U zrodu Beskydského divadla (BD) stáli ochotníci, kteří po vzoru Horáckého divadla založili tzv. krajové divadlo. Města Valašské Meziříčí, Holešov, Zlín, Vsetín, Valašské Klobouky, Bystřice p. H., Rožnov p. R. a Frenštát p. R. ustavila v září 1942 Družstvo BD, provozní výbor a finanční a dramaturgickou komisi. Prvním ředitelem BD se stal M. Cimbálník (1942–43). Po něm funkci zastávali herec a režisér O. Lukeš (1943–44) a V. Hamšík (1944–49). V dubnu 1944 získalo Družstvo vlastní koncesi i menší pravidelnou subvenci a stalo se provozovatelem BD. Zakladatelé pomýšleli na stanové divadlo, s nímž by bylo možné zajíždět i do vesnic, plán se však neuskutečnil.
BD zahájilo 19. 12. 1942 Klicperovým Divotvorným kloboukem v sokolovně v Hranicích, kde hrálo do 1946. Poté se přestěhovalo do budovy Kulturního domu v Novém Jičíně, přestavěné na divadlo (471 sedadel). V první sezoně byl uměleckým šéfem režisér a dramaturg V. Kolátor. Do konce války se souborem dramaturgicky spolupracoval K. Kraus, na režii se podíleli F. Benoni, J. Jahn, R. Jurda, O. Lukeš, J. Malík ml., M. Pásek, L. Paul, S. Stránský, R. Walter a J. Zajíc. Jako výtvarník zde začínal L. Vychodil. Ve stabilním ansámblu působili M. Bokůvka, D. Graciasová, L. Gzela, R. Havelková, V. Javůrková, V. Kyzlink, A. Lednický, A. Lipský, M. Lochovská, V. Lochovský, V. Nováčková, G. Oplustil, K. Pech, B. Rosenmayer, M. Rovenská, A. Růžičková, M. Svobodová, R. Šimara, L. Šklíba, K. Uhlíř. Dramaturgie akcentovala českou klasiku (Klicpera, Vrchlický, Tyl, Stroupežnický, Macháček, Šamberk), v mezích okupačních možností uváděla klasiku světovou (Ibsen, Bahr, Halbe, Tirso de Molina, Shakespeare ad.), z novější a současné tvorby vedle konvenčních her německých některá význačnější dramata zahraniční (např. Coolen: Cizinec) a hry českých autorů (Werner: Právo na hřích; Neff: Soused; Šrámek: Léto, Měsíc nad řekou; Dyk: Ondřej a drak; Strojil: Rodinná pouta).
Po osvobození se stal provozovatelem divadla MNV Nový Jičín. 1947 byl soubor rozdělen na dvě skupiny, které zajížděly do více než 20 míst. Za Hamšíkova vedení přetrvávala dramaturgická orientace na domácí a zahraniční klasiku, poměrně málo byla uváděna díla ruská (Gogol: Revizor, 1945; Suchovo-Kobylin: Svatba Krečinského, 1946; Ostrovskij: Bouře, 1947). Současné hry se objevovaly sporadicky (z českých Drdovy Hrátky s čertem, 1946; Tomanovo Slovanské nebe, 1948), z cizích autorů hlavně angličtí a američtí (Coward, Miller, Hellmanová, Priestley) a několik sovětských (Pogodin, Jakobson, Arbuzov ad.). Větší pozornost se věnovala dramatice meziválečné.
1949–53 řídil divadlo K. Novák. Vedle současných českých a sovětských her, z nichž některé též režíroval (Kornijčuk: Makar Dubrava, 1949; Pogodin: Aristokrati, 1950; Burjakovskij: Praha zůstane má [Lidé, bděte!]; Fadějev, Ochlopkov: Mladá garda – 1952), věnoval soustavnou pozornost dílu W. Shakespeara. Založil tak tradici uvádět v každé sezoně jednu z jeho her. Sám režíroval Romea a Julii, Veselé paničky windsorské (obě 1950), Kupce benátského (1951), Hamleta (1952) a Krále Leara (1953).
Na režii se v 50. letech podíleli R. Chmelík, V. Jirousek, J. Malík ml., M. Horanský a K. Neubauer, výtvarníkem byl P. Herchl. V hereckém souboru působili V. Dražďák, J. Horák, J. Janovská, J. Jarský, L. Jurečka, A. Klimša, R. Kolesa, J. Letenský, S. Malý, K. Mrštík, V. Pavelka, K. Prachař, A. Richtrová, S. Sázavská, H. Trýbová, A. Veselý, V. Vinař, N. Vlachová, A. Wuršerová ad. Krátce vedli BD další ředitelé (M. Pásek 1953/54, R. Walter 1954/55, P. Nebeský 1955/56), což neumožňovalo soustavnější práci. O tu se pokusili až poslední dva ředitelé J. Gratz (1956–60) a V. Týřl (1960–63). Na začátku sez. 1956/57 byla reorganizována zájezdová činnost vytvořením sítě svozových středisek v místech s dobrými hracími podmínkami. Do nově ustavené funkce uměleckého šéfa byl jmenován M. Doležel (1956–60), po něm ji zastával V. Semrád (1961–63). Jako šéfové výpravy působili M. Cygan (1956–61) a F. Segert (1961–63), režírovali především K. J. Třebický, K. Neubauer, P. Nebeský a M. Doležel. Pro dramaturgii, dosud utvářenou řediteli spolu s režiséry, mělo BD od 1960 lektorku V. Šmakalovou. Do souboru přišla řada nových herců: M. Bukovanská, A. Čermáková, J. Dvořák, J. Fukalová, O. Halda, O. Hauková, J. Hlavatá, R. Jelínek, Z. Jirmář, S. Jonáš, J. Kníže, A. Knížetová, G. Kotiš, A. Kovaříková, J. Krafka, S. Lužický, L. Pavelek, M. Pilná, W. Steiner, A. Stockinger, M. Vlachovský, J. Vysloužilová, J. Zapletal ad. Značný podíl v repertoárové skladbě měla i nadále klasika doplňovaná soudobou domácí dramatikou. Činnost se příznivě rozvíjela, avšak v rámci reorganizace a restrikce divadelní sítě bylo BD v srpnu 1963 zrušeno.
Literatura
Krajové divadlo, Hranice 1944; A. Závodský: Z práce oblastních divadel, DivZáp 2, 1947, s. 535; J. Kopecký: Deset let Beskydského divadla, Divadlo 4, 1953, s. 292; C. V. [C. Vymětal]: Deset let Beskydského divadla, Slezský sborník č. 51, 1953, s. 124; L. Panáčková: Beskydské divadlo a jeho kulturně výchovné působení v regionu do r. 1949, dipl. práce, FF UP 1977; D. Čeporanová: Beskydské divadlo, Program SD Brno 62, 1990/91, s. 60.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 12—14
