Armádní opera (AO) vznikla jako součást Armádního uměleckého souboru. Její zrod inicioval ministr národní obrany A. Čepička, velikášsky rozšiřující působnost armády ve společnosti. Nabídl zpěvákům zrušené Velké opery 5. května, kteří sloužili v AUS, civilní zaměstnání v novém operním souboru. Uměleckého vedení se ujal talentovaný zpěvák a dobrý organizátor L. Mráz. Na podzim 1952 proběhly konkurzy sólových a sborových zpěváků, orchestr tvořili převážně mladí hráči, konající v AUS prezenční vojenskou službu, jádrem baletního tělesa byli absolventi jednoho ročníku tanečního oddělení konzervatoře, které přivedl choreograf L. Ogoun. Věkově vyrovnaný mladý soubor školených začátečníků pracoval pod vedením starších zkušených umělců. Sbormistrem se stal M. Turnovský, dirigentem B. Gregor, který po odchodu do civilu spolupracoval s AO jako host. Jako režisér se brzy osvědčil J. Fiedler, též z Velké opery 5. května.
AO byla koncipována jako zájezdové divadlo s celostátní působností. Sídlila spolu s AUS v tehdejší druhé budově FF UK v Břehové ul. na Starém Městě v Praze. Občas hrála v hlavním městě (ÚDČA, Smetanovo divadlo a divadlo v Karlíně), především však po celém Československu: v městských divadlech, kulturních domech, u vojenských posádek včetně letních výcvikových táborů, a to pro civilní i vojenské publikum.
Veřejnou činnost zahájila 6. 1. 1953 Smetanovou Prodanou nevěstou (d: B. Gregor, r: A. Podhorský, v: J. Gabriel). Pro jeviště v plenéru připravila tzv. Velkou estrádu (1953), popularizující operu výňatky z Mozartovy Figarovy svatby a Smetanových Braniborů v Čechách, doplněnými baletními čísly (Chačaturjan: Maškaráda; Janáček: Lašské tance) a sborovými skladbami (Smetana: Česká píseň). Následovali Kovařovicovi Psohlavci (d: B. Gregor, r: J. Fiedler, s: J. Pacák, 1953), v nichž často hostovali M. Krásová, J. O. Masák a J. Schiller. AO hrála 11 měsíců v roce, nejvíce během letního období, prázdniny byly v září. Soubor se obměňoval odchodem vojínů do civilu a nástupem nováčků.
Činnost AO kulminovala 1954. Soubor měl tehdy 19 sólistů (V. Eremiáš, J. Janda, L. Krečmer, L. Mráz, L. Prylová, M. Šeflová, Z. Talpová, J. Temníková, L. Vašátková ad.), v sólových rolích se uplatňovali i někteří z 62členného sboru (např. M. Lemariová, M. Mrázová, O. Lindauer). V baletu působili např. V. Burešová, M. Synáčková, J. Koníček, O. Šanda, P. Šmok. Orchestr měl 55 členů, hráli v něm mj. B. Malotín, V. Moučka, V. Snítil. AO uvedla Dvořákovu Rusalku (d: J. Nohejl a L. Holoubek, r: J. Fiedler, s: Z. Rossmann), v níž pohostinsky zpívali M. Krásová a I. Žídek. Hudební vedení inscenace záhy převzal dirigent J. Krombholc, který poté nastudoval Smetanovu Hubičku (r: J. Fiedler, s: J. Gabriel). Repertoár doplňoval Rossiniho Lazebník sevillský (d: M. Turnovský, r: R. Vedral, s: J. Pacák), balet J. M. Vasilenka Mirandolina podle Goldoniho komedie (ch: L. Ogoun) a průřez Čajkovského Eugenem Oněginem v podobě komorního představení, které na nebývale zjednodušené scéně s černým horizontem (J. Gabriel) za klavírního doprovodu propojilo lyrické partie opery s pasážemi Puškinova románu. Na podzim 1954 se Mráz vzdal funkce uměleckého vedoucího (zůstal jako sólista). Převzal ji J. Krombholc, jehož hlavní aktivita však patřila opeře ND. Dirigentskou práci postupně přebíral F. Vajnar. K 1. 4. 1955 byl jmenován uměleckým vedoucím dirigent F. Belfín (s orchestrem AO nastudoval mj. Smetanovu Mou vlast), zástupcem J. Fiedler. Na jaře 1954 začala AO spolupracovat na hudebnědramatických pásmech s RDZN a s AUD (kantáta E. F. Buriana Mier na oceli). Armádní velení administrativně zrušilo AO k 30. 6. 1955. Finančními důvody vysvětlené náhlé rozhodnutí (výpověď obdrželo členstvo během zájezdu na východním Slovensku) mělo zřejmě ideologickou motivaci: tvorba AO neodpovídala záměrům zřizovatele. Snahy uměleckého vedení udržet soubor, který odehrál 291 představení 8 inscenací, byly bezvýsledné. Přechod členstva s mzdovými fondy do jiných angažmá probíhal chaoticky, s frapantními byrokratickými pochybeními. Členové zrušené AO přešli do operních divadel v Praze, Plzni, Ostravě, Č. Budějovicích a Ústí n. L., někteří do Burianova D 34, kde bylo ustaveno Operní studio, jiní do Českého pěveckého sboru, Pěveckého sboru Čs. rozhlasu, do orchestru České filharmonie a dalších těles.
Literatura
E. Kolárová: Zpráva o Armádní opeře, Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et historica 4, Theatralia VIII, 1989, s. 754.
ČHS, MEČO
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 8—10
