Ve 14 letech nastoupil do baletu v Ostravě jako elév, 1923 člen sboru, od 1926 sólista. Jeho učitelem byl A. Viscusi; jako choreograf v opeře a operetě se uplatňoval od svých 18 let. Zlom jeho kariéry přišel 1927 s rolí Josefa (R. Strauss: Legenda o Josefovi) v pohostinské choreografii M. Semmlera. Tuto roli si zopakoval i v Bratislavě (působil zde sezónu 1928/29), další 3 roky byl na turné s M. Semmlerem po Rakousku, Švýcarsku a Německu, v berlínské Semmlerově škole rovněž učil. V Brně 1932–38 tančil řadu velkých rolí (Abderam v Raymondě a Šalamoun v Belkis O. Respighiho, 1932; Apollon v Apolonovi a Musách/Apollon musagète; tit. role v Marnotratném synovi, 1933, aj.). Zároveň se věnoval choreografii: pp. Hry o Marii B. Martinů, 1935, kde rovněž tančil roli Ďábla; balet S. Prokofjeva O bláznu, který jiných sedm bláznů přelstil, 1935, kde vystoupil v hlavní roli. 1938 přijal nabídku na místo baletního mistra, choreografa a prvního sólisty v rodné Ostravě; tančil, hrál, zpíval, režíroval (Carmen, Moniuszkův Strašidelný dvůr), choreografoval a šéfoval zde 32 let a vytvořil kvalitní éru. Tančil přes 80 velkých rolí (Romeo v Romeovi a Julii, 1950; Girej v Bachčisarajské fontáně, 1955; Rudovous v Labutím jezeře, 1952; tit. role v Donu Juanovi R. Strausse, 1957 aj.). Jeho choreografie se počítají na stovky (přes 120 oper, 130 operet, 25 činoher, 75 baletů). Z baletních novinek uvedl Ondráše, Mír (1951), Honzu a čerta (1954), Florellu (1960), Studnu lásky a Maryčku Magdónovu (1967), ve které jako šedesátiletý tančil starého Magdóna (1968). V Drážďanech j. h. inscenoval Beethovenova Prométhea (1964). V Ostravě vychoval celou řadu tanečních umělců (M. Drottnerovou, A. Janíčka, V. Pavelcovou, M. Hojdyse aj.), jako pedagog pracoval na TKO a TK DAMU 1953–56. 1970–74 byl povolán na místo šéfa baletu ND Praha, kde inscenoval mj. Svěcení jara (1972) a Ondráše (1974). I po odchodu z divadla pohostinsky choreografoval na mnoha scénách (Ostrava, Olomouc, Opava, Košice, Ústí n. Labem aj.). Patřil k výrazným vedoucím osobnostem českého baletu 20. století. Zasloužilý umělec 1963.
Literatura
Fujerová, J.: Půl století věnované baletu, Taneční listy 1972, č. 10, str. 12 • Gabzdyl, E. – Vašut, V.: V hlavní roli Emerich Gabzdyl, Ostrava, Profil 1988. • Holeňová, J.: Zasloužilý umělec Emerich Gabzdyl, Taneční listy 1974, č. 5/příloha • V. V.: Gabzdyl Emerich in Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988 • VV: Gabzdyl Emerich in Postavy brněnského jeviště I., Státní divadlo v Brně 1984
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 81–82
