Moser, Ottilie

Dívčím jménem Schmizl. Manželka herce, zpěváka a divadelního ředitele Carla Mosera, matka herce a režiséra Carla Mosera ml. a Augusty (Gusti) Moserové, provd. Wittelsové (1871–1918); (viz Prameny, Matrika Žatec 1868 – 1872 189/52).

Základní hudební školení poskytl Ottilii zřejmě její otec Ludwig Schmizl, hudební ředitel a učitel hudby v Mohuči. O jejím dalším studiu nejsou žádné zprávy. Podle jednotlivých zmínek o rolích, v nichž vystoupila (Zerlina /Mozart:Don Juan, Ännchen / Weber: Der Freischütz) zpívala patrně sopránové, případně i koloraturní party, a vystupovala koncertně. Deutscher Bühnenalmanach 1887 (s. 214) zmiňuje retrospektivně (patrně mylně), že se svým manželem v letech 1863 – 1864 vedla innsbrucké divadlo.

Carl Moser získal rakouskou ředitelskou koncesi v září 1864 a převzal na čtyři roky Městské německé divadlo v Českých Budějovicích; tady začalo jeho podnikání v českých zemích. Sloučil svůj tehdejší soubor se souborem ředitele linecké operní společnosti Carla Pichlera-Bodoga a je pravděpodobné, že Ottilie Schmizl přišla do Českých Budějovic s tímto lineckým souborem (Deutscher Bühnenalmanach 1887; Hilmera).

Už od sezony 1866/67 v Českých Budějovicích je Ottilie uváděna jako „Frau Direktorin“, skutečností ale zůstává, že její manželství s Carlem Moserem bylo uzavřeno až 2. 8. 1868 v Mariánských Lázních (viz Prameny, Matrika Žatec). Svou pěveckou dráhu Ottilie M. patrně opustila a věnovala se především správě pokladny a ekonomickým záležitostem. (Egerer Zeitung zmiňuje jako zpěvačku paní "Moser-Schmidts" ve dnech 11. 12. 1875, 22. 1. a 12. 4. 1876, je ale pravděpodobné, že šlo o jinou členku rodinné společnosti. Přibližně od poloviny 70. let divadelní almanachy uvádějí "Direktorin Ottilie Moser".)

Po manželově smrti (26. 4. 1883) se Ottilie M. stala samostatnou ředitelkou společnosti. Opravňovala ji k tomu koncese platná do konce roku 1883, posléze prodlužovaná a pravidelně obnovovaná. Po svém manželovi zdědila M. rozvinuté divadelní podnikání, postavené od roku 1867 na správě dvou divadel, v zimě ve vnitrozemských městech s početným německy mluvícím obyvatelstvem (jižní a západní Čechy), v létě v lázeňském regionu západních Čech. Podobně jako její manžel pracovala v některých obdobích patrně pouze v létě. Nevyužila tak hned zimu 1883/1884, byť měla na toto období už od roku 1881 sjednaný nájem divadla v Plzni a poté v Českých Budějovicích (na obou místech působila v této době německojazyčná společnost Adolfa Palmeho). V létě 1884 byla M. tradičně v Mariánských Lázních, kde jí byl už 22. 11. 1883 úředně prodloužen pronájem. Přes dobrou odezvu veřejnosti a zástupců města Ottilie M. na nadcházející zimní sezonu 1885/1886 rezignovala.

V létě 1887 se společnost rozdělila na dva soubory. Ottilie M. působila v Mariánských Lázních a na její koncesi začal od 15. 5. 1887 podnikat nejstarší syn Carl Moser v Městském divadle ve Františkových Lázních. Ottilie M. je uváděna jako ředitelka obou divadel, syn jako umělecký správce (Artistischer Director) a vrchní režisér ve Františkových Lázních. Lázeňské divadlo převzal Moser ml. po řediteli Emanuelu Westenovi, který je kombinoval s Městským divadlem v Olomouci. Původně měl Westen ještě v lázních absolvovat letní sezonu 1887, kvůli soudním sporům o nevyplacené mzdy hercům z opavského souboru (1886), kteří se měli stát součástí františkolázeňské společnosti, musel lázeňské divadlo opustit. Úřady v obou městech zpočátku nesouhlasily s paralelním podnikáním matky a syna, nakonec je přijaly s podmínkou, že se tak děje výjimečně a s platností na jednu sezonu (uvádí Hilmera).

