Trnka, František

Vystupoval pod pseudonymem František Aleš. Studoval na reálném gymnáziu v Plzni a na čes­ké technice v Praze. Jako nadějného tenoristu ho angažoval 1881/82 ředitel F. Pokorny pro svou společnost v Plzni. Zde se T. vypracová­val přes operetu k prvním operním rolím. Jeho první operetní postavy měly herecké nedostat­ky, v operních představeních však byl dobře hodnocen jeho slabší, ale barevně bohatý a pří­jemný hrdinný tenor. S krátkými přestávkami, kdy ho vystřídal K. Veselý (1883/84, 1885/86), působil u Pokorného do 1888. Absolvoval s ním první velký zájezd na Moravu (1882), plzeňské sezony 1882–1884 a necelý jeden rok v Brně (1885/86). Zpíval i Jeníka (Smetana: Prodaná nevěsta), Manrica (Verdi: Troubadour) ad. 1884 hostoval v ND v Praze a pokusil se získat angažmá (Liborín ve Weberově Čarostřelci a Masaniello v Auberově Němé z Portici), pod­le kritika Národních listů však měl příliš natu­ralistický pěvecký projev a angažmá nedosáhl.

Jeho pěvecká dráha vyvrcholila v 90. letech, kdy již vedl vlastní společnost a vystupoval v prvních rolích běžného operního repertoáru: Faust (Gounod: Faust a Markéta), znovu Man­rico (Verdi: Troubadour), Alessandro Stradella (Flotow: Alessandro Stradella), Dalibor (Sme­tana: Dalibor), Lukáš (Smetana: Hubička), Vít (Smetana: Tajemství), čeledín Jeník (Dvořák: Šelma sedlák), švec Vašek (V. Hřímalý: Zakletý princ), Vojtěch (Blodek: V studni), Václav (Še­bor: Zmařená svatba). Z četných operetních ro­lí zaujal zejména jeho Paris (Offenbach: Krás­ná Helena), Szándor Barinkay (Joh. Strauss: Cikánský baron), Vandergeld (Millöcker: Ubo­hý Jonathan), Adam (Zeller: Tyrolský ptáčník) ad.; libreto Zellerovy operety přeložil T. do češtiny. Nejpozději od roku 1887 přebíral i režie a po roce 1900, kdy svá pěvecká vystoupe­ní omezil (příležitostně Pietro, Suppé: Bocca­ccio, 1903), si ponechal pouze režii.

1888 odkoupil T. od vážně nemocného Po­korného zpěvoherní fundus a notový materiál a založil vlastní operní, operetní a činoherní společnost. S koncesí omezenou zpočátku jen na Moravu zahájil ředitelskou dráhu. Vedle či­nohry orientované na soudobý realistický re­pertoár vybudoval hned od počátku poměrně velkorysý operní program, založený na české opeře (Smetana, Dvořák, Blodek, Šebor, Hříma­lý) se zastoupením cizích děl (Weber: Čarostře­lec, Verdi: La Traviata a Troubadour, Gounod: Faust a Markéta, Flotow: Alessandro Stradella a Marta aj.). S těmito operami a oblíbenými operetami objela jeho společnost na začátku 90. let všechna větší města, od Třebíče po Mo­ravskou Ostravu, a pomohla vyrovnat zpoždění Moravy za divadelním vývojem v Čechách (na­př. 1889 poprvé uvedla v Olomouci Smetanovu Prodanou nevěstu). Zejména v hanáckém čtyř­městí (Kroměříž, Prostějov, Olomouc, Přerov) inspirovala velké pěvecké spolky k pravidelné­mu uvádění oper a operet. V souboru pod vede­ním kapelníka A. Greipla zpívali (vedle ředite­le) Z. Biedermannová, F. Brůžek, A. Hlaváček, K. Veselý, B. Viewegová (roz. Lesčinská), T. Žalud, hostoval J. Huml (žalářník ve Smeta­nově Daliborovi 1896) aj. Společnost se nevy­hnula těžkým krizím (1898 byla v létě rozpuš­těna pro nedostatek financí apod.). Své nejlep­ší období měla T. opera ve dvou plzeňských se­zonách 1900–02, těsně před otevřením nové budovy městského divadla. Zajížděla odtud i do Českých Budějovic. Pronájem plzeňského divadla získal T. díky vynikající programové nabídce, v níž hrála značnou roli opereta s po­pulární mladičkou subretou F. Horníkovou, opět angažoval Z. Biedermannovou, dále J. Boch­níčka, J. Egema, J. Humla, K. Krále, A. Kursu, F. Macha, F. Procházkovou, J. Rudolfovou-Kur­zovou, S. Šátkovou ad. Dirigenty byli A. Kott a E. Bastl, režiséry nejčastěji T. a J. Huml. V té­to době uvedl také Šeborovu Zmařenou svatbu, Smetanovu Libuši a Fibichovu Šárku, z cizích děl mj. Goldmarkovu Královnu ze Sáby, Verdi­ho Otella a Asraela A. Franchettiho. Z operet zazněla Straussova Kněžna Nineta, Ziehrerovo Trojí přání, Jonesova Gejša ad. Operní soubor byl v Plzni hodnocen velmi vysoko.