Křestní jméno též Václav Jan, příjmení též Hammetner. Vyučil se kožešníkem. V tanci žák J. Brunettiho. Od 1826 hrál česky i německy ve StD, vystupoval v činohře i opeře (zpíval basové party), 1839–42 rovněž mim-sólista baletního souboru, od 1842 v ansámblu hrajícím v Divadle v Růžové ulici (od 1844 inspicient), 1862 přešel s českým souborem do Prozatímního divadla v Praze. Jeho doménou byla především pantomima, byl představitelem zpočátku naivních mladíků a milovníků, Pierota, Harlekýna, Pantalona a později komických typů, sluhů, vojáků a hlupáků, vynikl i v postavičkách Židů (např. Aron Bauchem v Štěpánkově hře Čech a Němec, 1840). Jeho pantomimické umění dosáhlo největší obliby ve 40. letech, podle J. Nerudy patřil k nejlepším v Evropě. Příznačná pro něj byla loutkově strnulá tvář, „dřevěný“ vykloubený pohyb končetin a drastická komika hanswurstiád. Z rolí např. Pantalon v Brunettiho pantomimě Harlekýnův meč soptící oheň (1826), Pierot ve Feigertově Arlequin v ochraně kouzel a tři milovníci (1829), v Raabově Kouzelném pistoletu Arlekýnů (1837) a jeho Králi křišťálů (1839), v Rainoldiho Arlekinovi a Kolombince na Alpách aneb Kouzelné zahradě (1840) i v jeho Medvědovi a zamilovaném Pierrotovi aneb Posvícení v Hloupětíně (1841), ve Feigertově Kouzelné polnici aneb vystřeleném harlekýnovi (1841), Petr v Rainoldiho Lovu na medvědy a Hloupém Petrovi jakožto rekrutě (1842), Fintílek v Rainoldiho Venkovských kratochvílích (1845), Pierot v Kilanyiho Harlekýnově růži kouzelné, ve Voglově Polce před soudem (1859), Mr. Titelmouche v Reisingerově Národní slavnosti v Champs-Élysées (1862). J. K. Tyl pro něho napsal roli Paňáci v Chudém kejklíři (1848).
Literatura
Neruda J.: Poslední český pierot in České divadlo IV., SNKLHU Praha 1958, str. 65 • L. K.: Hametner Václav in Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 90–91