Ottilie M. měla zájem o nájem německého divadla v Plzni v zimě 1887/1888, k dohodě s městem ale nedošlo pro její údajně příliš vysoké požadavky. Neuskutečnilo se ani předpokládané šestitýdenní hostování v Českých Budějovicích. Ředitelka ("energická a charakterní") si byla vědoma své dobré pověsti a vyžadovala patřičné zázemí. Společnost měla kvalitní zpěváky i herce; Egerer Zeitung z 22. 2. 1888 po představení Die blaue Grottapíše, že společnost není pouze rutinovaným operetním souborem, nýbrž i vnitřně silnou skupinou s vynikajícími komediálními herci.

Na jaře 1888 působila společnost krátce, ale významně v Městském divadle v Chebu. Úspěch tohoto angažmá napomohl k dohodě s městskou radou pro další rok a chebské obecní zastupitelstvo už v květnu 1888 přislíbilo rezervovat společnosti divadlo od 1. 1. 1889 do Květné neděle (tj. do 9. 4. 1889), s podmínkou, že v místě stráví alespoň čtrnáct dní (Egerer Zeitung 16. 5. 1888).

Na podzimní měsíce 1888 a 1889, vždy od 1. 10. do 31. 12., zajistila Ottilie M. nájem budovy v uherské Šoproni, ve městě se silným zastoupením německy mluvícího obyvatelstva, ale zájezd se realizoval jen v roce 1888. Během druhého chebského nájmu, na začátku února 1889, se M. dostala do finanční tísně, patrně v důsledku slabších návštěv. Obecní zastupitelstvo sestavilo komisi, která dohlížela na dokončení chebského nájmu, mohla přímo ovlivňovat repertoár a byla oprávněna zveřejnit i na divadelních cedulích zprávu o městském dohledu. Do čela souboru byl dosazen kapelník Max Gross, který navázal na přerušení mezi 9. a 12. únorem 1889 (G. Ohnet: Hüttenbesitzer, listy Bohemia a Egerer Zeitung se rozcházejí v datu prvního představení). Návštěvnost se zřejmě dále snižovala a tisk marně poukazoval na dobrou kvalitu a vyzýval publikum k větší účasti (Egerer Zeitung 5., 19. a 30. 1. 1889, 2. a 6. 2. 1889).

Po chebském konkurzu divadelní podnikání rodiny Moserových po pětadvaceti letech skončilo. Ottilie M. zamýšlela postavit letní divadlo v Mariánských Lázních, svůj záměr ale už neuskutečnila. Konec života strávila v Linci a není známo, zda se ještě věnovala divadlu. O jejím úmrtí informuje 22. 2. 1908 noticka v Linzer Tages-Post (Todesfälle).

Podobně jako její manžel Carl Moser vedla i M. společnost, která necestovala každodenně, ale účinkovala na jednom jevišti, pronajímaném na delší dobu. Přesto se také její soubor silně personálně proměňoval. Ředitelka najímala i krátkodobě kvalitní herecké a pěvecké síly a chtěla je okamžitě ekonomicky zhodnotit. Egerer Zeitunginzeruje 15. 12. 1888 před zahájením sezony, že soubor je ve všech směrech výborný a má sjednány k pohostinským vystoupením nejrenomovanější umělce, kteří mohou splnit nejvyšší nároky.

