vystoupení. Když O. roku 1903 zemřel jako nejstarší člen brněnského Městského divadla, zanechal po sobě vzhledem k širokosáhlému spektru svých rolí znatelnou trhlinu; hned čtyři členové souboru si rozdělili jeho kulturní dědictví. Krátkou charakteristiku tohoto oblíbeného herce poskytl Gustav Bondi ve svých Brněnských divadelních humoreskách (Brünner Theater-Humoresken), v nichž napsal, že Ottova „ochotně k podívané vystavená vážná, skoro slavnostní bytost vůbec podivuhodně kontrastovala s jeho přirozeným humorem.“ Denní posel z Moravy a Slezska (Tagesbote aus Mähren und Schlesien, 14. 3. 1900) poukazuje na umělcovu skromnost: „nikdy si na nic nehrál, vyhýbal se veškeré společnosti, žil jenom pro svoji práci a pro svou rodinu.“
Z O. manželství s Linou Ottenreiterovou vzešlo devět dětí, z nichž šest také již v raném dětství přišlo do kontaktu s divadlem / činohrou: Gisela (Gisa), Rosa, Karl, Julius a Wilhelm vystupovali v dětských rolích v brněnském Městském divadle, přičemž až čtyři členové rodiny stávali společně na jevišti (například ve hře Loutková víla / Puppenfee J. Haßreitera - F. Gaula – J. Bayera v roce 1892, nebo ve hře dvojice autorů R. Köllera a J. BayeraDětský vánoční sen / Der Kinder Weihnachtstraum, 1894). Především Gisela Ott(ová) (provdaná Ott-Le Brêt, Le Brêt-Ott) (* Brno, 1. 5. 1882, † Innsbruck, 30. 10. 1958) hrála často se svým otcem (mezi jinými také ve Frou-Frou H. Meilhaca a L. Halévyho, 1889 vystoupila jako Květ fazole v Shakespearově Snu noci svatojánské, v Shakespearově Macbethu v roce 1890 v roli Illiho, listonoše v říši duchů; dále v Raimundově Dívce ze světa víl aneb Sedláku milionářem, v Moliérově Zdravém nemocném a v roli infantky Clary Eugenie v Donu Carlosovi F. Schillera). Opakovaně ztvárňovala role malých chlapců, jako například v roce 1889 Boba v Ibsenově hře Nora aneb Domov loutek. Roku 1904 byla angažovaná do Městského divadla v Marburku jako první sentimentální milovnice, v květnu 1905 hostovala v brněnském Městském divadle. Později jako dospělá působila v Zemském divadle v Innsbrucku, v Zemském divadle v Linci a od sezóny 1917/1918 spolu se svým manželem Geo Le Brêtem († Innsbruck 1927) opět v Zemském divadle v Innsbrucku. V roce 1942 oslavila svou čtyřicetiletou hereckou kariéru. Do roku 1944 byla Gisa členem Tyrolské exilové scény (Tiroler Exil-Bühne). Po druhé světové válce žila ve Vídni. (Hlavní role např. Elisabeth / F. Schiller: Marie Stuartovna; Hraběnka Terzky / F. Schiller: Valdštejn, Rebekka West / H. Ibsen: Rosmersholm, Hanne Schäl / G. Hauptmann: Forman Henčl etc.)
O. nejstarší dcera, Marie O. (správně Ottenreiter, umělecké jméno Hold), byla v sezóně 1898/99 angažovaná v brněnském Městském divadle jako druhá milovnice. Brzy nato však onemocněla a zemřela po dlouhé nemoci 11. 7. 1900. Oproti tomu další dcera, Louisa, nevstoupila na jeviště nikdy.
Julius O. (Ottenreiter), kterého bylo možno vidět v dětských rolích v brněnském Městském divadle (mimo jiné roku 1891 s jeho otcem a sestrou Giselou v roli trpaslíka ve vánoční komedii Sněhurka a sedm trpaslíků), se později stal pomocným úředníkem na městském stavebním úřadě na oddělení stavby silnic. Zemřel roku 1915 při útoku v noci z 11. na 12. 9. a byl pohřben na hřbitově Uglischte jižně od města Derazno ve Volyni.
O Karlovi O. je známo, že v roce 1888 jako desetiletý chlapec vystoupil v deklamační hře při příležitosti čtyřicetiletého výročí vlády císaře Františka Josefa.
