Pantomimická skupina založená 1986 C. Turbou; jeho třetí pokus o české mimické divadlo. Jejímu založení předcházelo dlouhodobé Turbovo působení v zahraničí přerušované krátkodobými pobyty doma, kde jeho režijní a autorskou tvorbu sporadicky prezentovali pohostinskými vystoupeními zahraniční spolupracovníci P. Byland (Dveře, 1981) a Compagnia Teatro paravento (Perpetuum teatrobile, 1985). Během příprav české verze Turbovy a Bylandovy Deklaunizace (prem. 17. 10. 1986 v Junior klubu Na Chmelnici; 1. verze La traversée du désert 1983 ve francouzské Remeši) se formovala skupina, kterou tvořili L. Machoninová, J. Reidinger, J. Sova, M. Vydrová, slovenský loutkář L’. Piktor; spoluúčinkoval herec a autor divadla Sklep M. Šteindler. Soubor bez vlastního působiště hrál střídavě v klubech a kulturních domech daleko od pražského centra. Neměl ani trvalého zřizovatele ani finanční zajištění. Prostředky na činnost získával Turba účinkováním v cizině, čeští členové vystupováním v Tabarin baru na Václavském nám. a uváděním pořadů pro děti (Dva kamarádi, r: A. Krob, 1989). I v nočním podniku skupina uplatňovala svébytnou klaunskou poetiku (Alfred & spol. v noci aneb Excentrická burleska, 1987), která se myšlenkovými přesahy výrazně odlišovala od zdejších běžných produkcí.
Osu programového usilování tvořila Deklaunizace, Splněný sen (1987) a Archa bláznů (1989). Filozoficko-politický podtext Deklaunizace, v níž je klaun, symbolizující ohrožené lidství, manipulován svým protihráčem byrokratem, měl aktuální dimenzi společenského protestu. K vyjádření tématu byl využit kontrast mluvního projevu a klaunského herectví. Ve one man show Splněný sen (podle Werichovy pohádky ze sbírky Fimfárum, r: C. Turba, 1989) se ke skupině připojil A. Foletti, někdejší Turbův žák z Dimitriho školy ve Švýcarsku. Na krátký filmový snímek o chuďasovi hledajícím poklad navázala pohybově bohatá jevištní část, v níž uvaděč dohrával přetržený film a všechny jeho postavy. Propojení filmu a divadla předznamenalo pozdější funkční vazbu filmových a divadelních akcí v Arše bláznů. 1989 skupina našla útočiště i porozumění pro své záměry v Kulturním domě v Praze 5-Stodůlkách, kde uvedla svou poslední inscenaci – Archu bláznů. Vznikla na bázi původního scénáře, do něhož Turba vkomponoval úryvky z nejrůznějších děl (od Goethova Fausta přes jarmareční frašky a Boccacciův Dekameron po hry H. Camiho ad.). Kombinace všemožných forem a žánrů (komedie dell’arte, němý film, opera, music-hall, revue) a historických hereckých typů (např. pierot, komik z music-hallu, cirkusový klaun, barový tanečník, potulný loutkář, renesanční bufon, servetta z jarmareční frašky) rozvíjela základní situaci – plavbu skupiny komediantů na rozbouřeném moři – divadelně bohatou akcí. Komické a tragigroteskní scény, hrané ohroženou trupou během cesty, se spolu s výchozí situací skládaly v básnickou metaforu univerzálního lidského údělu. Tvorba skupiny již internacionálního složení (k českým členům přibyl M. Forman, k zahraničním vedle Folettiho J.-M. Brisson a P. Olza) touto originální inscenací vyvrcholila.
Po listopadu 1989 vystupoval soubor necelý rok v zahraničí. 1990 zanikl.
Literatura
V. Bartuska: Deklaunizace, MS 29, 1987, č. 28, s. 20; K. Král: Škola spiklenců, Scéna 12, 1987, č. 8, s. 5; F. Černý: Deklaunizace, Tvorba 1987, č. 20, s. 8; L. Petišková: Švýcarský mim Na Chmelnici, SS 28. 10. 1987 + Ctibor Turba, AmatSc 29, 1992, č. 4., s. 6; C. Turba: Nekrolog za Alfreda a spol., Scéna 15, 1990, č. 17, s. 11; N. Vangeli: Sestup Orfeův do baru, SaD 1, 1990, č. 4., s. 90; K. Král: S Archou bláznů, tamtéž, s. 96; J. Reidinger: Burleska téměř excentrická, Mníšek pod Brdy 1997; J. Mlejnek: Bilbova divadelní a cirkusová pouť (rozhovor s J. Reidingerem), LN 10. 5. 1997.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 7—8
