Jméno se objevuje i ve tvaru „de Bry“ (k záměně písmen mohlo dojít během jeho působení v Petrohradě při přepisu latinky do azbuky). Jako malíř dekorací začal V. pracovat v Královci [Königsberg, Kaliningrad] ve Východním Prusku 1876–81, divadlu se však patrně věnoval již od 1867. Do 1887 byl jevištním mistrem Mariinského divadla v Petrohradě a sestavoval zde výpravy z typových kulis. 1887 ho ředitel pražského německého divadla A. Neumann angažoval jako vrchního jevištního inspektora a scénografa (s titulem „Obermaschinenmeister des Königliches Landestheaters, decorative und maschinelle Einrichtung“). Zvyšující se podíl jeho vlastního uměleckého přínosu byl v roce 1900 vyjádřen změnou pracovního zařazení („artistisch-technischer Inspektor“). V angažmá zůstal do 1917, jeho další osudy nejsou známy. Divadlu věnoval V. téměř všechen svůj čas. Měl dobrý vztah k českému ND a při změně jeho vedení (1900) byl povolán jako znalec, aby ocenil inventář. Byl též členem spolku Schlaraffia, jehož prostřednictvím se v pražské společnosti šířily jeho kresby a malby krajiny kolem Prahy. 1908 dostal řád Františka Josefa I.
V pražském německém divadle byl odpovědný za technickou stránku výpravy a spolu s režisérem vybíral pro každé představení typové kulisy. Pro některé premiéry navrhoval novou výpravu, včetně kostýmů, masek a jevištních efektů, kterou realizovaly pražské dílny nebo dílny dvorní opery ve Vídni (Burghardt–Brioschi–Kautský). 1887–1917 vytvořil asi 80 procent všech činoherních a operních výprav v pražském německém divadle, dále živé obrazy a tzv. apoteózy k různým výročím. Podílel se i na unikátních akcích, např. v únoru 1900 inscenoval spolu s Neumannem cyklus živých obrazů z Wagnerových dvanácti oper (Wagner-Zyklus in Bildern), v němž jednotlivé postavy představovali abonenti divadla, páni a dámy z pražské společnosti. Neumann si vážil jeho spolupráce, staral se o jeho odborný růst a posílal ho do jiných velkých divadel studovat inscenační metody. Jeho práce měla mezinárodní ohlas (např. na přání C. Wagnerové převzal 1897 spolu s drážďanským výtvarníkem a jevištním mistrem E. Kranichem odpovědnost za výpravu při slavnostních hrách v Bayreuthu). 28. 12. 1907, po novém pražském nastudování operety J. Strausse Tausend und eine Nacht, k níž navrhl výpravu, uspořádal ředitel Neumann slavnostní večer ke 40. výročí jeho činnosti pro divadlo.
Jeho působení v pražském německém divadle poznamenal 1914 konflikt v principiální otázce stylu: V. odmítl realizovat holé schodiště, které E. van Ofen navrhl jako scénu pro premiéru opery Parsifal 1. 1. 1914 (Rosenheim, s. 214, 215). Od té doby přebíral jeho úkoly v divadle postupně Vídeňan L. Kotulan, kterého přivedl 1911 do Prahy tehdejší dramaturg německého divadla P. Eger. Jméno V. jako jevištního inspektora zůstalo na divadelních oznámeních ještě do 1917, poté byla funkce definitivně předána.
Základem jeho úspěšné spolupráce s Neumannem byla jejich společná záliba v luxusně vybaveném jevišti a ve světelných a jiných efektech, k nimž bylo bohatě využíváno elektrického osvětlení. V. konstruoval komplikovaná technická zařízení, včetně imitace požárů, živých vodotrysků a vodních efektů na scéně, navrhoval pohyblivé rekvizity a dekorace. S velkým vkusem a účinkem dokázal výtvarně aranžovat masové scény. U oper s historicky určeným prostředím se snažil respektovat v kostýmech a dekoracích stylová kritéria. Spolu s ředitelem Neumannem vytvářel divadlo ve velkorysém podnikatelském stylu.
Prameny a literatura
Pozůstalost nenalezena. V archivu Stát. opery Praha uloženy návrhy: Wagner, Tannhäuser, asi 1893; Mozart, Figaros Hochzeit, asi 1897; Verdi: Aida, neurčeno; Mozart: Die Zauberflöte, foto in: Meister-Spiele, Mai–Juni 1906, Prag s. a. • Deutscher Bühnen-Almanach [Berlin] auf das Jahr 1877, s. 173; 1878, s. 155, 1880, s. 171; Bohemia 27. 5. 1897 [Bayreuth]; Bohemia 24. a 29. 12. 1907 [jubileum]; Rosenheim, s. 62, 214, 215; Illustriertes Österr.–Ungarisches Ehrenbuch, Almanach der Mitglieder des Kaiserlichen–Österr. Franz Josef Ordens, Wien s. a., s. 185. • Ulrich 1997 [datum nar. pod příjmením Bry].
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 612–613