Jejím učitelem zpěvu byl V. E. Horák. Debutovala 1842 v českém operním souboru, který pro Nové divadlo v Růžové ulici sestavil ředitel J. A. Stöger. Byla zde dvě sezony (1843–44) a ještě jednou vystoupila 1845 v českém quodlibetu, který byl její beneficí. Již 13. 8. 1844 se pokusila o angažmá v německé opeře StD (Spohr: Faust), avšak neuspěla. Vystřídala pak několik působišť v Německu: 1845–47 Coburg a Gotha, 1847/48 Breslau [Wrocław], 1849/50 hostovala ve StD v Praze, ale opět nedosáhla angažmá. 1851–52 následoval Regensburg, po jednoroční přestávce 1854/55 Görlitz, 1855/56 Dessau, další hostování v Praze v srpnu 1855 a 1856/57 Brémy. 1858 vystupovala v Brně a Drážďanech, zřejmý neúspěch ji však patrně přiměl ukončit divadelní kariéru. Věnovala se pedagogické činnosti (mj. 1859 vyučovala zpěvu na dvoře v Greizu, v Reusském knížectví ve Vogtlandu).
Byla perspektivní silou prvního českého operního souboru v Novém divadle v Růžové ulici. Měla mladistvý přitažlivý zjev, dobré pěvecké školení a dokonalou českou výslovnost. V lyrických dívčích rolích (Lidunka, Weber: Střelec kouzelník, Angelina, Spohr: Faust, Kamila, Hérold: Zampa) ji kritika přijímala bez výhrad. Vedle K. Podhorské dobře zvládla i pěvecky náročný part Adalgisy (Bellini: Norma). Pro nedostatek českých pěveckých sil však byla nucena vystupovat i v dramatických úlohách vášnivých žen (Donna Elvíra, Mozart: Don Juan), výkony v těchto rolích se setkaly s výtkami. Nepříznivý zlom v její dráze znamenalo zrušení české opery v Růžové ulici, kde slibně vyzrávala. Pro kariéru v Německu, o kterou se pokoušela, jí chyběl velký hlas, nezbytný pro nový romantický repertoár. Uspěla spíše v menších divadlech (např. v Gothě, kde mj. zpívala i v původní opeře místního vévody) než na velkých scénách, které ji přijímaly pouze jako hosta s krátkodobou perspektivou.
Role
Ve StD, německé: 1844: Röschen (Spohr: Faust, něm. j. h.); 1849: Amina (Bellini: Die Nachtwandlerin, j. h.), Margarethe (Meyerbeer: Die Hugenotten); 1855: Isabelle (Meyerbeer: Robert der Teufel, j. h.). • České v Novém divadle v Růžové ulici: 1842: Lidunka (Weber: Střelec kouzelník); 1843: Donna Elvíra (Mozart: Don Juan), Angelina (Spohr: Faust), Kamila (Hérold: Zampa), Princezna navarrská (Boieldieu: Jan z Paříže), Konstance (Cherubini: Vodař), Krásině (Isouard: Popelka), Pamela (Auber: Fra Diavolo), Rosina (Rossini: Lazebník sevillský), Pamira (Rossini: Obležení Korinthu); 1844: Karolinka (Paër: Veselý švec aneb Tak se krotějí zlé ženské), Adalgisa (Bellini: Norma).
Prameny a literatura
Cedule StD a Nového divadla v Růžové ulici 1842–45, NMd. • Česká Včela 10, 1843, s. 40, 48, 176, 192, 252, 368; 13, 1846, s. 72; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1844, s. 47, 53–54; 1845, s. 8, 29–30; 1846, s. 63; 1850, s. 40; 1856, s. 51; Almanach für Freunde der Schauspielkunst [Berlin] 9, 1844 až 17, 1853; Deutscher Bühnen-Almanach [Berlin] 18, 1854 až 20, 1856; Monatsschrift für Theater und Musik [Wien] 4, 1858, s. 503; Teuber III, s. 252, 271–272, 308, 316, 400; Kittl: Opera StD 1824–62; Vondráček II. • NDp.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 577