Role Karla Otta
Činohra: Battista, komoří Marinelliho / G. E. Lessing: Emilia Galotti; Benátský dóže / W. Shakespeare: Kupec benátský; Dubois, seržant / K. Kraatz – H. Stobitzer: Mamselle Tourbillon; Mitauflet / A. Hennequin:Durchgebrannt; Franz / F. Kaiser: Jagd-Abenteuer; Švec / M. Gorkij: Noční azyl (Na dně); Mentor / G. Hauptmann: Potopený zvon; Hoppe / M. Halbe: Mládí; Generál Rieger / H. Laube: Die Karlsschüler; Císař Jindřich / A. v. Wilbrandt: Graf von Hammerstein; Hartl, člen veslařského klubu / E. Kornau – A. Floderer: Der Teufel in Brünn; Abraham, slepý stařec / S. H. Mosenthal: Deborah; Pitou, suflér / H. Meilhac – L. Halévy: Frou-Frou; Bustorius, kouzelník z Warasdinu / F. Raimund: Dívka ze světa víl aneb Sedlák milionářem; Dr. Diafoirus / Moliére: Zdravý nemocný.
Opera a Opereta: Notář / V. Bellini: Náměsíčná; Kormidelník / R. Wagner: Tristan a Izolda; Hrom / R. Wagner:Zlato Rýna; Alberti, rytíř / E. Scribe – G. Delavigne – G. Meyerbeer: Robert ďábel; Antonio / W. A. Mozart:Figarova svatba; Edmund Lohse, továrník / A. Landesberg – L. Fischel – A. Grünfeld: Der Lebemann; Baal-Hanan / K. Goldmark: Královna ze Sáby; Hostinský / C. M. v. Weber: Die drei Pintos; Alexandri, Pručkeho strážce / F. Zell – R. Genée – C. Milloecker: Apajune der Wassermann; Louchard, policejní agent / L. F. Clairville – M. (P.) Siraudin – V. Koning – Ch. Lequocq: Angot, die Tochter der Halle; Kuno, Purkrabí / A. Just – J. Hellmesberger ml.: Der Graf von Gleichen; Giorgio Testaccio/ F. Zell – R. Genée – J. Strauss: Noc v Benátkách; Šnek/Schneck, Vesnický rychtář/ M. West – L. Held: Ptáčník
Archiv
MV SR Archiv hl. mesta SR Bratislavy, Matrika pokrstených, Rimsko katolicky farský úrad, Sv. Martin, Bratislava, Matr. zv.: 34(603) / str. 39 / č. 376, rok 1843
Literatura
Tagesbote aus Mähren und Schlesien 19. a 23. 3. 1885, s. 4 (25-leté výročí působení na jevišti),Tagesbote aus Mähren und Schlesien 3. a 14. 3. 1900 (40-leté výročí působení na jevišti)Tagesbote aus Mähren und Schlesien 30. 9. 1915 (k úmrtí Julia Ottenreitera); Divadelní cedule brněnského Městského divadla: Österreichisches Theatermuseum, Wien; Brünner Theater-Blatt nebst Kunst-, Concert-, Vergnügungs- und Fremdenverkehrs-Anzeiger (jednotlivé výdaje z osmdesátých a devadesátých let 19. století; pokud jsou v rakouském Divadelním muzeu k dispozici); Deutscher Bühnen-Almanach, Berlin, 1860-1892 (neúplné údaje); Almanach der Genossenschaft deutscher Bühnen-Angehöriger, Leipzig, 1875-1889; Neuer Theater-Almanach 1890-1903; Deutsche Bühnen-Genossenschaft. Offizielles Organ der Genossenschaft Deutscher Bühnen-Angehöriger, red. J. E. Bálásits, Jg. 29, 1900, Nr. 12, s. 145, Berlin (40-leté výročí působení na jevišti); Gustav Bondi: Ein im Gedanken stehen gebliebener Schnabelschuh, in: týž.: Brünner Theater-Humoresken, Brünn 1910, s. 28-30; Gustav Bondi: Geschichte des Brünner deutschen Theaters 1600-1925, Brünn 1924, s. 22; Gustav Bondi (Hrsg.): Fünfundzwanzig Jahre Eigenregie. Geschichte des Brünner Stadttheaters 1882-1907, Brünn 1907, viz. reg.E. Marktl.
Flüggen, Kosch Th, ÖBL, Ulrich
Nekrology
Neue Freie Presse 31. 8. 1903, s. 7; Neuer Theater-Almanach 15, 1904, s. 155; Tagesbote aus Mähren und Schlesien 31. 8. 1903, S. 4
Ke Gise (Gisele)
Wilhelm Kosch: Deutsches Theater-Lexikon, Bd. 3, Klagenfurt – Wien 1960, s. 1715K. P.: Ein Frauenleben für die Bühnenkunst. Zu Gisa Ott-Le Brets 75. Geburtstag, in: Tiroler Tageszeitung 2. 5. 1957, s. 5Deutsches Bühnen-Jahrbuch Jahrgang 54/1943, o. J., s. 50 (60. narozeniny, 40-leté výročí působení na jevišti)Deutsches Bühnen-Jahrbuch Jahrgang 68/1960, 1959, s. 81 (k úmrtí)
K Marii
Tagesbote aus Mähren und Schlesien 11. 7. 1900, S. 3 (k úmrtí)
Vznik: 30.11.2012
