Absolvoval TKP 1965, v sezóně 1968/69 půlroční stáž na Leningradském státním tanečním učilišti A. J. Vaganovové u A. I. Puškina, kterou ukončil rolí Prince v Labutím jezeře (Malé akademické divadlo opery a baletu v Leningradě, 1968). Člen baletu ND Praha od 1966 (od 1971 sólista) a od 1990 jeho šéf (souběžně byl 1977–83 stálým hostem Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf/Duisburg) a v letech 1987–89 byl zároveň sólistou a šéfem baletu Laterny magiky. Postupně se vypracoval v nejznámější osobnost české taneční scény. Pro taneční jeviště měl ideální psychofyzické předpoklady: vyšší, štíhlou, harmonicky vybudovanou postavu, vrozenou pohybovou eleganci i vytříbenou kulturu, sílu i pružnost, muzikalitu projevu i hereckou suverenitu. Jeho projev působil i v technicky náročných pasážích samozřejmě, lehce, plynule, s klidnou sebejistotou a neokázalou bravurou. To vše spoluvytvářelo jeho charismatickou jevištní osobnost mezinárodního formátu. Zjevem i technickou vyspělostí splňoval všechny nároky typu danseur noble, představitele stěžejních postav tradičního repertoáru. V ND Praha vytvořil na 50 rolí: Princ v Labutím jezeře (1971 a 1982; Budapešť 1973, Tokio 1976, Düsseldorf a Frankfurt n. Mohanem 1977, Řím 1984). Prince tančil i v Louskáčkovi (1968), Spící krasavici (1974; Düsseldorf/Duisburg 1977–83) a Popelce (1977), dále Alberta v Giselle (1979), Colina v Marné opatrnosti L. Hertela (1980) a Basila v Donu Quijotovi (1986), v Düsseldorfu/Duisburku tančil i hlavní role v Duchovi růže, Bajadéře aj. S nemenším zdarem interpretoval i postavy soudobého repertoáru, např. Romea a Merkucia v Romeovi a Julii (1971), Adama ve Stvoření světa, Fauna ve Faunově odpoledni, Escamilla ve Vášni/Carmen G. Bizeta/R. Ščedrina a tit. postavu ve Spartakovi (1976), Hoffmanna v Hoffmannových povídkách J. Offenbacha/J. Lanchberyho (1981), Danilu a Severjana v Kamenném kvítku (1981), tit. postavu v Macbethovi (1984), Oriona v Sylvii (1985); v Laterně magice tančil tit. postavu v Odysseovi (1988). Byl režisérem baletů Popelka a Někdo to rád… (1994), Mauglí a Labutí jezero (1996). Pedagog TKP 1996–99. O výjimečné postavení se mj. zasloužila i jeho umělecká všestrannost. Hrál řadu velkých rolí ve filmu a televizi (např. Den pro mou lásku, Jak vytrhnout velrybě stoličku, Markéta Lazarová, Panna a netvor). V 80. letech byl po čtyři roky vítězem soutěže Televizní rolnička o nejpopulárnější uměleckou osobnost v oboru tance (v roce 1985 získal absolutní prvenství této ankety diváků). Zasloužilý umělec 1976, národní umělec 1989.
Literatura
Harapes Vlastimil – 50 let života a práce, Praha, Pluto 1997 • Krakešová, E.: Ve službách Terpsichory, Praha, Thalia 1997 • Petříková, M.: Zajatec dřiny a krásy, Scéna 1976, č. 4, str. 8 • red: Zasloužilý umělec Vlastimil Harapes, Taneční listy 1987, č. 5, 4. str. obálky • Vašut, V.: Taneční listy 1976, č. 7/příloha • V. V.: Harapes Vlastimil in Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 92–93