Zrod Bytového divadla (BD) a jeho působení byly spjaty s iniciativou herečky V. Chramostové. Po zrušení Krejčova Divadla za branou (1972), do něhož přešla 1970 z Divadla na Vinohradech, jež opustila na protest proti odvolání ředitele F. Pavlíčka, se před ní uzavřely české scény a nesměla veřejně vystupovat. V situaci vnucené osobní izolace zesílené prožitkem normalizačního marasmu se rozhodla pořádat soukromá představení ve vlastním bytě. Nápad možná podnítila i vzpomínka na ilegální okupační představení v brněnských bytech, kterých se účastnila jako mladá konzervatoristka. Vedle V. Chramostové, herecké protagonistky a organizátorky celého podniku, se na přípravě a chodu BD podílel její manžel, kameraman S. Milota. Režijně a dramaturgicky spolupracoval L. Pistorius. Činnosti divadla se účastnily další osobnosti, exkomunikované z kulturního života: dramatici P. Kohout a F. Pavlíček, herec P. Landovský a písničkář V. Třešňák.
BD uvedlo celkem 4 inscenace, většina repríz se uskutečnila v domovském působišti, hrálo se ale i jinde v Praze a také v dalších městech (Brno, Olomouc), u V. Havla na Hrádečku; vždy v soukromí, tajně a pro zvané publikum.
V. Chramostová zahájila 4. 10. 1976 literárním pásmem sestaveným ze vzpomínkové knihy J. Seiferta Všecky krásy světa, publikované tehdy pouze v samizdatu. Pořad byl věnován básníkovi k 75. narozeninám. Také následující pořad Apelplatz II (1977) měl tvar literárního pásma, tentokrát tvořeného koláží textů B. Brechta, J. Andrzejewského, E. Rostanda a zakázaných českých autorů (Havel, Klíma, Kliment, Kohout, Pavlíček, Sidon, Topol, Vaculík). Další dvě inscenace vznikly na základě dramatických textů napsaných přímo pro BD: Kohoutova Hra na Macbetha (adaptace Shakespearovy tragédie, 1978) a původní monodrama F. Pavlíčka Dávno, dávno již tomu aneb Zpráva o pohřbívání v Čechách (1979). Filmové záznamy obou inscenací, pořízené S. Milotou a dopravené do Rakouska, odvysílala vídeňská televize, díky níž se s tvorbou BD seznámilo početnější české publikum z oblastí ležících v dosahu televizního signálu (jižní Čechy a Morava včetně Brna) a také zahraniční diváci. Seifertovský pořad proběhl bez nežádoucí pozornosti policie, ale následující inscenace navzdory konspirativním opatřením byly monitorovány policií, která proti BD opakovaně zasahovala v souvislosti s vystoupením disentu v lednu 1977 (Charta 77). Mnoho repríz jí sice uniklo, nicméně permanentní riziko provázelo všechna představení a prohlubovalo ilegální ráz této rezistentní divadelní aktivity, jediné svého druhu v 70. letech. Politicky opoziční, protirežimní program, prostupující tvorbu BD, vyjadřovala jak volba autorů a textů tematizujících v aktualizujícím přesahu otázky svobody, moci a její zvůle, vzdoru atd., tak apelativní herecká interpretace, manifestující osobní stanovisko zakotvené netoliko v hereckých schopnostech, ale i v etických postojích a osudech účinkujících. Intimní bytové prostředí, jehož nevelký prostor pojal kolem dvou až tří desítek diváků a v němž se herec ocital v jejich těsné blízkosti, vytvářelo jedinečnou osobní atmosféru, navozenou vítáním přicházejících diváků-hostů. V civilně zařízené místnosti, nevybavené pro divadelní provoz, vytvářela protagonistka i její partneři mluvní, gesticko-pohybovou a mimickou akcí nejen postavu, ale sugestivní dramatický časoprostor a jeho proměny spolutvořené světelnou režií.
Další plány (Beckett: Šťastné dny, Topolova hra Stěhování duší, napsaná pro V. Chramostovou) se již neuskutečnily. BD inspirovalo vznik hry T. Stopparda Kohoutův Macbeth.
Literatura
Nesign.: Naše paní Vlasta Chramostová, Krit. sborník 1, 1981, č. 1, s. 1; F. Pavlíček: V Čelakovského sadech číslo 10 (rozhovor s V. Chramostovou), in sb. O divadle II, únor 1987, s. 238; V. Chramostová: Z příběhů a vzpomínek, tamtéž, s. 262; J. Černý: Zpráva o pokojovém Makbethovi, SaD 1, 1990, č. 1, s. 18; J. Voráč: Divadlo a disent, in sb. Otázky divadla a filmu 1, Brno 1998, s. 23.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 20—22