Bratr herců Václava V. (1854–1922) a člena ND Jana V. (1861–1932). Strýc zpěváka ND J. Hilberta V. (1888–1950) a herce vinohradského divadla Karla V. (1884–1931). Není příbuzný se zpěvačkou Helenou V.
Pocházel ze vzdělané mlynářské rodiny. Studoval v Praze reálku, kde byl žákem Wenzigovým. Učil se zpěvu u V. E. Horáka a J. Ulma, kteří mu přiblížili chrámovou hudbu, od 1866 se školil u J. Lukese a 1868 debutoval v ochotnickém Mikulášském divadle na Starém Městě v Praze. Na konci února 1869 třikrát vystoupil jako host v městském divadle v Plzni v souboru ředitele P. Švandy st. ze Semčic (nezpíval tam roli Jeníka ve Smetanově Prodané nevěstě, jak uvádí lit.). Jako Jeník vystoupil v dubnu 1869 na Žofíně v ochotnickém představení, které ve prospěch dostavby pražského chrámu sv. Víta na Žofíně nastudoval a dirigoval B. Smetana. 1869 získal angažmá v německém divadle v Opavě (první role: Hrabě Arthur, Donizetti: Linda von Chamounix), byl však velmi málo využit a hledal pohostinské uplatnění ve Vídni a v Klagenfurtu. 18. 4. 1871 se ucházel o angažmá v PD v Praze jako Hrabě Arthur a byl také přijat do souboru vedeného Smetanou. 1874 se ředitelem PD stal J. N. Maýr, který V. spolu s dalšími čtyřmi herci a zpěváky propustil, ale po sociálním otřesu, způsobeném v souboru sebevraždou propuštěného tenoristy J. Součka, ho v dubnu 1875 znovu přijal. V prosinci 1875 hostoval V. několikrát v německém divadle v Teplicích a krátce se zdokonaloval ve zpěvu v Itálii. Na přelomu let 1878/79 byl delší dobu nemocen, další přerušení jeho činnosti bylo způsobeno jeho špatným psychickým stavem po úmrtí manželky v září 1882. Z PD přešel do ND, kde setrval do 30. 6. 1888, kdy požádal o penzionování před operací hlasivek. Po ní byl od října 1888 angažován jednu sezonu v Rotterdamu, v prosinci 1889 se na několik představení do ND vrátil. Znovu hostoval v ND po téměř desetileté přestávce, naposledy 4. 2. 1898 (Almaviva, Rossini: Lazebník sevillský).
V Lukesově škole získal V. italské pěvecké školení, které později prohloubil. Již pro první pohostinské vystoupení v Plzni 1869 si vybral odpovídající repertoár (Hrabě Leopold, Halévy: Židovka, Faust, Gounod: Faust a Markéta, Gennaro, Donizetti: Lukrecie Borgia). Měl nepříliš objemný, ale velmi lahodný lyrický tenor s koloraturními schopnostmi, dokonalé mezza voce, vzletný přednes, dobrou výslovnost a elegantní jevištní zjev. Projevoval značnou hereckou přizpůsobivost a všeobecný kulturní rozhled. Do PD přišel již s praktickými divadelními zkušenostmi a v nestabilním souboru s převahou začátečníků představoval jednu z výjimek. Jeho nejvlastnějším oborem byla italská a francouzská opera, vytvořil však postavy z celého dobového repertoáru. Z personální situace v souboru vyplynulo, že byl značně zatěžován. Na Smetanovu výzvu převzal i obor hrdinného tenoru, což jeho hlasu patrně neprospělo. Zvláště později ve velkém prostoru ND měly jeho typické pěvecké vlastnosti horší podmínky pro uplatnění, zvýšená námaha vedla ke snížení kvality přednesu a přepínání zrychlilo opotřebování hlasu.
Vystoupil v řadě premiér českých děl a v českých premiérách cizojazyčných oper, některé role nastudoval vícekrát. Výjimečně se zasloužil o dílo Smetanovo; zpíval tenorové role ve všech jeho operách (Jeník z Prodané nevěsty 79krát) a spolu se sopranistkou M. Sittovou vytvořil ve své generaci model pro smetanovské typy. 1886 se při novém nastudování podílel na rehabilitaci Smetanova Dalibora (spolu s T. Arklovou jako představitelkou Milady). Byla pro něj určena i titulní role Dvořákova Dimitrije, kterou však při premiéře 1882, spadající do doby po úmrtí jeho manželky, nemohl vytvořit. Po jeho odchodu se v ND obtížně hledala náhrada. Byl aktivní v Klubu penzistů sólistů ND (zal. 1915) jako člen jeho prvního výboru.
