Vitali, Giuseppina

Provd. Augusti, v českém prostředí psána Jose­fina. Její rodiče (otec Raphael V., 1815–1896, a matka Claudia, roz. Zerlotti) byli zpěváci. Ži­la v Itálii a vzdělávala se ve zpěvu. Debutovala v 17 letech v Modeně v roli Gildy (Verdi: Rigo­letto). Jako hostující pěvkyně cestovala po Itá­lii (Bologna), Anglii (1864 koncerty a vystou­pení v královské opeře), Německu, Španělsku a Francii (pařížská italská opera 1865–68), kde se seznámila s významnými skladateli. 1870 vystupovala též v Egyptě. Mezi 1867 a 1871 hostovala několikrát v PD v Praze. Po 1870 se provdala za tenoristu P. Augustiho. 1871 je uvá­děna jako členka Teatro Principe Umberto ve Florencii. Její poslední vystoupení je zazna­menáno 1892 v Teatro Concordia v Cremoně (Desdemona, Verdi: Otello). V závěru života byla v Římě vyhledávanou učitelkou zpěvu.

V PD hostovala v létě 1867 (4krát), 1868 (20krát) a 1869 (20krát, vše v Novoměstském divadle pro 3000 diváků). Její první pražskou rolí byla 6. 7. 1867 Markéta v premiéře české­ho znění Gounodovy opery Faust a Markéta (dir. B. Smetana, Faust–J. L. Lukes), o rok po­zději vytvořila první postavu Violetty na čes­kém jevišti (Verdi: La Traviata). Vzhledem ke své pozici významného hosta v českém divadle mohla volit interpretační a dramaturgické po­stupy, které kritika u českých zpěvaček zazna­menávala s nesouhlasem (např. u E. z Ehren­bergů, která roli Markéty a další úlohy po ní přebírala): v českých představeních zpívala italsky, 14. 8. 1868 vsunula do Rossiniho La­zebníka sevillského árii z Verdiho opery Sicil­ské nešpory, 1868 a 1869 pořádala vždy dvě produkce složené z jednotlivých aktů různých oper apod. Při prvních třech hostováních byly tyto nevítané dramaturgické kroky překryty obdivem k jejím pěveckým kvalitám. Při po­slední sérii vystoupení v PD, kterou uskutečni­la s manželem v květnu a červnu 1871 (11krát), se však již omezený repertoár a kombinované operní večery staly předmětem otevřených ná­mitek. (Při této návštěvě vystoupili manželé 7. 5. na koncertě pražské konzervatoře.)

Pro české PD měla pohostinská vystoupení V. prestižní význam. Divadlo se tak zařadilo mezi evropské operní scény, které pořádaly stagiony, ne-li celých italských souborů, pak alespoň sólistů, jako ukázky „autentické inter­pretace“ románského repertoáru (v pražském německém divadle poprvé 1862). V. byla re­spektována jako představitelka novoitalské pě­vecké školy, jež vedle virtuózních hlasových kvalit akcentovala i minuciézně vypracovaný a individualizovaný herecký výkon. Její hosto­vání na českém jevišti však mělo dlouhodobý vliv i na celkovou kvalitu provedení, protože zvyšovalo nároky na všestrannou propracova­nost výkonů domácích umělců. Její vystoupení (a tím i kvalitní nastudování) zajistilo některým operám značnou oblibu (Gounod, Verdi: Maš­karní ples, 1869 poprvé česky).

Mimořádné pražské úspěchy V. souvisely i s její aktivitou ve prospěch české kultury. Vě­novala několik pražských představení dobro­činným účelům (pro Spolek sv. Ludmily, na stavbu ND, pro divadelní sbor, pro Akademický čtenářský spolek) a podle informací tisku se též pokusila v Paříži pomoci k provedení Smetano­vě Prodané nevěstě. České publikum a publi­cistika jí projevovaly značnou vděčnost a tisk pozorně sledoval její kariéru. 

Role (v PD)

Prameny a literatura

Národní noviny mezi 1. a 10. 7. 1867; Světozor 1, 1867, s. 10, 16; 3, 1869, s. 201, 207; 5, 1871, s. 248; Česká Thalia 2, 1868, s. 230 [vyst. ve prospěch ND]; Národní listy, červe­nec a srpen 1868, 27. 4. 1871; Hudební listy 1, 1870, s. 63, 359; J. Branberger: Konservatoř hudby v Pra­ze, 1911, s. 216; Bartoš: PD opera; PD 1862–83; Trávníčková: PD. • Wurzbach; Rieger; Kutsch 1997; Ulrich 1997.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 604–605