Psán též Tittl, Anton Emil, křtěn Antonín František Serafínský. Otec byl hospodářským úředníkem hraběte Viléma Mitrovského a T. prožil dětství a chlapecká léta v romantickém prostředí starobylého hradu. Jako dvanáctiletý byl poslán do školy do Frankštátu (Frankstadt, Nový Malín u Šumperka), kde ho místní učitel učil hře na klavír a varhany a generálbasu. 1826 přišel do Brna, aby se připravil pro učitelské povolání, zároveň navštěvoval hudební ústav G. Riegera, stal se jedním z jeho nejlepších žáků a jako kontrabasista brněnského divadelního orchestru nastoupil profesionální dráhu. Vyučoval hře na klavír, příležitostně zastupoval varhaníka a pro divadlo psal hudbu k činohrám. Na libreto svého přítele a příznivce A. Bočka (1802–47), vychovatele v rodině hraběte Mitrovského na zámku v Dolní Rožínce a moravského zemského archiváře, složil v této době operu o třech dějstvích Die Burgfrau [Bílá paní], kterou brněnské divadlo pod jeho vedením provedlo 28. 5. 1832. V následujícím období vyučoval a komponoval v Olomouci (1832–35), kam jako profesor češtiny odešel také Boček. V tisku se v lednu 1833 objevila zpráva o záměru uvést Die Burgfrau i v Olomouci, provedení však zatím není doloženo. 1835–40 působil T. v Praze jako kapelník 28. pěšího pluku hraběte Latoura. Za kvalitní výkony získala kapela uznání a její nedělní koncerty na Žofíně se staly společenskou a hudební událostí. 1840 přijal nabídku kapelnického místa ve vídeňském divadle Theater in der Josefstadt, kde spolu s C. Binderem a F. von Suppé působil do 1849. Kariéru dovršil jako kapelník činohry dvorního divadla, pro niž psal scénické hudby vážného charakteru (1850–70, např. Grillparzer: Das goldene Vlies, trilogie 1873). Byl penzionován 1870, až 1872 obdržel dodatečnou penzi tehdejšího ministerstva školství. Ve své době byl proslulým skladatelem, jemuž byly často hrány i skladby vokální a instrumentální (např. balada pro sbor a velký orchestr Die nächtliche Heerschau, pochody, tance). Do povědomí vlasteneckých kruhů vstoupil Ouverturou dle slovanských nápěvů k vídeňskému ochotnickému představení Klicperova Divotvorného klobouku (29. 12. 1850, Theater in der Josefstadt, v Praze 1851 při výroční veřejné zkoušce hudebního ústavu J. Proksche).
T. operní prvotina Die Burgfrau o hradní panně na Pernštejně navazuje na bohatou brněnskou produkci her s náměty z lokální historie a pověstí, příznačnou pro první polovinu 19. stol. Předlohou libreta byla Grillparzerova tragédie Die Ahnfrau, odlišně je však pojata úloha Bílé paní, která se zde jako mstitelka zaslouží o potrestání zla a vítězství lásky. Titulní postava díla v romantickém duchu je němá a její scénické akce jsou podrobně předepsány. Kromě recitativů, árií a sborových scén obsahuje opera i role mluvené a svou formou se blíží singspielu. Pro inscenaci byla zhotovena nová dekorace s vyobrazením hradu Pernštejna (malíř J. Trill) a historizující kostýmy. Ředitel H. Schmidt se marně snažil uvést operu ve Vídni.
Stěžejním obdobím T. tvorby pro divadlo byla vídeňská léta. Vedle své druhé romantické opery Das Wolkenkind (t: Told, 14. 3. 1845) zde komponoval především hudbu ke komickým, kouzelným a výpravným hrám a fraškám lidového divadla, hraným i v Čechách. Např. fraška Wastl oder Die böhmischen Amazonen (t: Told, 1841) s oblíbenou Wastl-Polkou se objevila v Tylově adaptaci pod názvem Nové Amazonky aneb ženy a muži v rozbroji (předloha Klicpera–Told), s částečným použitím T. hudby (1843 v Novém divadle v Růžové ulici, pak ve StD); hra se zpěvy Der Anteil des Teufels (t: Told dle E. Scriba, 1843) se česky hrála jako Ďáblův podíl (1853 StD) a vyřadila z repertoáru stejnojmennou (interpretačně náročnou) operu Auberovu. T. hudbu používali i ochotníci. Některé tituly pohotově přebíralo z Vídně divadlo v Brně. Nejznámější T. scénickou kompozicí se stala kouzelná hra Der Zauberschleier oder Maler, Fee und Wirthin (t: Told, ve Vídni 11. 2. 1842), v níž je lidová pověst o rusalce zasazena do krásného rámce krajiny. Ke zcela mimořádné oblibě hry (a ke stovkám repríz v evropských divadlech) přispěla výprava s tzv. „Wandeldekoration“. Na pásu plátna, ručně taženého přes dva válce na místě zadního prospektu, byla namalována nejkrásnější místa Porýní a Podunají od Walhally a divák při sledování dekorace získal dojem pohyblivého obrazu (pro vídeňskou premiéru dekoraci maloval Th. Jachimowicz). Stejnou dekoraci pro první provedení ve StD (16. 12. 1842) vytvořili H. Neefe, W. Deny, A. de Pian, T. Mössner a Th. Jachimowicz. Byla využita i při české premiéře 28. 9. 1843 (Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská, Nové divadlo v Růžové ulici, zprac. Tyl), neboť dekorace s polabskou krajinou, kterou měl zhotovit J. Navrátil, zřejmě nebyla dokončena. Čarovný závoj se na repertoáru StD udržoval do 60. let 19. stol. a vrátilo se k němu i ND (režie F. Kolár, 11. 10. 1893). Ač se T. osobně uplatnil v Praze spíše v koncertním životě než divadelním kontextu, patřila jeho divadelní tvorba ke stěžejním součástem dobového repertoáru i v českých zemích.
