Cestující činoherní společnost založil 1936 J. Bittl, příslušník divadelnické rodiny, jejíž členové (manželé Jaroslava a Josef Karel B. a čtyři z pěti synů: Bedřich, Jaroslav, Mirko [Vladimír], Zdeněk) působili u různých společností.
Bedřich a Jaroslav nastoupili divadelní dráhu v útlém mládí. Od 1919 prošli jako herci mnoha cestujícími družinami. Při souběžném působení u společnosti K. Kaňkovského se 1929 ujali jejího vedení, na něž musel Kaňkovský pro stáří rezignovat. Poté se jejich cesty rozdvojily: J. Bittl byl úředně potvrzen jako provozovatel společnosti Kaňkovského a B. Bittl převzal vedení společnosti A. Charváta, 1933 obdržel koncesi a zbudoval vlastní společnost. J. Bittl tohoto cíle dosáhl až 1936. Oba bratři byli nadáni podnikatelským talentem a vedli své společnosti obratně, projevujíce značné pochopení pro kulturní a společenské potřeby míst, kde hráli. Vzájemně si nekonkurovali, ale naopak se ve své činnosti podporovali.
Obě společnosti bratří Bittlů se pohybovaly hlavně v severní polovině Čech a na Chrudimsku a Čáslavsku, kde se jejich trasy křižovaly s Burdovou společností. Krátce po ustavení si vybudovaly pevné existenční základy. V důsledku pomnichovské krize návštěvnosti na podzim 1938 i ony musely – jako mnohé jiné – na čas přerušit provoz. Protože však stabilně působily v regionech, jejichž obyvatelé měli k divadlu tradičně dobrý vztah, z následků přechodného nezájmu diváků se brzy zotavily a po dalších pět okupačních let až do uzavření českých divadel v září 1944 dobře prosperovaly.
B. Bittl vydržoval menší soubor než jeho bratr (zaměstnával i bratra Zdeňka, M. Bauerovou, L. Bradáče, M. Dvorského, V. Chocovou, J. Jarského, F. Kostkovou, J. Lednickou, M. Nádherovou, H. Pražskou, V. Skálu, M. Tomka aj.) a vzhledem k tomu uváděl repertoár v podstatě komorního typu. Dával často přednost méně známým hrám (např. 1941 vybral zapomenutou hru G. Preissové Jaro v podzámčísituovanou do slovenského prostředí, kterou mu proto cenzura zakázala).
J. Bittl zahajoval samostatnou činnost též s malým, asi 12členným souborem, časem však zaměstnával více než 20 osob. V průběhu 9 let existence společnosti tu působili herci M. Bittl, M. Bittlová, K. Walter-Černý, J. Elsner, B. Elsnerová, M. Görnerová-Lochovská, R. Chromek, M. Jandová-Boková, A. Jirák, R. Jurda, V. Kaňkovská, V. Lochovský, M. Müllerová, J. Nohava, V. Pfeiffer, Z. Rubíková, F. Sec, V. Švorc, R. Volf, V. Všelicha, P. Wuršer ad. Jako hosté spoluúčinkovali pravidelně členové činohry pražského ND (E. Kohout, J. Steimar, V. Vydra aj.). Se souborem sestaveným převážně z mladších herců, v jehož středu bylo několik výjimečných hereckých osobností (některé se později uplatnily na velkých scénách, např. Černý v ND, Chromek a Jurda v SD v Brně) J. Bittl a jeho režiséři (např. A. Jirák, J. Nohava ad.) uváděli na zavedených štacích (především Jičín, kde společnost v každé sezoně hrála nejméně měsíc, dále Chlumec n. C., Jaroměř, Dobruška, Police n. M., Železný Brod, Chrudim, Litomyšl, Česká Třebová, Čáslav aj.) hodnotný repertoár. Z nezbytnosti čelit konkurenci místních ochotnických souborů vycházel Bittl vstříc i touze diváků po zábavě. Vkusu maloměstského publika se snažil zavděčit především českou klasikou, která zejm. v časech okupace odpovídala zjitřenému vlasteneckému cítění (Tyl: Strakonický dudák; Jirásek: Otec, Vojnarka), ale také populárními hrami se zpěvy a oblíbenými konverzačními veselohrami. Některé byly uváděny o nedělních odpoledních a večerních představeních určených speciálně lidovému obecenstvu. Pevné místo v repertoáru měly hry F. Šrámka a K. Čapka. Na rozdíl od ředitelů jiných společností J. Bittl soustřeďoval dramaturgický zájem k novější dramatice, nezřídka přejímal novinky pražských scén (např. Borovu dramatizaci Tolstého Anny Kareniny, hru P. Harreové Žena v bílém, původní společenskou hru F. Tetauera Člověk nemá jen sebe – vše 1940). Nastudování se vyznačovalo dobrou úrovní, recenzenti oceňovali zejm. herecké výkony. Dramaturgicky i inscenačně výjimečným činem byla Euripidova Médea (r: A. Jirák, 1942) inspirovaná Dostalovým nastudováním v pražském ND.
Jak B. Bittl, tak J. Bittl pojímali divadelní podnikání velmi odpovědně, a proto také jejich společnosti byly povětšinou přijímány s velkým respektem a jejich představení s nadšeným diváckým ohlasem. Po skončení sez. 1943/44 přešla část souboru společnosti J. Bittla pod vedením A. Jiráka do Jihočeského národního divadla v Č. Budějovicích.
Literatura
Nesign.: Venkovské divadelní společnosti, Divadlo 25, 1938/39, č. 3, s. 3 obálky; nesign.: Bittlova činohra…, Divadlo 27, 1940/41, s. 22; nesign.: Jaroslava Bittlová, tamtéž, s. 160; jr. [V. H. Jarka]: Divadlo v Chrudimi, NL 30. 10. 1940; V. Z. Bittl: Zpověď režiséra venkovského souboru, Divadlo 30, 1944/45, s. 11; J. L.: Béda Bittl, tamtéž, s. 77; nesign.: Tylův základ, tamtéž; J. Burda: Aby se nezapomnělo…, 1958, s. 538.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 14—15