Repertoár navazoval na dramaturgickou linii Carla Mosera. Byl zaměřen na městské obecenstvo v celém jeho sociálním a vzdělanostním spektru a zrcadlil repertoár velkých německých divadel. Obsahoval několik klasických her; např. v zimě 1884/1885 byl v Českých Budějovicích na programu Shakespeare (Kaufmann von Venedig, Hamlet) a Goethe (Egmont). Byla zastoupena náročná dramatika 19. století (Hebbel: Judith und Holofernes) a soudobé hry, odrážející aktuální společenská témata, jakým bylo postavení ženy ve společnosti (Sardou: Fedora), nebo vztah umělce a společnosti (A. Dumas ml: Kean), ad. Pro zábavu publika uváděla Ottilie M. hry rakouských komediografů (Raimund: Der Verschwender, Nestroy: Schlimme Buben in der Schule), populární kusy Charlotty Birch-Pfeifferové (Der Glockner von Notre Dame, Der Waise von Lowood podle Charlotty Brontëové) ad. Největší díl repertoáru zaujímaly známé operety rakouské a francouzské provenience, pro které měla společnost vlastní orchestr (Suppé: Die Afrikareise, Fatinitza, Johann Strauss ml.: Eine Nacht in Venedig, Das Spitzentuch der Königin, Der Ziegeunerbaron, Millöcker: Gasparone, Der Viceadmiral).

O úrovni souboru podává nejúplnější zprávy chebských tisk v letech 1888 a 1889 (zprávy neuvádějí zpravidla křestní jména účinkujících). Chválí nejen pěvecké a herecké výkony, ale i bohaté kostýmy, výstižnou výpravu, dobrou režijní práci a pečlivé studium. Oporami souboru byli kapelník Reiterer, herci Therese a Theodor Friedmeyerovi (Theodor byl též režisérem), herci Julius Moser a mladý herec jménem Strobl, intrikán. V souboru této doby byl též mladý pražský rodák Erasmus Czagell (1853–1916), elegantní a uměřený představitel prvních partií v činohře a komedii. Dále se objevují jména Babitzky a Jerg (mladé ženy v mužských rolích), slečna von Leuchert, pan Russek (Russeck, tělnatý komik) a dobrý operetní tenor Kovacs. Členkou souboru byla až do jeho zániku ředitelčina dcera Auguste Moser, která se od naivních milovnic cestující společnosti (naive Liebhaberin) vypracovala až k členství v Burgtheater ve Vídni (1899–1918). Mezi hosty, které Ottilie M. zvala na jednotlivá představení, byly mj. členky pražského německého divadla Hanna Wrada (1888) a Johanna Buska, manželka ředitele pražského německého divadla Angela Neumanna.

Působiště

1866/1867: České Budějovice: Zima: M. je jako "Fr[au] Dir[ektorin]" uvedena jako pokladní společnosti Carla Mosera, současně jako subreta v operetě (Deutscher Bühnenalmanach 1867, s. 62-63). – 1867/1868: České Budějovice: Zima: M. je jako "Fr[au] Dir[ektorin]" uvedena jako pokladní Moserovy společnosti (Deutscher Bühnenalmanach 1868, s. 57).

1868/1869: Jihlava: Zima: M. je jako "Fr[au] Dir[ektorin]" uvedena jako pokladní Moserovy společnosti a mezi účinkujícími, bez oborové charakteristiky (Deutscher Bühnenalmanach 1869, s. 169-170).

1869–1872: Ottilie M. se neobjevuje mezi provozními zaměstnanci ani mezi účinkujícími Moserovy společnosti v žádné z ročenek Deutscher Bühnenalmanach.

1872: Mariánské Lázně: Letní sezona společnosti Carla Mosera zahájena 8. 5., ukončena 25. 9. 1872, Ottilie M.vedla pokladnu (Deutscher Bühnenalmanach 1873, s. 233-234). – 1872/1873–1875: Od zimní sezony v Jihlavě (1872/73) do konce letní sezony v Mariánských Lázních 1875 vedla Ottilie M. pokladnu.