Dílo
Nejúplnější soupisy uvádějí Wurzbach [tisky], F. Pazdírek: Universal Handbuch der Musikliteratur, 12 sv., Wien 1904–10 (reprint 1967), a Lexikon zur deutschen Musik.
Provedení (v brněnském městském divadle, v závorkách data vídeň. premiér)
1832: Die Burgfrau, opera, 3 jedn., t: Boček, 28. 5. 1832; 1841: Die Zebrahaut, obraz se zpěvem, 3 jedn., t: Mirani (1840), Blumenfest-Hochzeitfest-Maskenfest, hra se zpěvem, t. Told (1840); 1842: Wastl oder Die böhmischen Amazonen, fraška se zpěvem, tanci, skupinami a evolucemi, 3 jedn., t: Told (1841); 1843: Der Zauberschleier oder Maler, Fee und Wirthin, kouzel. hra se zpěvem a tancem, 3 jedn., t: Told (1842); Zum Beispiel, obraz ze života se zpěvem, 3 jedn., t: Told (1841); Der Anteil des Teufels, kom. obraz, t: Told (1843); Die Verlobung vor der Trommel oder Marketenderin und Regimentstambour, vaudeville, 3 jedn., t: Told (1843); 1844: Die Tochter der Wildnis oder Zwei Herzen und ein Schlag, fraška se zpěvem a tancem, t: Told (1842); Der Totentanz, kouzel. pohádka se zpěvem a tancem, t: Told (1843); 1846: Der Goldteufel oder Ein Abenteuer in Amerika, romant. komický obraz se zpěvem, t: Elmar (1846); 1847: Eine deutsche Fabrik, romant. kom. kresba se zpěvem, t: Ant. Langer (1847); Der Amtmann oder Des Schicksals seltsame Fügung, obraz se zpěvem, t: J. K. Böhm (1846); Eine Alpenblume oder Das Dorf im Gebirge, romant. kom. kouzel. pohádka, t: Nikola (1847).
Prameny a literatura
A. E. Titl: Die Burgfrau, opis partit., Musiksammlung ÖNB Wien. – Das Wolkenkind, 2 sv. partit., klav. výtah a hlasy, ČMH, historický archiv. – Martinec: Journal. • Lumír 9, 1859, s. 1247 [Ďáblův podíl]; Joseph Proksch. Biographisches Denkmal aus dessen Nachlasspapieren errichtet, vyd. R. Müller, Reichenberg 1874, s. 145, 287, 311, 326, 357–358, 485; d’Elvert: Musik; F. Kretz: A. E. T., Dalibor 6, 1884, s. 384–385, 402–404, 421–422; Teuber III, s. 303–305; E. Axman: Morava v české hudbě 19. století, 1920, s. 28–30 [chybné datum nar.]; J. Gregor: Das Theater in der Wiener Josefstadt, Wien 1924, s. 40–42; M. Remeš: Příspěvky k dějinám olomouckého divadla, Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, řada společenskovědná 50, 1937, s. 227–235, zvl. s. 233; O. Rommel: Die Alt-Wiener Volkskomödie, Wien 1952, s. 774; L. Urbánková–M. Wurmová: Literární pozůstalost A. Bočka. Korespondence z let 1814–1847, Brno 1954, č. 188, 325, 405, 450, 511 (též proved. ve Vídni); A. Bauer: Das Theater in der Josefstadt, Wien 1957; H. A. Mansfeld: Theaterleute in den Akten der k. k. Obersten Hoftheaterverwaltung von 1792–1867, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 13, 1961, s. 123 (angažmá ve dvorním divadle); B. R. Schimscha: Das Josefstädter-Theater als Opernbühne, dis. univ. ve Vídni 1965; J. Paclt: Prolegomena scénografické encyklopedie I, část 7, s. 117, 122; DČD II; Laiske: Dramaturgie; V. Gregor: Obrozenská hudba na Moravě a ve Slezsku, 1983, s. 57–59; B. Amlinger: Dramaturgische Strukturen der Gesangseinlage in der Alt-Wiener Volkskomödie, dis. univ. ve Vídni 1985; J. Trojan: Opera o Bílé paní pernštejnské, Program 58, Brno 1986, s. 124–125; J. Trojan: Za horama svitá, bode brzo deň, Opus musicum 20, 1988, s. 152–159; J. Trojan: Opera v Brně v první polovině 19. století, Opus musicum 27, 1995, s. 128–187, 183–187, zde s. 134, 138; Wurmová 1996; Trojan: Lokální hry ve staré brněnské Redutě na náměty z historie a lidových pověstí, Vlastivědný věstník moravský 53, 2001, č. 4, s. 333–352; Dějiny hudby na Moravě; J. Trojan: Opera o Bílé paní pernštejnské, Opus musicum 34, 2002, č. 2, s. 23–29; J. Balatková: Soupis repertoáru opery německého divadla v Olomouci v letech 1800–1920, rkp. Olomouc 2003. • Wurzbach; ADB; ČHS; MGG 1966; Kosch; Grove 1980, 2001; Grove-opera; NDB; Lexikon zur deutschen Musik [soupis díla, penze].
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 572–574