Role (v PD a ND)
1871: Jeník (Smetana: Prodaná nevěsta, j. h., i v angažmá v ND); Georg (Boieldieu: Bílá paní), Vojtěch (Blodek: V studni), Miloj (Zajc: Mislav); 1872: Faust (Gounod: Faust a Markéta), Švec Ivan (Hřímalý: Zakletý princ, prem.), Bajan (Glinka: Ruslan a Ludmila), Paolino (Cimarosa: Tajné manželství), Ernani (Verdi: Ernani), Gustav III. (Verdi: Maškarní ples), Gaston de Mailepré (Auber: První den štěstí); 1873: Mergy (Hérold: Souboj), Horace (Gounod: Holubice), Don Ottavio (Mozart: Don Juan), Ganymed (Massé: Galathea), Rodrigo (Rossini: Otello), Vítek (Skuherský: Rektor a generál, prem.); 1874: Podhajský (Smetana: Dvě vdovy, prem.), Jeník (Dvořák: Král a uhlíř, prem.), Dom Sebastian (Donizetti: Dom Sebastian), Mauléon (Gevaert: Kapitán Heriot), Juan (Bendl: Lejla); 1875: Fin (Glinka: Ruslan a Ludmila), Zéphoris (Adam: Kdybych byl králem), Fenton (Nicolai: Veselé ženy windsorské); 1876: Slavoj (Dvořák: Vanda, prem.), Lukáš (Smetana: Hubička, prem.), Contran de l’Ancry (Brüll: Zlatý křížek); 1877: Vasco de Gama (Meyerbeer: Afričanka), Raimbaud (Meyerbeer: Robert ďábel), Záviš z Falkenštejna (Rozkošný: Záviš z Falkenštejna, premiéra), Horacio Massarena (Auber: Černé domino), Laertes (Thomas: Hamlet), Horymír (Rozkošný: Svatojanské proudy), Alfred (Verdi: Violetta [La Traviata]); 1878: Arnold (Rossini: Vilém Tell), Vilém Meister (Thomas: Mignon), Jeník (Dvořák: Šelma sedlák, prem.), Vítek (Smetana: Tajemství, prem.); 1879: Malíř Quido (Halévy: Quido a Ginevra), Dalibor (Smetana: Dalibor), Václav (Šebor: Zmařená svatba, prem.), Sever (Bellini: Norma); 1880: Raoul (Meyerbeer: Hugenoti), Florestan (Beethoven: Fidelio), Junoš (Smetana: Braniboři v Čechách), Astorga (Abert: Astorga), Romeo (Gounod: Romeo a Julie), Masaniello (Auber: Němá z Portici); 1881: Šťáhlav na Radbuze (Smetana: Libuše, prem., též 1883), Miloš Martinovič (Bendl: Černohorci, prem.), Ruy Blas (Marchetti: Ruy Blas), Jaroslav (Šebor: Husitská nevěsta), Chapellou (Adam: Postilion z Lonjumeau); 1882: Belmonte (Mozart: Únos ze serailu), Rinaldo (Gluck: Armida), Jarek (Smetana: Čertova stěna, prem.), Robert (Meyerbeer: Robert ďábel), Markýz ze Chateauneuf (Lortzing: Car a tesař); 1883: Karel Škréta (Bendl: Karel Škréta, prem.), Lorenzino de Medici (Zavrtal: Noc ve Florencii, prem.), Dimitrij (Dvořák: Dimitrij); 1884: Don José (Bizet: Carmen), Almaviva (Rossini: Lazebník sevillský), Vítek (Kovařovic: Ženichové, prem.), Lyonel (Flotow: Marta), Don Cesar (Fibich: Nevěsta messinská, prem.), Hrabě Leopold (Halévy: Židovka), Radames (Verdi: Aida), Gérard (Delibes: Lakmé), Liborin (Weber: Čarostřelec); 1885: Lohengrin (Wagner: Lohengrin), Faust (Boito: Mefistofeles), Princ (Rozkošný: Popelka, prem.), Kavalír des Grieux (Massenet: Manon Lescaut); 1886: Fra Diavolo (Auber: Fra Diavolo), Iontek, venkovský hoch (Moniuszko: Halka), Assad (Goldmark: Královna ze Sáby), Jeník (J. Klička: Spanilá mlynářka, prem.); 1887: Robert de Louis (Saint-Saëns: Etienne Marcel), Karloo van der Noot (Paladilhe: Vlast), Felix z Belmontu (Hartl: Natalie, prem.); 1888: Harold (Nápravník: Harold, prem.).
Prameny a literatura
Dalibor 8, 1869, s. 51, 61 [Plzeň]; Hudební a divadelní věstník 2, 1878, s. 70 [Ladislav ve Dvou vdovách]; J. Neruda: Pan A. V. vypravuje, Národní listy 8. 12. 1880, přetisk in: J. Neruda: České divadlo, sv. VI, 1973, s. 106–107; Divadelní listy 3, 1882, s. 279; Národní listy 28. 12. 1885, 2. 2. 1886 [Lohengrin]; Dalibor 8, 1886, s. 45 [Lohengrin]; 29, 1907, s. 132 [60 let]; Divadlo 5, 1907, sv. 1, s. 150 [60 let]; B. Benoni: Moje vzpomínky a dojmy, I, 1917, rejstřík ve sv. II; Svátkův divadelní kalendář, 1922 , s. 111, 113 [Klub penzistů]; Národní divadlo 9, 1931/32, 23. 8. 1932 [nekrolog]; Nejedlý: Opera ND I; Bartoš: PD opera; L. Novák: Stará garda Národního divadla. Činohra–Opera–Balet, 1944, zvl. s. 399–412; A. Špelda: Plzeňská opera ve starém divadle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; PD 1862–83; ND po 1883; Trávníčková: PD. • ČHS; NDp [lit.].
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 593–595