1875/1876: Cheb: Zimní sezona 1. 10. 1875 – 30. 4. 1876. M. vedla pokladnu společnosti Carla Mosera. Mezi dámskými členkami souboru se objevuje jméno Moser-Schmidts (Deutscher Bühnenalmanach 1876, s. 95-96).

1876: Mariánské Lázně: Letní sezona 1. 5. 1876 – 30. 9. 1876. M. vedla pokladnu Moserovy společnosti (Deutscher Bühnenalmanach 1876, s. 95-96). – 1876/1877: Zimní působiště není známo. – 1877: Mariánské Lázně: Letní sezona 1. 5. 1877 – 30. 9. 1977. M. vedla pokladnu, mezi členkami souboru se objevuje jméno Moser-Schmidts. (Deutscher Bühnenalmanach 1877, s. 204).

1877/1878: Plzeň: Zimní sezona zahájena 27. 9. 1877. M. vedla pokladnu Moserovy společnosti (Deutscher Bühnenalmanach 1878, s. 225-226).

1878: Mariánské Lázně: Letní sezona 4. 5. 1877 – 24. 8. 1877. M. vedla pokladnu Moserovy společnosti (Deutscher Bühnenalmanach 1878, s. 187-188). – 1878/1879: Zimní působiště není známo. – 1879: Mariánské Lázně: Letní sezona 1. 5. 1879 – 30. 9. 1879. M. vedla pokladnu společnosti (Deutscher Bühnenalmanach 1879, s. 202-203). – 1879/1880: Zimní působiště není známo. – 1880: Mariánské Lázně: Léto: M. vedla pokladnu společnosti (Deutscher Bühnenalmanach 1880, s. 209-210).

1880/1881: Plzeň a České Budějovice: Plzeň: Zahájení 2. 10. 1880. České Budějovice: 1. 1. 1881 – konec dubna 1881. M. vedla pokladnu Moserovy společnosti (Deutscher Bühnenalmanach 1881, s. 222-223).

1881: Mariánské Lázně: Letní sezona zahájena 1. 5. 1881. M. vedla pokladnu Moserovy společnosti (Deutscher Bühnenalmanach 1881, s. 222-223; Hilmera).

1881/1882: Plzeň a České Budějovice: Plzeň: 1. 10. 1881 – prosinec 1881. České Budějovice: 1. 1. 1882 – 30. 3. 1882. M. nezmíněna. (Deutscher Bühnenalmanach 1882, s. 229).

1882: Mariánské Lázně: Léto, Městské divadlo: M. vedla pokladnu Moserovy společnosti (Deutscher Bühnenalmanach 1882, s. 229).

1882/1883: Plzeň a České Budějovice: Zima: M. vedla pokladnu Moserovy společnosti (Deutscher Bühnenalmanach 1884, s. 256-257). 26. 4. 1883 zemřel Carl Moser v Mariánských Lázních.

1883: Mariánské Lázně: Léto, Městské divadlo, "Direktion Fr. Ottilie Moser". (Hilmera; Bohemia 30. 6. 1883,Deutscher Bühnenalmanach 1884, s. 256-257). – Zima 1883/1884: Nejsou informace o činnosti společnosti OttilieM. – 1884: Mariánské Lázně: Městské divadlo, sezona zahájena 1. 5. 1884 (Hilmera; Deutscher Bühnenalmanach 1885, s. 299-300).

1884/1885: České Budějovice: Městské divadlo 1. 10. 1884 – 9. 4. 1885. Vystoupení v zámeckém divadle v Českém Krumlově (R. Genéé: Nanon, Planquette: Rip-Rip, G. Ohnet: Hüttenbesitzer).

1885: Mariánské Lázně: Městské divadlo, sezona zahájena 2. 5. 1885 (F. a P. von Schönthan: Der Raub der Sabinerinnen). – 1885/1886: Zimní působiště společnosti není známo. – 1886: Mariánské Lázně: Městské divadlo, sezona zahájena 1. 5. 1886 (G. von Moser: Die Leibrente). – 1886/1887: Zimní působiště společnosti není známo.

1887: Mariánské Lázně a Františkovy Lázně: Léto: Ottilie M. vedla Městské divadlo v Mariánských Lázních, na její divadelní koncesi vedl Městské divadlo ve Františkových Lázních její syn Carl Moser. Společnost se rozdělila. (Hilmera; viz Franzensbader Stadttheater, s. 8, Deutscher Bühnenalmanach 1887, s. 214-215).

1887/1888: Plzeň: Zimní sezona v Městském německém divadle od 1. 10. 1887 do počátku února 1888. Jako intendant uveden "Moser", jednalo se pravděpodobně o Carla Mosera ml. (Deutscher Bühnenalmanach 1888, s. 395).

1888: Cheb: Jarní sezona Ottilie M. v Městském divadle 18. 2. 1888 – 25. 3. 1888 (zahájeno operetou A. Müllera ml.: Der Hofnarr). (Hilmera; Egerer Zeitung, 6. 8. 1887, 1., 4., 22. 29. 2 1888, 17., 21. a 24. 3. 1888, 16. 5. 1888).

1888: Mariánské Lázně: Letní sezona v Městském divadle.

1888: Šoproň: Zimní sezona v Městském divadle 1. 10. 1888 – 31. 12. 1888. (Deutscher Bühnenalmanach 1889, s. 329, s. 380).

1889: Cheb: Sezona v Městském divadle zahájena 1. 1. 1889 (F. Zell: Die Hochzeit der Reservisten, fraška), v únoru nakrátko přerušena pro insolvenci, ukončena 31. 3. 1889 (Zamara a Buchbinder: Der Sänger von Palermo, komická opereta). (Bohemia, 13. 2. 1889, Egerer Zeitung 5., 19. a 30. 1. 1889, 2. a 6. 2. 1889, 3. 4. 1889).

Prameny

SOkA Louny: Katolická matrika Žatec 1868–1872 189/52 (datum sňatku Ottilie Moserové, roz. Schmizlové s Carlem Moserem dne 2. 8. 1868 v Mariánských Lázních je uvedeno v záznamu o narození dcery jejich dcery Augusty Moserové. Tamtéž jsou uvedena jména rodičů Ottilie Moserové: otec Ludwig Schmizl, učitel hudby, matka Augusta Maria Sophia, roz. Wolffová, evangelického vyznání augsburské konfese).

Literatura

J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, elektronický dokument, knihovna Divadelního ústavu v Praze, sign. CD 307

L. Křupková: Německá operní scéna v Olomouci II. 1878 – 1920. Univerzita Palackého, Olomouc 2012, s. 109 (Emanuel Westen)

M. Havlíčková, S. Pracná, J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku /Deutschsprachiges Theater in Mähren und Schlesien Univerzita Palackého, Olomouc 2011, s. 221 (Emanuel Westen), dvojjazyčně

Burgtheater 1776 – 1796. Aufführungen und Besetzungen von zweihundert Jahren, Bd. II., Überreuter, Wien 1976, s. 326 (Auguste Wittels-Moser)

Franzensbader Stadttheater, Festschrift zum 60 jährigen Jubiläum des Franzensbader Stadttheaters,Stadtgemeinde Franzensbad 1928, s. 8

F. Fischl: Theater, in: Marienbad, Die Sudetendeutschen Selbstverwaltungskörper[…], Eine Sammlung von Darstellungen […], Berlin-Friedenau 1932, s. 53

F. Hromada: Historie chebského divadelního života /1410–2011 /Egerer Theatergeschichte, Cheb 2011, Moser Carl 88, 89 (dvojjazyčně)

Kosch Th, Kutsch, Ulrich

Vznik: 31.10.2013